já víííím.........ppozdě ale nestíhám. omlouvám se............. je toho na mě moc
06.05.2009 (11:00) • KristenCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2311×
10.kapitola Ano. Ano. Ne!
Jednoho večera, který jsme strávili u Cullenových (kde jsme byly víc než doma) se to stalo. Leželi jsme s Edwardem na posteli, koukali na film a líbali se. Spíš jsme se líbali. Pak film skončil a začala hrát nějaká hudba.
„Co je to za skladbu, Edwarde?“ zeptala jsem se.
„Tu jsem napsal já. Pro Tebe. O Tobě.“
„Překrásná.“ Usmál se.
„Jako ty!“ Po chvíli koukání se do očí se nadechl a zaběhl k nočnímu stolku, odkud něco vytáhl. Znovu se ke mně posadil a spustil: „Isabello Swan-Haleová,“ krátká odmlka.
„Neříkej mi tak!“ zamračila jsem se. Tak mi říkal Aro, tak ne!
„Nepřerušuj mě, prosím!“ naznačila jsem, jakože zamykám pusu a odhazuju klíč.
„Isabello Swan-Haleová, vezmeš si mě?“ zeptal se a mně málem vypadly oči z důlků. Byla jsem tak překvapená, že se to ani nedá popsat, vážně hodně.
„Ano!“ téměř jsem vykřikla. On mě políbil a nasadil mi prsten. Za chvíli slyším: „Ano, Emmette Cullene! Vezmu si tě!“ Rose? Byla jsem překvapená. Najednou slyším: „NE!“ Alice? Alice si nechtěla vzít Jaspera? Co se sakra stalo?
„Co se děje?“ vyřkla jsem svou myšlenku.
„Alice měla vizi.“
„Promiň Jaspere, moc ráda bych si tě vzala… Jsem tak hrozná, moc se omlouvám.“ Dál už jsem je neposlouchala.
„Musíme se poradit!“ řekl hlas vedle mě. Vstali jsme z postele a šli po schodech dolů, kde na nás už čekala Tanya, Irina a Kate. Zřejmě něco hrály.
„Můžete přijít do obýváku?“ zeptal se do prázdna Edward. Během vteřiny všichni přišli. Já, Alice a Rose jsme si rychle prohlédly prstýnky a posadily se ke svým drahým.
„Alice, povídej, ta co jsi viděla?“ začal Jasper. Ostatní se zatvářili nechápavě.
„Alice měla vidění, když jí Jasper žádal o ruku. Zlé vidění!“ vysvětlil Edward. Zajíkla jsem se.
„No, měla jsem vidění, že zhruba za měsíc po svatbě pro nás přijdou Volturiovi.“ Při tom jméně se jí zlomil hlas. Po tom všem štěstí se má stát něco tak hrozného? Musím ztratit to, co jsem právě našla? To mě přivedlo na příjemnější myšlenky. Alice říkala…
„Alice, říkala jsi po svatbě?“ vyřkla jsem svou myšlenku po dlouhém tichu.
„Ano, kluci už mají i datum.“ Řekla a usmála se na Jaspera. I já se podívala na svou drahou polovičku, na Edwarda, ovšem tázavě.
„Asi nám mělo dojít, že Alice vše uvidí. Ale jsme jí vděčni, že to nechala na nás. Děkuji, Alice. Máme to domluveno v Seattlu, v Plaze.“
„V hotelu Plaza?“ zapískla Rosalie. Znělo to – pro ni – velmi honosně a ona si na takové věci potrpěla. Někdo nám zkazil naši chvíli tím, že si odkašlal a zavrčel.
„To si odpusť, Tanyo!“ téměř zavrčel Edward na narušitele. Tanya se zvedla z pohovky – kde doposud seděla – a odešla do svého pokoje. Kate s Irinou se jen omluvně podívaly a odešly za ní. Nevím, jestli ji šly utěšovat, nebo co, (nechci být hnusná) ale v celku mi to bylo jedno.
„Ano, lásko. Bude to v hotelu Plaza. Plus bonus: bude to ve stejný čas na stejném místě, takže trojitá svatba.“ Usmál se na Rose Emm. I já jsem se usmála na Edwarda, splnil Rosaliino největší přání, které bylo vlastně přáním nás všech.
„Jak jsi to věděl, Edwarde? Udělalo mi to velkou radost. Nám všem.“ Věnovala jsem mu malý polibek na tvář.
„Slyšel jsem v myšlenkách Rose, že je to vaše přání, a taky že by se chtěla už po nějakých 140-ti letech vdávat a tak…“
„To je od tebe ošklivé. Tak staré nejsme, aspoň si tak nepřipadáme. Pamatuj, že já budu tvou švagrovou a moje sestra Bella bude tvou chotí. Urážíš tím i ji.“ Téměř zasyčela sestra. Emmett měl co dělat, aby nebouchl smíchy. „V Plaze,“ špitla ještě Rose. Alice jen vyjekla radostí.
„Ehm, ehm.“ odkašlal si Carlisle. „Co takhle se vrátit k Volturiovým.“ řekl. Nebyla to otázka, ale rozkaz.
„Zkusíme se s nimi domluvit, po případě spojíme své síly.“ Navrhla Rose, jako nejstarší.“Kolik jich přijde?“
„Celá garda.“ Řekla zmateně Alice. Asi nevěděla, jestli to je dobře, nebo špatně. „A bude to zlé.“ Dodala už celá rozrušená.
„Jane a Alec?“ stačila pouze dvě jména zformulovaná v otázku. Sestry pochopily. Alice zase upřela svůj pohled do prázdna.
„Nevím, zatím jsou rozhodnuti jít do toho s nimi, kvůli Demetrimu.“sklesle odpověděla Alice. Ještě jsme to nějakou chvíli řešili. Ostatní odešli do svých komnat (pokojů), jen já si sedla k Edwardovi a poslouchala, to co hrál. Byla to má píseň.
„Už jsi tomu vymyslel název?“ zeptala jsem se ho.
„No, vlastně ano. Je takový… nevím jak to popsat. No posuď sama. Nazval jsem ji Pro Bellu. Jako je Pro Elišku, tak Pro Bellu. Souhlasíš?“
„Že se ptáš.“ Odpověděla jsem mu se zářivým úsměvem a začala horlivě přikyvovat.
Hrál mou píseň celou noc…
kdyby je ješte někdo neviděl, tak jsou tady http://svetplnykouzel.blog.cz/0905/prstynky-lion-and-lambAutor: KristenCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Lovely - Gracefull Vampires 10.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!