Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love is dead 17

05.08.2009 (21:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4131×

Edward:

Když v tom někdo vykřikl: „Edwarde, nedělej to prosím, ona se probere.” A odtrhl mě od ní. Byla to Alice.

Zařval jsem: „Co to děláš? Ona jinak umře a tohle je jediný způsob jak jí zachránit.” Rozeběhl jsem se za Bellou, ale tu už záchranáři odvezli na operační sál. „Alice, já tě zabiju.” Vrhl jsem se na ní svou upíří rychlostí. Naštěstí tam nikdo nebyl. Uhnula se. Skočila mi na záda a vykřikla.

„Podívej se mi do mysly, než uděláš něco, čeho budeš litovat.” Nerad jsem poslechl, měl jsem takovou hroznou chuť roztrhat jí na kousky. Měl jsem co dělat, abych se udržel, ale roztrhat jí můžu potom, že jo. Podíval jsem se jí do hlavy. Uviděl jsem Bellu, jak leží v nemocničním pokoji a podivně se na mě dívá. Víc jsem vidět nemusel. Ona to přežije a to mi stačí. Setřásl jsem Alici ze zad. Chytl jí do náruče a zatočil se s ní. Teď jenom stačilo počkat.

Alice čekala se mnou, seděli jsme v čekárně celí nedočkaví. Měl bych zavolat Charliemu. Vytočil jsem jeho číslo.

Z mobilu se ozvalo: „Ano Edwarde, co potřebuješ takhle pozdě v noci?!” Byl ospalý, určitě jsem ho vzbudil.

„Charlie, měl byste okamžitě přijet do nemocnice,” odpověděl jsem.

„Co? Stalo se něco Belle?”

„Ano, přijeďte rychle, teď jí operují.”

„Dobře, za chvíli jsem tam.” A típnul mi to.

Opravdu, za pět minut tu byl. Musel jet jako šílenec, ale není divu, vždyť se jedná o Bellu.

„Co se stalo mojí holčičce?” ptal se zoufale.

„Já nevím, myslím, že měla autonehodu.”

„O Ne, já Mika zabiju.”

„Cože? Ona byla s Mikem Newtonem?!” zeptal jsem se vyděšeně.

„A ještě s Jessicou, Angelou, Taylerem a Benem. Jeli do kina, copak ti to neřekla?” Zněl opravdu překvapeně.

„Ne. Vůbec nic mi neřekla.” No, teď to nebudu řešit, ale pak si to s ní a hlavně s Mikem vyřídím.

Čekali jsme ještě dvě hodiny.

Carlisle vyšel ze sálu. Všichni tři jsme se k němu nahrnuli a sborově se ho zeptali: „Co je s Bellou?!”

On odpověděl. „Bude v pořádku, ale jen tak se neprobudí. Myslím, že tak za týden, dva, dřív ne.”

„Můžeme se za ní jít podívat?” zeptal se Charlie.

„Radši ne, potřebuje klid a ticho. Když tak přijďte pozítří, Charlie.”

Charlie se otočil a smutně odešel. Alice odešla taky. Počkal jsem chvíli.

Když Charlie odjel, okamžitě jsem utíkal za ní. Byla celá zafačovaná. Z Carlisleových myšlenek jsem vyčetl, že má pravou ruku naraženou a levou ruku a pravou nohu zlomenou. Měla těžký otřes mozku a pár zlomených žeber, asi tři. Nehnul jsem se od ní celé dva dny, ani jednou se neprobrala. Ten druhý den přišel Charlie

„Ahoj Edwarde.”

„Dobrý den Charlie.” Byl překvapený, že jsem tu dřív než on. Na jeho očích bylo vidět, že chce být s Bellou sám. „Já si dojdu pro kafe, nechcete taky?”

„Ne, děkuji,” odpověděl a sedl si na židli vedle Belliny postele a hladil jí po tváři. Odešel jsem.

Seděl jsem mlčky v Carlislově kanceláři. Po dvaceti minutách jsem ho poprosil, jestli by nešel se mnou za Bells, aby Charliemu vysvětlil, jak se věci mají.

Charlie pořád seděl na židli a tekly mu slzy. Ani se mu nedivím, kdybych mohl brečet, plakal bych asi pořád.

„Dobrý den Charlie,” řekl Carlisle.

„Dobrý den Carlisle, už je na tom Bella lépe?” V očích mu byla vidět naděje, která

„Je na tom o trošku lépe, ale otřes mozku je pořád stejný.” … která se rychle rozplynula.

„Nevíte, kdy se asi tak probere??” Z jeho hlasu bylo slyšet zoufalství.

„Nejdřív tak příští týden, dřív ne,” odpověděl Carlisle.

„Dobře, kdyby se její stav zhoršil nebo zlepšil, nebo by se probrala, zavolejte mi prosím.”

„Nebojte, Charlie, zavolám. Nashle.”

„Nashledanou Carlisle, Ahoj Edwarde.”

„Nashle Charlie,” řekl jsem.

O týden později:

Belliin stav se již zlepšil. Z Aliciných vizí jsem vyčetl, že by se měla probrat ještě dnes, asi za pět minut. Už jsem se hrozně těšil. Těch pět minut trvalo jako věčnost, myslel jsem, že se zblázním.

Začala se probouzet.

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love is dead 17: