konečně další.... omlouvám se, rodinná oslava se holt někdy protáhne dýl než chcete
09.05.2009 (21:00) • KristenCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2062×
12. kapitola – Tajemství
Byla to velká svatba. Nemuseli jsme předstírat, že jsme lidé. Na svatbě byli pouze upíři, a to i přes to, že jsme oznámení poslali Angele a ostatním našim lidským kamarádům. Nepřišli, protože jejich matky se domluvily, že jim to zakážou, všem. Prý se nebudou koukat na nemravné spolužáky. No proboha. Bylo mi „18“ a vzala jsem si spolužáka. Ve skutečnosti mi bylo už 148 let a byla jsem se svou spřízněnou duší. To ale nesměl nikdo jiný, než upír nesměl vědět.
Po obřadu jsme jeli do domu Cullenových. Do našeho domu. Pozvali jsme svatebčany na „hostinu“, ale pouze naše vegetariánské přátelé. Pochutnali jsme si na jelenech a srnkách. My, jako novomanželé, jsme si dali pumy a medvědy. Zkrátka podle toho, co komu chutnalo. NE NA LIDECH! Pak jsme se rozloučili a šli do obýváku.
„Dnešek je můj nejlepší den, za celou existenci.“ Pošeptala jsem Edwardovi.
„Pojď do pokoje.“ Řekl a já se na něj jen usmála. Vyšli jsme pomalou lidskou chůzí.
Vešli jsme do pokoje.
„Prosím, počkej tu ještě chvíli.“ Vyslovila jsem své přání. Přikývl a já vyběhla z našeho pokoje. Alice na mě už před pokojem čekala a Rose přitáhla taky. Objaly jsme se a šly zpět za svými miláčky. Edward tam ležel na posteli.
„Víš,“ začal. „pro mě to bude poprvé. Nevím co a jak dělat.“
„Pro mě taky. Slyšela jsem, že to přijde samo. Ale jestli se bojíš, nemusíme to zkoušet už…“ přerušil mě polibkem.
„Dobrá, musíme.“ Šeptla jsem v polibku. Pocítila jsem takový nával vášně a lásky. Stalo se tak, jak jsem řekla. Přišlo to úplně samo. A kdybychom nemuseli ráno odjet na líbánky - o kterých mně, ani Rose nikdo nic neřekl – zůstali bychom tam snad celé století.
Kolem osmé – to jsme ještě leželi v posteli – Edward vstal.
„Vstávej, paní Cullenová.“ Řekl mi. Paní Cullenová, to zní tak krásně. To je poprvé, kdo mi tak někdo řekl.
„Pane Cullene, a kam jedeme?“ hrála jsem s ním tuto hru. Snažila jsem se z něj vytáhnout alespoň nějaké informace.
„Paní Cullenová, víte, že kdo je zvědavý, bude brzy starý? I když je to blbost. Obzvlášť u nás.“ Tomu jsem se musela zasmát. „Prostě ti nic neřeknu. Vážně, nic ze mě nevytáhneš.“ Ještě dodal.
„Myslíš?“ zeptala jsem se a začala ho zase líbat. Jen lehce zasténal a nesouhlasně zamručel. Nesnažil se ode mě odtáhnout, poznala jsem, že se mu to líbí.
„Tak co? Řekneš mi něco?“ ptala jsem se, když jsme přestali. Zavrtěl hlavou. Já už jsem nevěděla, co dál. Lehla jsem si znovu do postele a přikryla si hlavu peřinou. Na protest.
„Nikam nepojedu, dokud mi neřekneš kam.“ Vyřkla jsem svůj protest. Povzdechl si a nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Bello, nebuď jak malá!“ téměř prosil. Odkryla jsem peřinu z hlavy a zeptala jsem se ho.
„Jedou s námi sestry?“
„Chtěla bys?“
„Víš, že je neslušné odpovídat na otázku otázkou?“
„Omlouvám se, ale chtěla bys?“ opravdu upřímně.
„Nevím, chtěla bych strávit líbánky s tebou, se samotným. Na sestry jsem zvyklá a nevím, jestli to bez nich vydržím.“ Mezi námi existuje velké pouto, které nemusí být hned viditelné. Domyslela jsem si. „Na jak dlouho odjíždíme?“ dodala jsem jednu otázku.
„Na jak dlouho budeš chtít.“ Odpověděl mi. Hm… to jsem se toho dozvěděla! Zamračila jsem se a schovala se znovu pod peřinu.
„Bellinko, co mi to děláš?“zeptal se smutně.
„Já nic. To ty mi nechceš říct, kam pojedeme.“odpověděla jsem mu. „A nevylezu odsud, dokud mi to nepovíš.“dodala jsem. Z mého tónu hlasu zřejmě usoudil, že to jinak nepůjde. Už už se nadechoval, aby mi to řekl a najednou do pokoje vtrhla Alice.
„Edwarde, jestli jí to povíš, tak jsi u mě skončil. A to ti radím, nezahrávej si se mnou. Znepřátelit si švagrovou, to není dobré.“ Vyhrožovala mu. Po tomto proslovu se sebrala a odešla.
Edward si ke mně přisedl, poodhrnul deku a zahleděl se mi do očí. Já jsem to nevydržela a začala jsem ho líbat.
„Pověz, mám si na cestu vzít kalhoty, nebo sukni? Jedeme do terénu?“
„Alice ti už něco chystá!“
„Dík, Alice.“ Řekla jsem směrem k šatně.
„Na, Bello. Tady máš.“Alice se tu objevila se světle modrou hromádkou. Byly to krásné šaty.
„Pojďte všichni dolů.“ Ozval se ze spoda, z obýváku, Carlisleův hlas. Rychle jsem se oblékla a sešli jsme dolů.
Autor: KristenCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Lovely - Gracefull Vampires 12. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!