Alice tušila, že bude oříšek přežít chlapce na lyžařském kurzu, ale až takový? To nečekala. A hlavně nečekala malé překvapení v kalhotech a na hlavě.
23.02.2012 (15:45) • AliHaleCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2045×
Lyžák - To snad ne!!!
Rosalie najednou zpozorovala ty tři kluky. Rozepnula si bundu, aby ukázala své největší přednosti a prohrábla si vlasy. Já zakoulela očima, když jsem ji viděla. Slyšela jsem, jak na nás volá naše profesorka, abychom si šly dát věci do autobusu. Vzala jsem Rose za předloktí a táhle ji i s věcmi k autobusu. Po nějaké chvíli jsme se dostaly do autobusu. Rosalie řekla, že bude sedět s Kate, která byla její dobrou kamarádkou. Já seděla s Bellou. Moc velkou radost jsem z toho neměla, protože jsem netušila, co budu dělat tak tři až čtyři hodiny v autobuse s někým, kdo nerad cestuje. Pod zavřenými víčky jsem zakoulela očima a nasadila si do uší sluchátka. Pohodlně jsem se uvelebila a zavřela jsem oči. Celkem jsem se i uvolnila. Jsem si jistá, že kdybych byla člověk, usnula bych. Nebo možná taky ne...
Asi po hodině a půl mi někdo zaklepal na rameno. Otočila jsem se a viděla jednoho z těch tří, co jsem viděla na parkovišti.
„Ehm, promiň, ale zakutálela se mi k tobě pod sedačku láhev. Podáš mi ji?“ zeptal se mě a pokusil se o úsměv á la americká hvězda. V očích měl jiskřičky a podivně se na mě koukal. Přikývla jsem a ohnula se pod sedačku. V tu chvíli jsem na zádech cítila něco studeného, kulatého a kluzkého. Ve vteřině jsem seděla vzpřímeně a pátrala rukama pod okrajem kalhot. Vyndala jsem z nich několik malých lentilek. Naštvaně jsem se na toho kluka otočila a hodila je po něm.
„Příště si dělej legrácky z někoho jiného,“ řekla jsem naštvaně a zase se otočila. Opět jsem si nasadila sluchátka a sledovala ubíhající cestu z okna. Avšak ne dlouho. Sotva po dvaceti minutách autobus zastavil a my vystoupili, abychom se protáhli. Šla jsem se projít a nadýchat čerstvého vzduchu. Z toho množství lidských vůní jsem měla zamotanou hlavu a plný nos. Připadala jsem si, jako člověk, který má rýmu. Po nějaké chvíli jsem zaslechla nějaký ruch, který se ozýval zpoza rohu budovy. Koukla jsem se tam a zjistila, že naše trojice tam jen tak postává a nic nedělá. Zase jsem se vrátila a postávala ještě chvíli u autobusu. Najednou mi zezadu na hlavě přistála sněhová koule. Nemusela jsem se ani otáčet, abych zjistila, kdo ji hodil. Přesto jsem se otočila a viděla, že jsem se v úsudku nemýlila.
„Tak co, elfíku, není ti zima?“ ptal se posměšně ten, který mi nasypal lentilky za kalhoty.
„Ale no tak, Emmette, přece nechceš, aby se nám tu ještě začala červenat,“ rýpnul si do mě jeden z jeho bratrů. Vypadal velmi klukovsky a měl medově hnědé vlasy. Vypadal dobře, ale můj typ to stejně nebyl.
„Copak? Hoši prudí?“ ptala se Rosalie, která právě přišla.
„No, ty vole! Barbie přišla,“ řekl Emmett a zachechtal se.
„Rose, pojď,“ řekla jsem a chytila Rosalii za ruku a vedla ji pryč. Nepotřebovala jsem, aby se ještě pohádali před lyžákem.
„Alice, co to bylo?“ ptala se Rose. Zakoulela jsem očima a zasmála se.
„Co by to bylo? Nějací ňoumové provokují, jak mohou,“ řekla jsem s klidnou tváří.
„Ty, Rose, všimla sis toho zvláštního pachu, který z nich šel?“ zeptala jsem se, protože jsem chtěla vědět, jestli jsem náhodou neměla halucinace, když jsem zacítila pach upíra.
„Jo, všimla. Bylo to, jako kdybych cítila dalšího upíra, a ne jen jednoho. Myslíš, že oni…“ Rose nechala nedokončenou otázku.
„Jo,“ přikývla jsem a koukala na ně, jak jdou. Vypadali jako namyšlení frajeři, kteří přesně vědí, jak se chovat, aby na ně holky reagovaly jako na bohy. Zavrtěla jsem hlavou, a když je viděla, raději jsem se otočila a šla do autobusu. Teprve až teď jsem si všimla, že je ulička celá zaházená věcmi – taškami a batohy. Zasmála jsem se a vydala se napříč tou „džunglí“. Asi uprostřed jsem zaslechla, jak na mě někdo zavolal. Otočila jsem se a chtěla se zeptat, co ten dotyčný chce, ale i když jsem upír a moje smysly jsou opravdu dobré, někdy se na ně nedá spolehnout. Asi tak jako v tuto chvíli. Soustředila jsem se na moc věcí a nedávala pozor na nohy. Jedna noha mi zůstala zaklíněná za nohou sedadla a já se natáhla v uličce. Tedy, nedopadla jsem až na zem, protože se pode mnou rychlostí blesku objevily něčí ruce. Něčí velice studené, tvrdé a přitom příjemné ruce.
„Ehm, jsi v pohodě?“ zeptal se mě někdo. Koukla jsem na svého zachránce a nejraději bych si nafackovala. Nebyl to nikdo jiný, než ten poslední z těch tří.
„Jsem v pořádku,“ řekla jsem normálním tónem, zvedla se a posadila se konečně na své místo. Nehledala jsem člověka, který na mě volal, protože jsem tušila, že to byl jedině Emmett, který doufal, že se mi stane to, co se mi stalo.
Pohodlně jsem se uvelebila na sedadle a koukala přímo před sebe. V duchu jsem s ďábelským úsměvem plánovala odplatu. Emmett se má na co těšit.
Moc se omlouvám všem, kteří čekali delší kapitolu s více dialogy. Potřebuju čas, abych dospěla do fáze, kdy bude množství dialogů na místě. Snad se na mne moc nezlobíte. Ali. ;)
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: AliHaleCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Lyžák - 2. kapitola:
skvělý:-))
Supr, připomíná mi to starý časy na lyžáku, tam bylo vždycky nejvíc srandy.
úžasný..rychl pokračování...
Je trošku divné, že to nepoznali hned, ale tak je to tvoje povídka. Kapitolka byla hezká, těším se, co vymyslíš dál.
jééééééééé to jsem ráda žes jí přidala tak rychle jsem zvědavá na další dílek tak snad se brzo dočkám... tuhle povídku prostě miluju
jůůů páni honem prosí rychle další je to naprosto úžasnééé....
Jeeeee prosiiiim rychle dalsiii!!! Do ty povidky jsem se zamilovala!!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!