Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovkyně lovců - Prolog

ten bych chtěla

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Lovkyně lovců - PrologBella je upírka, ale svůj život nenávidí. Poté, co jí upíři vyvraždily rodinu, je posedlá jen jedním. Lovem upírů. Co se stane, když se do jednoho zamiluje? V této povídce se vám dostane dostatek humoru i smutku. :) Tento dílek bude o něco kratší. Jde jen o uvedení do děje. Slibuji, že v příštím už se to rozjede.

20.02.2011 (15:45) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1936×

Prolog

Mé jméno je Isabella Swan, ale upíři mě mohou znát pod různými jmény. Například Black Angel, Smrt, Temnota... Je mi více jak padesát let a upíry z celého srdce nenávidím. Do temných stínů upířího světa mě přivedl ten soumrak, kdy jsem se vracela domů. Ten večer se mi naprosto změnil život. Bylo to nějak takhle...

Jela jsem autem z nákupu. Zastavila před domem a vystoupila. Nebylo obvyklé, že by v domě bylo takové ticho. Vždy jsem slýchávala smích mého bláznivého bratra Luka nebo věčné výhružky mé matky a i otcovy moudré připomínky chyběly. Celá nesvá jsem opatrně vešla do dveří a to, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. Upustila jsem tašky a zírala na podlahu. V obývacím pokoji ležela tři těla. Byla celá od krve. Nad nimi se skláněl muž. Kolem úst měl krev a ostré špičky zubů mu vykukovaly zpod rtů. Když mě zahlédl, usmál se. Ani ne za mrknutí oka stál u mě.

„Co s tebou udělám? Kéž bys přišla dříve, ale už jsem plný, na druhou stranu... Už to mám." Sehnul se k mému krku tak, až se jeho rty dotýkaly mé kůže.

„Bojíš se?" zeptal se tichým hlasem.

Pořád omámená strachem jsem zavrtěla hlavou.

„Neboj se, nebude to bolet... moc." S tím se mi zakousl do krku. Vykřikla jsem pod návalem bolesti. Cítila jsem, jak ze mě pomalu vysává život.

Když vtom bolest zmizela. Myslela jsem, že jsem mrtvá, že už nikdy nebudu cítit bolest, že se zase setkám s rodinou. Opak se však stal pravdou.

Bolest neustupovala, naopak se rozšířila do celého těla. Každičký centimetr jsem měla jako v ohni. Chtěla jsem křičet, prosit o milost. Prosit o smrt. Prosit o cokoliv, co by mě té bolesti zbavilo.

Po třech dnech jsem se probudila a vše viděla jasněji, zřetelněji a čistěji. I nepatrné smítko prachu pro mě bylo okouzlující. Byla jsem tak unešená krásou kolem mě, že jsem si nevšimla postavy, stojící v rohu místnosti. Byl to ten upír, co mi zabil rodinu. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale zavrčela jsem na něj.

„Nebuď taková, kočičko, můžeš být ráda, že jsem tě nezabil. Musím říct, že by to byla škoda..." Nechutně si mě prohlížel.

Zatímco on byl unešen mým tělem, ve mně se hromadil vztek. Vztek, který byl mnohem silnější než rozum. Přišla jsem k němu a divoce mu zavrčela do ucha.

„Nezahrávej si se mnou!" Než stačil cokoliv udělat, utrhla jsem mu hlavu, ruce a nohy a následovně jej hodila do krbu, ve kterém hořel oheň. Nevím, co mě to napadlo, ale za každou cenu jsem chtěla, aby za to, co udělal, zaplatil životem.

Věděla jsem, že ve městě zůstat nemohu. Lidé by se ptali, co se stalo - a co bych měla říct? Že se tu zastavil upír, který mi zabil rodinu, a ze mě udělal upíra? Těžko by se mi tu žilo. Než ale odejdu, musím pochovat těla mé rodiny.

Vyhlédla jsem si loučku nedaleko v lese. Vykopala tři díry, do kterých opatrně vložila těla. Zahrabala jsem je a ke každému do kusu kamene vyryla: Zde leží matka/otec/bratr - jediná rodina kterou jsem kdy měla. Byli surově zavražděni masovým vrahem. Vzpomínejte v dobrém. Kdyby mi mohly téct slzy, brečela bych. Ještě jednou jsem se ohlédla na náhrobky a pak utekla do lesa. Pryč od města a všeho, co jsem kdy znala. Rozhodla jsem se začít znovu. Zkusit předstírat, že se nic nestalo. Po nějakém čase jsem však pochopila, že na některé věci se prostě zapomenout nedá. Rozhodla jsem se zbavit svět těhle monster. Rozhodla jsem se vymítit upíry jednou pro vždy. Byla jsem sice sama upír a také jsem se za to nenáviděla, ale já alespoň žiju z krve zvířat.

Jak se však říká, nic netrvá věčně a i já se rozhodla upíry dál nepronásledovat. Rozhodla jsem se začít opět znovu. Zkusím vystudovat opět střední školu a předstírat, že se nic nestalo. Přestěhovala jsem se do malého městečka Forks, kde měl započít můj nový život.

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lovkyně lovců - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře