Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love is dead 29

28.12.2009 (16:15) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 4129×

Celou cestu bylo ticho a v hlavě mi to přímo šrotovalo a na nic jsem nemohla přijít. A když jsme zastavily na letišti, došlo mi, že Alice měla pravdu. „Takže někam letíme,“ otočila jsem se s konstatováním na Edwarda

„Mrzí mě, že se Alice tak hloupě prořekla a zkazila ti překvapení,“ omluvně se usmál.

„To nevadí. Stejně nemám ani páru kam mě chceš unést, takže jí nemusíš nic vyčítat,“ pokrčila jsem rameny a pohledem jsem střelila k letištní hale. „Tak už pojď. Jsem vážně zvědavá,“ vystoupila jsem a čekala na něj.

Z kufru vyndal dva kufry a konečně jsme šli dovnitř. Když šel vyzvednout letenky, donutil mě zůstat u tašek, abych nešla s ním a nezbylo mi nic jiného, než souhlasit. Hodnou chvíli jsme strávili i odbavováním, ale pak už jsem se mohla uvelebit v sedadlech 1. třídy a navíc v Edwardově náručí. „Klidně spi. Poletíme dlouho,“ poradil mi a do ucha mi potichu začal broukat ukolébavku.

„Lásko, vstávej. Budeme přistávat,“ budil mě sladce Edward, tak jsem pomalu rozlepila oči.

Koukla jsem se z okýnka, ale už byla tma a letadlo právě zastavovalo. Rozepnula jsem si pás a ruku v ruce s Edwardem jsme si šli vyzvednout kufry.

Asi mě nemělo překvapit, že na nás v garáži čekalo auto, ale jestli jsem čekala volvo, tak jsem se mohla jít zahrabat. Edward zamířil k luxusnímu autíčku a odemknul ho. „Co to je?“ zeptala jsem se zaskočeně.

„Lamborghiny Gallardo Nera,“ odpověděl s úsměvem.

„Aha,“ pípla jsem nesměle, a když mi otevřel dveře, nastoupila jsem.

Interiér byl proveden v béžové barvě a sedačky byly kožené.

Edward si sednul na místo řidiče a nastartoval. Chvíli nám sice trvalo, než jsme se vymotali z letiště, ale pak už nám nic nestálo v cestě a jeli jsme mě neznámo kam.

Projížděli jsme nočním městem a na sobě jsem cítila jeho pohled. Prohlížela jsem si osvětlené město, a i když se mi zdálo, že už jsem to někdy viděla, nedokázala jsem krajinu nikam zařadit.

Zaparkovali jsme u nádherného hotelu, a než jsem se stihla rozkoukat, někdo mi otevřel dveře a Edward to nebyl. S úsměvem jsem vystoupila a před vchodem počkala na Edwarda, který dával klíčky od auta nějakému chlapovi v uniformě. „Jdeme?“ zeptal se potichu, když ke mně došel.

Unešeně jsem kývla a následovala ho, když šel dovnitř.

„Dobrý večer. Mám tu rezervaci na jméno Cullen,“ začal na recepci.

„Okamžik,“ usmála se na něj recepční a koukla do počítače. „Tady máte klíče a přeji příjemný pobyt,“ usmála se na něj znovu, ale tentokrát až moc přehnaně a mě sjela pohrdavým pohledem.

Edward pustil mou ruku a vzal mě kolem pasu, aby si mě mohl víc přitisknout.

Výtahem jsme vyjeli do 12. patra a šli jsme po chodbě s červeným kobercem a zlatým zdobením na stěnách. Na chvíli jsem si připadala jako filmová hvězda, a když mě Edward dovedl do pokoje, můj pocit se ještě znásobil.

Než jsem se ale stihla pořádně rozhlédnout, někdo zaklepal na dveře. „Omlouvám se, že ruším, ale nesu vaše zavazadla,“ usmál se poslíček a Edward mu poděkoval a do ruky mu něco strčil.

Otevřel jeden kufr a vytáhl z něj lehkou bundičku, kterou jsem vůbec nepoznávala. „Ještě tě čeká jedno překvapení,“ usmál se a sám mi bundu oblékl.

Když jsem na něj stále nechápavě koukala, vzal mě za ruku a vedl pryč z pokoje. „Kam jdeme?“ ptala jsem se zvědavě.

„Uvidíš,“ usmál se a vyšli jsme z hotelu.

Šli jsme kousek po chodníku a pak jsme zahnuli za roh. „Vítej v Paříži,“ pošeptal mi do ucha, když jsme zastavili před nádherně osvícenou Eiffelovou věží.

„To je nádhera,“ vydechla jsem a opřela se mu o rameno.

„A to ještě není všechno,“ usmál se a zase mě někam táhnul.

Šli jsme až úplně pod věž. Myslela jsem, že se jen tak projdeme a půjdeme zpátky k hotelu, ale Edward se zastavil. „Vylez mi na záda,“

„Cože?“ nadzvedla jsem obočí.

Jen protočil oči a na záda si mě sám vyhoupnul.

Pevně jsem mu omotala nohy kolem pasu a z rukou utvořila kravatové sevření. „Pevně se drž. To bude jízda,“ doporučil mi a rozběhl se upíří rychlostí.

Vlasy mi vály ve větru, zatímco on někam šplhal. Radši jsem zabořila obličej do jeho košile a pevně semkla oči k sobě, aby se mi náhodou neudělalo blbě. Přeci jen jsem neletěla pěkně dlouho. „Chceš pomoct, nebo slezeš sama?“ zeptal se pobaveně, tak jsem otevřela oči a pomalu z něj slezla.

Rozhlédla jsem se kolem, abych věděla, kam mě unesl. Když jsem se pořádně rozkoukala a moje oči si zvykly na tmu, jen jsem vydechla úžasem. Všude kolem mě se rozprostírala nádherně osvětlená Paříž. „Bello,“ vyrušil mě potichu z mého rozjímání. „Můžu se tě na něco zeptat?“

Otočila jsem se k němu a jeho pozice mě překvapila. Klečel přede mnou na jednom koleně a doslova mě hypnotizoval očima. „Isabello Marie Swanová, miluju Tě víc, než svůj život, a proto se tě ptám. Vezmeš si mě?“

Chvíli mi trvalo, než jsem tu informaci zpracovala, ale pak se mi po tváři rozlil úsměv. „Ano,“ zašeptala jsem a Edward z kapsy u kalhot vytáhl nějakou krabičku.

S blaženým výrazem jí otevřel a na prst mi navlékl nádherný prstýnek, který úplně dokonale padnul. Pak si konečně stoupnul a s pokřiveným úsměvem se mi podíval do očí.

Už jsem to nemohla vydržet, tak jsem mu skočila kolem krku. „Ano,“ zašeptala jsem znovu a spojila naše rty ve věčném polibku.

Chtěly bychom vám s Huny moc poděkovat. Vážíme si vašich komentářů a doufáme, že si zase oblíbíte naši nějakou povídku buď další naší spoluautorskou nebo nějakou, kterou napíšeme každá sama. Ještě jednou moc děkujeme a zase někdy.

The End

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love is dead 29 :