Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lyžák - 3. kapitola

26.02.2012 (17:45) • AliHaleCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 1951×

Lyžák - Tak to asi nebude tak zlé

Po zbytek cesty se nic zajímavého nedělo, jen se nějakému klukovi udělalo špatně a musel si jít sednout k profesorům. Jinak byl celkem klid, což jsem se docela divila. Když jsme přijeli do malého horského městečka, kde byl všude sníh, musela jsem se pousmát. Profesoři nám oznámili, že si máme zavazadla odnést na místo, kde stojí rolba. Ta nám je vyveze k penzionu. My se tam budeme muset dopravit pěšky. V duchu jsem se smála, když jsem slyšela reakci ostatních dívek na toto oznámení. Jejich reakcí nebylo nic jiného než zakvílení nebo zasténání.

Dopravila jsem svoje věci k rolbě a nechala je tam stát. Vracela jsem se k autobusu, ale stuhla jsem uprostřed kroku…

Rosalie stála u rolby a bavila se s Emmettem, ten ale celou dobu nespouštěl oči ze mě. Viděl mě, jak jdu pomalu do svahu. Když domluvil s Rose, rozeběhl se, udělal, že omylem spadne a vzal mě s sebou k zemi.

Najednou jsem byla zase v přítomnosti. Koukala jsem na náš autobus a ohlížela se, jestli mě někdo neviděl. Naštěstí jsem v tu chvíli byla sama – v mé blízkosti nebyla ani noha. Okamžitě jsem se otočila na patě a zamířila jsem rovnou k rolbě. Tam jsem zahlédla Bellu a šla za ní. Rose o chvíli později přišla k nám.

„Tak, dámy, mám pocit, že bych si tu dokázala najít hřebečka a užít si s ním,“ řekla Rose. Koukala jsem na ni jak zjara. Jsme tu sotva dvacet minut a ji zajímají jen kluci!

„Rose, tebe opravdu zajímají jen kluci?“ ptala se okamžitě Bella.

„Drahá, moje kámoška už dlouho neměla návštěvu a docela tím strádáme,“ řekla Rose a udělala ztrápenou grimasu. Neudržela jsem se a veřejně zakoulela očima.

„Rose, stačí! Nepotřebuju vědět detaily,“ odpověděla jsem a měla největší chuť odejít, avšak vzpomněla jsem si na svoji vizi. Raději jsem držela svoje touhy na uzdě. Najednou se u nás zastavil Emmett.

„Páni, takové kočky a tak samy? To nejde dohromady,“ řekl a zakřenil se na mě. Zatvářila jsem se jako vtělení samotného sériového vraha bez jediného kousku citu.

„A ty jsi co?“ ptala se okamžitě Rose s nadzvednutým obočím a lehkou vráskou, která se jí tvořila na čele vždy, když přemýšlela.

„Já jsem Emmett, ctěná krásko,“ zašvitořil Emmett a udělal pukrle. Rosalie se zahihňala. Protočila jsem oči a raději opravdu nakonec odešla. Jeden profesor od kluků zavelel, abychom šli kousek po sjezdovce nahoru. Až dojdeme k pěšině vedoucí doprava, máme odbočit a dojdeme přímo k penzionu. Okamžitě jsem se vydala po cestě a neohlížela se za sebe na vrkající Rose. Najednou jsem slyšela něčí rychlé kroky a už jsem byla na zemi. Moje vize byla naplněna. Emmett doběhl ke mně. V běhu mě chytil kolem ramen a skočil se mnou placák. Ještě mi zabořil hlavu do sněhu a vlasy posypal sněhem. V duchu jsem myslela, že ho zabiju na místě. Když jsem se zvedla, koukal se na mě s uličnickým výrazem a já měla ještě větší chuť vraždit.

„Promiň, já nechtěl,“ oznámil mi s výsměchem v očích a já se nestačila divit jeho drzosti.

„Brandonová, Cullen! Máte jako první službu! Časem k vám možná někoho připojím,“ řekl profesor, který patřil k chlapecké třídě. Emmett se zachechtal, zvedl se a odešel za Rose a Bellou. Já si sedla na holeně a sledovala s nevěřícným výrazem Emmettova a profesorova záda. Doufala jsem, že jsem si toto celé jen namluvila, ale podle toho jak na mě každý koukal, jsem měla asi pravdu.

„Já nemůžu mít službu s Emmettem. Hrozí nebezpečí, že ho u toho uškrtím,“ nadávala jsem polohlasně.

„Nechceš pomoc?“ zeptal se mě kluk, co ke mně mezitím došel. Byl to ten, na kterého jsem spadla v autobuse. Podával mi ruku a koukal na mě úplně normálně.

„Jo, díky,“ řekla jsem a lehce se pousmála. Vypadal celkem mile a rozhodně nevypadal tak zlomyslně jako Emmett. Chytila jsem se jeho ruky a on mi pomohl vstát. Jeho ruka byla stejně studená jako ta moje. Už jsem neměla pochyb, že je upírem.

„Mimochodem, já jsem Jasper,“ představil se. Přikývla jsem, podala mu ruku na seznámení a představila se taky. „A Emmetta nesmíš brát vážně, vždy vyvádí nějaké vylomeniny a nikdy se kvůli tomu necítí provinilý. Ale jinak je opravdu hodný, milý a celkem v pohodě,“ pokoušel se mě přesvědčit Jasper, že jeho kamarád je normální. Přikývla jsem a raději nerozváděla své úvahy o tom, co si myslím o Emmettovi. Jsem si jistá, že by se mu to nelíbilo.

Po zbytek cesty k penzionu jsme si povídali. Zdálo se, že je kamarádský. Začala jsem postupně nabývat dojmu, že tento kurz nebyl zase tak špatný nápad. U penzionu profesoři donutili chlapce, aby utvořili vláček a nanosili věci do budovy. Holky se zatím postavily mimo, aby jim nezacláněly.

„Teda, holky, povím vám, že Emmett je celkem kus,“ oznámila nám Rose, když k nám mířila a vyhýbala se hloučku jiných dívek. Raději jsem spolkla kyselou narážku na to, co se stalo na svahu. Nepotřebovala jsem, aby byla Rose nasraná celý kurz.

„No, nevím. Mně se mnohem víc zamlouvá Jasper, jeho kamarád,“ přidala jsem do vínku svoji úvahu, protože na Emmetta jsem měla svůj názor a ten nebyl zrovna lichotivý.

„Který?“ ptala se okamžitě Rose. Ukázala jsem prstem na Jaspera, který právě měl v ruce něčí tašku. „Hmm, hmm. No, nevypadá jako Emmett, který je jistě svalnatější, ale celkem ujde,“ zkritizovala ho Rose okem „zkušeného kritika“.

„A co ty, Bells, který hoch je tvého srdce šampion?“ ptala se Rose naší společnice, která jako vždy spíše mlčela, než aby něco pověděla.

„Žádný,“ odpověděla Bella až moc rychle a moc to vyhrkla.

„Aha,“ řekla vítězoslavně Rose a mně došlo, že to z Belly během kurzu prostě dostane. Jo, bude to pěkný kurz, pomyslela jsem si a šla do budovy…

Autor: AliHaleCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lyžák - 3. kapitola: