Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love the way you lie - Epilog

22.06.2011 (14:30) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3045×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Epilog:

Sluníčko mi příjemně svítilo do tváře. V ruce jsem měla kokosový koktejl a oddychovala na měkkém lehátku na naší zahradě. Měli jsme vážně velkou zahradu. Obrovský strom byl v rohu zahrady, vedle stolek a grilování. Za chvíli přijdou… Mmm… Další oslava.

Hřbetem ruky jsem si otřela pot způsobený sluníčkem a posadila se. Sáhla jsem pro můj slaměný klobouk a nasadila si ho. Dnes je vážně vedro.

„Sakra, Maxi!“ zakřičel Jakův naštvaný hlas. Hned se mi zatočila hlava. Co se děje? „Au…“ slyšela jsem zabručení. Rychle jsem vstala a šla do domu.

„Děje se něco?“ ptala jsem se starostlivě. Ze dveří vyběhl náš labrador Max s veselým výrazem v němé tváři. Prohrábla jsem mu srst a zasmála se.

„Cos mu zase provedl?“ Max mě obešel a doběhl k misce s vodou. Začal pít. Vešla jsem do domu. Bylo tu příjemně chladno a ještě to tu vonělo novotou.

„Jaku?“ zavolala jsem. Ve vzduchu jsem cítila vůni krve. Rychle jsem došla do kuchyně a tam stál Jake. Utěrku si držel na rameni a krvavý nůž byl na zemi. Ve tváři měl nabručený výraz.

„Co se stalo?“ ptala jsem se.

„Ten pes je šílenej. Krájím mu maso, on vyskočil na linku a já, abych se mu uhnul, si sjedu nožem přes rameno. Max měl radost, vzal si maso a utekl ven,“ vysvětlil a odkryl utěrku. Přes rameno se mu táhla asi 10 centimetrová růžová řezná rána.

„Ach jo,“ vzdychla jsem si a zvedla nůž ze země. „Myslela jsem, že tě bude poslouchat, když jsi vlkodlak,“ objasnila jsem mu svojí myšlenku a Jake se zasmál.

„Taky jsem si to myslel. Ale nefunguje to,“ pokrčil rameny a odešel do chodby. Pustila jsem vodu a nůž nechala pod proudem vody. Vzala jsem žíňku se saponátem a pečlivě ho umyla.

Krásně se nám tu žije. Jaka jsem si znova vzala. Na minulost nemyslíme a to je dobře. Začínám si i zvykat na Jakovo řvaní ohledně Maxe. Jo, Max. Chtěla jsem psa, abych měla co dělat, když jsem doma sama. Přestěhovali jsme se do San Francisca. Je to tu moc pěkné, lidi jsou strašně příjemní a mají nás rádi. Nechtěla jsem zpátky do Los Angeles, ale Kalifornie se nevzdám.

Jake má firmu s auty. Ani nevím, co přesně dělá. Ale zdá se, že je spokojený. Zatím nám nic nechybí. Teda, aspoň mě ne.

„Lásko?“ ozvalo se vedle mě. Jake se opřel o pult vedle mě a vzal mi nůž z ruky. Zasunul ho do dřevěnému stojánku na nože.

„Ano?“ usmála jsem se na něj a objala ho kolem pasu. Vtisknul mi pusu do vlasů a já cítila, jak se lišácky usmál.

„Kdy že mají přijít?“ zašeptal mi do ucha.

„Ty jeden!“ zasmála jsem se a rychle se odtáhla. Poslala jsem mu pusinky po ruce a vyšla na chodbu.

„No co!“ bránil se. Slyšela jsem, jak jde za mnou.

„Co rameno? Bude to vidět?“ zeptala jsem se a věděla, že mě slyší. Chvíli bylo ticho.

„Je to… docela dobrý. Když tak jsem se škrábnul v práci,“ zabručel a objevil se vedle mě.

„Je všechno připravené?“ Rychle začal přikyvovat.

„Jenom rozdělám oheň, ano?“ usmál se a došel k grilovacímu pultu. Já došla pod strom a pověsila si houpací síť. Max se rozvaloval na trávě na sluníčku a zdálo se, že je spokojený. Lehla jsem si na síť a podívala se na Jaka. Rozdělával oheň. Byl zamyšlený a najednou se na mě podíval.

„Co myslíš? Mám postavil plachtu, aby to sem tolik napražilo?“ uvažoval a podíval se ke sluníčku. Přimhouřil oči.

„No, já nevím. Asi jo. Jo, postavil ji. Chceš pomoct?“ nabídla jsem se a chystala se vstát.

„Ne. Ness, myslím, že to zvládnu,“ zakřenil se na mě a rychle odešel do garáže. No, tak když nechce, tak já si zdřímnu. Lehla jsem si zpátky a zavřela oči…

„Ness!“ budil mě někdo.

„Hm?“

„Vstávej. Sonny přišla,“ budil mě pořád. Vzdychla jsem si a zamžourala očima. Na Jakovo tváři byl úsměv od ucha k uchu.

„Jak vypadám?“ zašílela jsem potichu.

„Krásná jako vždycky,“ mrkl na mě a krátce mě políbil. Mmm… to je probuzení pro mě.

„Tak dobře. Kde je?“ zeptala jsem se a sedla si.

„Em… šla na záchod,“ pokrčil rameny. Plachta byla postavená a Max už byl ve stínu. Vstala jsem a poplácala Jaka po rameni.

„Jsi šikovnej,“ řekla jsem a zasmála se.

„Já vím. To kvůli tobě, přeci,“ pronesl zamilovaně a já zakroutila očima. Štípla jsem ho do břicha.

„Nessie!“ zapískala Sonny ve dveřích.

„Ahoj,“ mávla jsem a došla k ní.

„Jdu brzy? Omlouvám se, že tě budím. A… hodně štěstí!“ Byla strašně nadšená. Hned zpod zad vytáhla dárkový balíček.

„Jé! Děkuju!“ Dobře, miluju dárky. Teď jsem byla ve svém. „Můžu si rozbalit?“ Koukla jsem se na Jaka.

„Je to tvoje,“ pokrčil rameny.

„Jo, rozbal to. Chci vidět, jak se ti to bude líbit,“ chvátala na mě Sonny.

„Tak jo,“ zakřenila jsem se a rychle trhala. Na krabici byl obrázek dřevěného pejska. Takové ty okrasné kravinky. Já to miluju. Byl to vlk. Všichni tady ví, že miluju vlky. Otevřela jsem krabici a vytáhla krásného asi 30-ti centimetrového vlčka.

„Jéžiš! Děkuju ti moc!“ zasmála jsem se rychle to ukázala Jakovi. Dal si ruku přes obličej a já viděla, jak zakroutil očima. Druhou rukou ukázal palec nahoru. Najednou vyprskl smíchy a otočil se zády k nám.

„On je divnej. Hlavní je, že se to líbí mě!“ řekla jsem a musela se culit, protože se mi vážně moc líbil. Byl takový pískově zbarvený. Uslyšela jsem zvonek. Další host.

„Jdu tam,“ křikl Jake a rychle nás obešel.

„Fakt díky.“

„Nemáš za co. Věděla jsem, že se ti to líbí,“ usmála se Sonny.

„Počkej tady. Jdu se podívat, kdo přišel,“ řekla jsem a vyšla za Jakem. Z chodby se ozýval dívčí hlas. Myslím, že Mia. Super. Místo přivítání jsem zahnula do obýváku a přišla ke krbu a postavila ho do řady vlků.

„Vážně skvělý,“ zabručel vedle mě Jake. Koukla jsem na něj. Prstem ukázal na prvího vlka.

„Já, potom Sam, Quil, Paul a teď i Seath!“ Ukazoval jednotlivě na vlky. No jo! Uchechtla jsem se.

„Vadí vám něco, pane Blacku?“ Obrátila jsem se na něj.

„Nic mi nevadí, paní Blacková,“ usmál se a sklonil ke mně hlavu. Něžně mě políbil. Dneska to bude ještě dlouhý den… A ještě delší noc.