Je tu další díleček, doufám, že se vám bude líbit. Pište komentíky, budu za ně ráda. Užijte si kapču a ALOHA:-)
11.09.2009 (23:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3990×
„Přišla jsem se podívat na Bellu,“ zapískala nadšeně a už se hrnula do obýváku.
„T o je skvělé. Nebudu vás rušit. Určitě si musíte popovídat.
„Ahoj Bello,“ pozdravila mě nadšeně.
„Alice, jdeš právě včas. Díky tobě mě Charlie nemusí krmit.“
S Alicí jsme si povídali asi do 22:00. Pak usoudila, že je čas jít spát, protože se nesmím přepínat. Pomohla mi převléct se do pyžama a lehnout si do mojí postýlky. „Alice?“
,,Ano.“
„Přijde?“ Nemusela jsem říkat jméno, protože jsme obě moc dobře věděli, o kom je řeč.
„Neboj. Jakmile vypadnu, bude tu jako na koni. Mám mu otevřít okno?“
„To budeš hodná.“ Spadl mi kámen ze srdce. Bála jsem se, jaký bude teď náš vztah.
„Dobře se vyspi,“ popřála mi a odešla.
Už jsem zabírala, když se kolem mě obmotali studené paže. „Vítej zpátky.“ Chtěla jsem se otočit, abych ho mohla políbit. Bylo to těžší, než jsem čekala. Moje žebra stále protestovala.
„Nenamáhej se,“ zarazil mě Edward a naklonil se, aby mohl dát pusu on mě. Do toho polibku jsem se vžila trochu víc, takže ho musel ukončit Edward. Byl to po dlouhé době zase ten vášnivý polibek. Tolik mi to chybělo.
„Zítra budu celý den s tebou, slibuju.“ Usmála jsem se. Mrzelo mě, že jsem na tom tak bídně, protože bychom celý den mohli strávit v našem domečku.
Usnula jsem brzy.
Probudilo mě zase to otravné světlo a zima. Moje ruka narazila na něco tvrdého. Za ten měsíc jsem si odvykla, že se o postel ještě s někým dělím. „Dobré ráno,“ ozvalo se vedle mě. „Jak se cítíš?“
„Skvěle.“ Chtěla jsem Edwardovi udělat radost, ale popravdě jsem se cítila jako přejetá válcem.
„To je dobře.“ Dal mi pusu do vlasů a zvednul se.
I po ránu vypadal skvěle, to se o mě bohužel říct nedalo. Pomohl mi, se převléct. Bylo to lepší než s Alicí, protože si neodpustil spoustu doteků a polibků. Charlie byl v práci, tak nám v tom nic nebránilo. „Tak co si dáš k snídani?“
„Co máme?“ zeptala jsem se zvědavě
„To nevím, cestou jsem zapomněl nakoupit.“ Představě, jak Edward skáče do okna s nákupními taškami plných jídla jsem se musela zasmát. „Jdeme?“ vyrušil mě z mého myšlenkového pochodu.
Vyšla jsem z pokoje. Chtěl mě vzít do náruče, ale já ho včas zarazila. „Ne, já sama.“ Jeho obličej byl nesouhlasný
„Bello, chceš se zmrzačit ještě víc?“ Doufal, že ustoupím.
„Ne, myslím, že tohle mi bohatě stačí?“ Edward to vzdal, ale držel se těsně u mě, aby mohl zabránit případnému pádu.
S vypětím všech sil jsem došla do kuchyně a posadila jsem se na židli. I krátká chůze mě vyčerpávala. Edward se sice nabízel při každém kroku, že mě vezme, ale já byla zásadně proti.
Teď prohledával skříně a hledal mi snídani. „Co bys řekla cereáliím s mlékem?“
„Může být,“ ujistila jsem ho s úsměvem.
„Chceš nakrmit?“ zeptal se, když přede mě položil plnou misku.
„Myslím, že nemám na výběr.“
Připadala jsem si jako mimino. Všichni mě teď obskakovali, opečovávali a starali se. Někdy to bylo pěkně protivné.
Krmení od Edwarda bylo vážně super. Pořád jsem se musela smát jeho výrazu, který měl vždycky, když jsem polkla.
Když jsem dojedla, chtěla jsem se zvednout. Moje rychlost se ale rovnala šnečí, takže to Edward nevydržel a vzal mě do náruče. Dveře jen zabouchl a nesl mě k autu. Ani jsem si nevzala bundu a boty, ale ty byly zcela nepotřebné, protože mě všude nosil. „Co budeme dělat?“ zeptala jsem se zvědavě
„Ty budeš ležet a odpočívat, protože nic jiného dělat nemůžeš,“ řekl autoritativně. Neodporovala jsem. Stejně by mi to nebylo nic platné. Bože, to je tak nevýhodné, být tak neschopná.
V tu chvíli se mi vybavila ta nehoda. Světla protijedoucího auta, strom, náraz a pak už jenom tma. „Edwarde, zpomal!“ zakřičela jsem. Bolest v hrudníku byla nesnesitelná, ale ignorovala jsem jí. Po tváři se mi začali kutálet slzy. Jak to zpozoroval, okamžitě zastavil.
„Bello, co se děje?“
„Já… já nevím. Vybavila se mi ta nehoda,“ vzlykla jsem a Edward mě opatrně objal
„Pšt. Už je to dobré. Jsem tu s tebou.“ Snažil se mě uklidnit a docela se mu to i dařilo. „Brzy budeš zdravá a všechno bude jako dřív.“ Chtěla jsem mu věřit, ale něco mi říkalo, že už nic nebude jako dřív. Snažila jsem se nahodit úsměv.
„Nemohl bys jet trochu pomaleji?“ přednesla jsem svou tichou prosbu. Přikývl a položil svoji ruku zlehka na tu mou. Nastartoval a viditelně zpomalil.
Cesta uběhla rychle, takže jsme byly za chvíli u domečku.
Jelikož mi Edward nedal botu, pojistil se tak, aby mě mohl celý den nosit. Posadil mě na gauč a sedl si vedle. „Řekni mi co se děje ve škole. Prosím,“ udělala jsem psí oči a Edward si jenom povzdech
„Všichni se na tebe moc těší a to mi připomíná, proč jsi mi neřekla, že někam jedeš?“ Zvědavost z něj přímo sršela.
„Protože… kdybych ti to řekla, tak bys mě nepustil.“ Nechtěla jsem se o tom bavit. Ne teď, když jsme byly konečně spolu a sami. „A navíc nevím, proč bych ti to měla říkat, když měla Alice určitě vizi.“ Pomalu jsem začínala být naštvaná, že to vytáhl. „A copak musíš vědět o každém mém kroku? Chováš se jak žárlivý manžel.“ To už jsem křičela a pak se mi zamotala hlava.
„Bello, lásko? Co ti je?“ Edwardův hlas se mi rozplýval do neznáma.
Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Love is dead 21:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!