Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovely - Gracefull Vampires 13. kapitola

Svetlo zapadajúceho slnka


další.... příští bude nevim kdy tsak si ho uřžijte!

13. kapitola – Zkažené líbánky

„Je čas.“ Řekl Carlisle, když jsme všichni sešli dolů. Přišli všichni, abychom se s nimi rozloučili.

Nastalo velké loučení, dokonce i s Tanyou. Objímali jsme atd.

Na letiště nás dovezli autem. Každý pár nastoupil do jiného letadla. Udělalo se mi trochu úzko. Nebudu se sestrami, ale s Edwardem zase budu sama. Mísily se ve mně pocity.

V letadle jsme se s Edwardem k sobě tulili a líbali se.

Naše cesta: Nastoupili jsme v Seattlu, kam nás zavezla rodina. Mezipřistávali jsme někde v Jižní Americe. Potom jsme přistávali někde ani nevím kde. Odsud jsme si vzali taxíka na molo 18, kde na nás čekala krásná jachta. Dopluli jsme do Dubai, k Palmovému poloostrovu. Tady jsme strávili jednu noc. Pokaždé to bylo krásné, možná i hezčí.

Edward jachtu ovládal skvěle. (Já jsem to nevěděla. Je hezké, když po svatbě zjistíte, že toho druhého skoro neznáte.)

Po denní plavbě jsme dopluli k docela velkému ostrovu. Bylo to tu vážně krásné. Poblíž pláže se tyčil překrásný spíš menší domek. Vešli jsme dovnitř. Vevnitř to bylo mnohem hezčí než z venku.

Ucítila jsem Edwardův dech na svém krku. Otočila jsem se a už jsme se líbali. První noc v (pro mě) novém domě… no, museli jsme otestovat, kolik zdejší postele zvládnou, nebo ne? Totiž, od poprvé jsme byli (téměř) nenasytní, ale museli jsme dělat i něco jiného, jako normální lidé. Co kdyby se nás Esme zeptala, jak se nám líbí ostrov? Kdybych byla člověk, asi bych byla rudá jako rajče.

Chodili jsme po ostrově. Ale bylo mi divné, že jsme prošli jenom asi třetinu. Po týdnu jsem začala zapojovat fantazii. Je možné, že by tady byly i sestry? Občas sem vítr zavál jejich vůni. Je možné, že je mi po nich tak smutno, že jsem až moc paranoidní?

„Edwarde?“

„Ano, lásko?“

„Nevím, možná je to úplná blbost.“

„No tak, pověz.“

„Je možné, že na ostrově jsou i mé sestry?“

„A chtěla bys to?“ nepokládá tuhle otázku nějak často?

„Ano,“ řekla jsem váhavě. „ovšem, pokud by ti to nevadilo.“

„Rozhodně ne. Souhlasím.“

„Navážu spojení a zjistím, zda by nepřišly.“

„Počkej. Jak jsi vůbec zjistila, že jsou na ostrově?“ dychtil.

„Docvaklo mi to. Prošli jsme pouze třetinu ostrova a pak jejich vůně ve vzduchu.“ Vypadal zamyšleně.

„Spojení navaž pouze s Rose, Alice už jde.“ Usmála jsem se.

Do pěti minut tu byli všichni. Proběhlo velké vítaní.

„Mám zásadní otázku. Kde budeme bydlet? V džungli, kde je velký dům, nebo tady na pláži?“

„Nevím, nech to na později. Nevím, jak vy ostatní, ale já už mám docela prázdný žaludek.“ Ozval se Emmett.

„Jistě, já taky. A Emmettku, dáš si rybišku, nebo nějakého tykšíka? Medvídci tru totiž nejsou.“ Zašišlala jsem na něj.

„Půjdeme na ryby.“ Prohlásil Emmett a začal rozdávat pruty. Emmettova maketa. (Emmett si někdy bral na lov do lesa oštěp.)

„Už je mi jasné, proč jsi to s sebou tahal.“ Řekla nakvašeně Rose.

Skočili jsme do vody. Lovili jsme dlouho. Za prvé: mořští živočichové byli mnohem obezřetnější; a za druhé:jsme byli hladoví/žízniví. Poté jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do domu v džungli.

Jednoho dne - myslím, že to bylo už 18 dnů od naší svatby – Alice vypískla.

„Za týden budou ve Forks!“

„Kdo? Volturiovi? Říkala jsi za měsíc.“ Vychrlila za sebe Rose.

„Já vím, já vím. Změnili své rozhodnutí. Co je k tomu jen přimělo… Svatba. Někdo ze svatebčanů nás poznal.“ Nikdo nedýchal.

„Jedeme domů.“ Řekla jsem. „Alice, chceš něco sbalit? Nebo můžeme hned vyrazit?“ jen zavrtěla hlavou. „Fajn. Edwarde, nastartuj loď. Odjíždíme. Rychle.“

Cestu jsme zvládli mnohem rychleji. Za 12 hodin jsme byli na pevnině a za celý den jsme už byli doma.

Kolem 3. hodiny ranní jsme dorazili před dům. Carlisle s Esme vyběhli z jejich pokoje pouze v županech, asi jsme je vyrušili.

„Co se děje?“ pohotově se ptal Carlisle.

„Volturiovi.“ Řekl prostě Edward, ale zdálo se, že všichni pochopili. Do obýváku přiběhly i Edwardovy sestry.

„Kdy?“ zeptala se ustaraně Esme.

„V pondělí.“

„Při cestě sem jsme se dohodli, že budeme bojovat. Půjdete s námi?“ zeptal se Jasper sester.

„Jistě.“ Řekly sborově Kate s Irinou. Tanya se zatím rohodovala.

„Ano. Budeme všichni bojovat.“ Pronesla Tanya po chvíli.

„Děkuji.“ A vděčně jsem se na ni usmála. Je přikývla.

„Máme 5 dní na přípravu. Dáme se do toho!?“ zavelel Jazz. „Půjdeme na louku, kde hráváme baseball. Je tam dost místa.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lovely - Gracefull Vampires 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!