Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love is dead 22

15.09.2009 (18:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4207×

Pomalu jsem přicházela k sobě a uslyšela jsem Alici. „Za půl minuty se probere.“

Její vize se naplnila a pod má víčka, se tlačilo světlo. „Bello, co mi to děláš? Víš, jaký jsem měl o tebe strach?“ Edwardův hlas byl opravdu vyděšený, ale byla na něm znát i úleva. „Promiň mi to. Tohle jsem nechtěl.“ Snažila jsem se posadit, ale on mi v tom zabránil.

„Co se stalo?“ zachraptěla jsem

„Omdlela jsi. Může za to ten otřes mozku. Nesmíš se stresovat“ Až teď mi docvaklo, o co jde. Jasně, naše hádka.

„Ty za to nemůžeš. Měla jsem ti to říct.“ Pohladila jsem ho po tváři.

„Tím se netrap. Nejdřív se musíš uzdravit“

„Dobře. Tak když už jsme tady, nemohl by ses zeptat Carlisla, kdy mi sundá ty sádry?“ Carlisle nás musel slyšet, protože se hned objevil ve dveřích.

„Myslím, že když všechno bude tak jak má, tak tě toho zbavím už příští týden,“ oznámil mi s úsměvem hollywoodské hvězdy. Zatetelila jsem se blahem.

Ve dveřích se objevila Esme. „Nemáš hlad, Bello?“ Přikývla jsem a hned se objevila s talířem těstovin.

Zase mě krmil Edward, a když k nám nakoukl Emmett, začal se strašně smát. „Jako malá.“ Edward na něj zavrčel.

Po obědě nebo co to bylo, přišel znovu Carlisle. „Myslím, že by tě měl Edward odvézt domů. Musíš odpočívat.“ Chtěla jsem vstát, ale Edward mi opět zabránil.

„Dovol.“ Vzal mě do náruče a nesl mě k autu.

Když jsme přijeli k nám, Charlieho auto už stálo na příjezdové cestě. „Ahoj tati,“ zavolala jsem, když mě Edward donesl ke dveřím.

„Dobré odpoledne, Charlie,“ pozdravil ho Edward po tom, co mě posadil na pohovku.

„Ahoj Edwarde. Kde jste byli?“

„Byli jsme u nás. Esme se po Belle hrozně stýskalo.“ O mém kolapsu naštěstí pomlčel a Charlie se odebral zpět ke kuchyni.

„Tati, představ si, že mi Carlisle sundá sádry už příští týden.“

„To je skvělé. Jsem mu nesmírně zavázán. Máš hlad?“

„Ne, díky. Jedla jsem u Cullenů. Pomůžeš mi nahoru?“ Otočila jsem se Edwarda.

„Jasně.“ Pomohl mi vstát a dokonce mě nechal vyjít i schody.

Rozvalil se u mě na posteli a já se k němu přitulila. „Myslíš, že už by mě Carlisle pustil do školy?“ Začala jsem opatrně a doufala jsem, že se nenaštve. Zůstal úplně v klidu. Zatím.

„Nevím, ale zeptám se. Upřímně. Je to taková nuda bez tebe, ale zase chci, aby ses pořádně uzdravila.“

„Ale takhle se za chvilku unudím k smrti“

„Nebuď blázínek. To nedovolím.“ Hladil mě lehce po zádech a přitom mi broukal ukolébavku. Samozřejmě, že zapůsobila jako okamžité uspávadlo.

Ráno mě Edward probudil polibkem. „Vstávej. Nebo ty nejdeš do školy?

„Cože?“ zamumlala jsem rozespale.

„Chceš jít do školy, nebo se chceš ještě ulejvat?“ Jeho hlas zněl dost pobaveně.

„Já můžu do školy?“ Okamžitě jsem byla při smyslech.

„V noci jsem byl za Carlislem. Říkal jsem mu, že už by si chtěla jít do školy a on říkal, že už jsi skoro zdravá, a když na tebe dám pozor, nemělo by se ti nic stát. Takže jestli jdeš…“ Nechal nedokončenou větu.

„Jasně, že jdu. Potřebuju se trochu rozptýlit, když ty mi to nedopřeješ.“ Natáhla jsem ruku, abych ho mohla pohladit po hrudi.

„Ale, ale. Tady někdo nemyslí zrovna nejpočestněji,“ usmál se a pomohl mi, se zvednout.

Protože jsem měla stále nohu v sádře, musela jsem si vzít sukni. Edward byl nadšený a ještě větší radost jsem mu udělala modrou halenkou. Snídani jsem za jeho pomoci taky zvládla celkem dobře a konečně jsme mohli vyrazit.

Celou dobu v autě do mě Edward hučel, že kdyby se mi zamotala hlava, nebo mě cokoliv bolelo, musím mu to okamžitě říct. Po té, co jsem na vše přikývla, mě opatrně vyndal z auta. Okamžitě se ke mně přiřítila Jessica s Angelou. „Páni Bello, co tu děláš?“ Jessica zněla překvapeně

„Přišla jsem vám připomenout, že žiju.“ Všichni se zasmáli.

Edward si vzal můj batoh na záda, ruku mi omotal kolem pasu a vyšli jsme směr hlavní budova, kde jsme měli první hodinu.

Edward si každou hodinu zařídil se mnou, protože jsem potřebovala asistenta. Nebo spíš on věřil, že to bez něj nezvládnu.

Oběd mi automaticky donesl k jejich stolu. I když jsem už zvládla jíst sama, Edward mi to v žádném případě nechtěl dovolit.

Když mi dal do pusy další sousto, vyšlo mu z hrudi celkem hlasité zavrčení a všichni u stolu se napjali. Chytila jsem ho za ruku, ale to už byl Mike u našeho stolu.

Edward mi ruku vytrhl a zvednul se. „Co ještě chceš?“ zavrčel na Mika Edward.

„Chci mluvit s Bellou.“

„Na to zapomeň. Ona s tebou mluvit nebude.“

„Edwarde!“ Chtěla jsem mu říct, ať toho nechá, ale hodil po mě tak nepřátelský a tvrdý pohled, až mi zamrazilo. Pak svůj pohled stočil opět k Mikovi.

„Radím ti dobře. Nepřibližuj se k ní na míň než 3 metry!“ Cože? To si dělá srandu? Každopádně to přehnal. Hodila jsem po Mikovi omluvný pohled a otočila jsem se na Emmetta. „Emme, odvezeš mě prosím domů? Není mi dobře.“ Emmett jen kývnul a pomohl mi, se zvednout.

Edward s Mikem stáli naproti sobě jako dva rozzuření býci a já byla ten červený hadr.

Vyšla jsem z jídelny s Emmettem po boku. U jeepu nás zastavil Edward. „Já tě odvezu Bello.“

„Ne! Jedu s Emmettem.“

„Bello.“

„Co si o sobě sakra myslíš, Edwarde? Jsi můj otec, že mi nakazuješ s kým se mám kamarádit? Tohle bylo naposled, co si na někoho z mých přátel takhle vyjel, jinak je mezi námi konec.“

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love is dead 22: