Alice vyrušila Rose a Emmetta v docela choulostivé situaci, ale ani jednomu to zřejmě nevadí. Rose a Emmett se dohadují o filmu do doby, než se na chodbě strhne sněhová bitva, která vyústí ve slušný trapas...
23.04.2012 (07:30) • AliHaleCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1564×
Lyžák - Že by válka?! Ne!
Vycouvala jsem ze dveří, ale bylo pozdě. Rose si mě všimla a okamžitě od Emmetta odskočila.
„Al, počkej!“ vykřikla a já se na chodbě zastavila.
„Promiň, já nechtěla rušit. Já…“ Nedopověděla jsem a koukla na ni.
„No tak ses dostala k nám zrovna ve chvíli, kdy jsme se líbali. To je toho. Se toho zase tolik nestalo,“ odpověděla a mávla nad tím rukou. Zasmála se a šla zase do pokoje. Já ještě chvíli byla na chodbě, ale nakonec jsem šla za ní. Nehodlala jsem strávit večer na chodbě.
Byla jsem s nimi na pokoji už dobrou hodinu a oni se stále dohadovali, jaký film si pustíme. Já nad tím už jen kroutila očima, protože mi to přišlo strašně dětinské. Ale budiž, jsou to oni a asi si budu muset zvykat. Ale přestalo mě bavit poslouchat je, tak jsem se zvedla a řekla, že jdu na chodbu, i když jsem pochybovala, že mě vůbec zaregistrovali.
Doufala jsem, že budu mít na chodbě klid, ale mýlila jsem se. Na chodbě bylo pěkné pozdvižení. Kluci přinesli sníh a házeli ho holkám do výstřihu. Divila jsem se, že tu s nimi není Emmett. Dobře, beru zpět, protože Emmett se asi dvě vteřiny po mně vyřítil z pokoje a přidal se do sněhové bitvy. Po chvíli přistála sněhová koule i u mě ve výstřihu. Okamžitě jsem zaječela jako správná holka. Vyndala jsem sníh ze svého výstřihu a hodila ho po Emmettovi. Ten se jen zazubil a hodil po mně další. Takhle jsme po sobě dobré dvě minuty házeli sníh, ale to bylo ještě nic v porovnání s tím, co na mě vymysleli. Jasper mě chytil a Emmett hodil sníh na mou hlavu, takže mi ve výsledku zapadl, kam mohl. Oklepala jsem se, ale hodlala se Emmettovi pomstít. Vběhla jsem k nim do pokoje, když mě nikdo neviděl, a hodila mu sníh do postele a do skříně.
Chtěla jsem se i tajně vypařit, ale to mi bohužel neprošlo. Emmett se vřítil se smíchem do pokoje zrovna ve chvíli, kdy jsem chtěla odejít. Viděl mě tam a okamžitě mu došlo, co tam dělám. Prošel kolem mě a podíval se na postel a do skříně. Já se zaculila jako největší neviňátko a utekla. On se vydal za mnou. Vřítil se k nám do pokoje, kde se okamžitě vrhnul na skříň. Vytahal mi z ní půlku triček a asi mi je chtěl zasypat sněhem, ale pak ho napadl mnohem horší nápad. Otevřel okno a jedno tričko za druhým vyházel na sníh. Já myslela, že ho zaškrtím. Okamžitě jsem se otočila na patě a běžela k němu do pokoje. Ve skříni jsem našla pár triček a nějaké další věci, ale nejlepší bylo, když jsem v té skříni našla Emmettovy trenky. Okamžitě jsem je vzala s pár tričky a vyhodila je ven na sníh. Emmett chtěl odejít a nejspíš mi vyhodit z okna i ten zbytek věcí, který mi ve skříni zůstal, ale měl smůlu. Ve dveřích ho zastavil profesor Cullen se zamračeným výrazem. V prstech něco držel a koukal na něj, jako kdyby mu chtěl vyškrábat oči.
„Slečno Brandonová, toto je asi vaše,“ řekl naštvaně profesor a zvedl do výšky ve dvou prstech moji podprsenku. Hanbou jsem se málem propadla. Přikývla jsem a málem se dala do smíchu.
„Jak je možné, že když se něco děje, jste u toho vy dva?“
„Nevím,“ odpověděl Emmett a zatvářil se jako sluníčko.
„Víte, normálně by asi nikdo nepřišel na to, že tu něco provádíte, ale když kolem profesorského okna proletěla podprsenka, tak to bylo všem podezřelé,“ odříkával profesor pomalu a díval se při tom na moji podprsenku, která se v jeho prstech točila a kapala z ní voda. Při tom pohledu jsem měla strašnou chuť se začít smát.
„Takže se oba dva seberete, půjdete ven, posbíráte si své věci a do rána o vás dvou nikdo neuslyší.“ S tím odešel, ale po chvíli se vrátil a dal mi podprsenku, se kterou předtím odešel. Když odešel nadobro, dala jsem se do smíchu a Emmett se po chvíli přidal.
„Tak asi jdeme, ne?“ koukla jsem na Emmetta, když jsem se uklidnila.
„Radši jo,“ odpověděl a zmizel ve dveřích. Já si šla pro bundu a pak ven, abych našla a posbírala svoje věci. Některé byly mokré, jiné jen vlhké, protože nezapadly hluboko do sněhu. Nějakou chvíli jsem o Emmettovi nevěděla, protože každý z nás sbíral věci na jiné straně budovy.
„Tak co? Máš všechno?“ ptal se mě a koukal, jak kdybych ho nějak mučila.
„Jo, myslím, že jo,“ odvětila jsem a držela jsem se, abych se nezačala smát, protože jsem stále viděla před očima moji podprsenku v prstech toho profesora.
„Tak jdeme?“
„No počkej a tobě nic nechybí?“ ptala jsem se významně.
„Ne,“ odpověděl suverénně, když si prohlédl obsah své náruče.
„A ta ponožka támhle je čí?“ Ukázala jsem na ponožku, která se líně houpala na větvi stromu.
„Ta počká do rána. Teď pro ni nepolezu,“ zamručel a zmizel v budově…
Znovu bych chtěla poděkovat všem, kteří mi napsali reakci na minulou kapitolku. Vím, že byla nudnější, ale snad jsem to odčinila dnešní kapitolou. Zároveň doufám, že jste se u ní pobavili stejně dobře jako já, když jsem ji psala. Rovnou bych vás chtěla poprosit, abyste mi zase zanechali komentář s kritikou i chválou. :)
A tuto kapitolu bych chtěla věnovat uživatelce AfroditaAliceCullen, která mě inspiruje její úžasnou povídkou Kapky lásky. Děkuji ti, že ses rozhodla tuto povídku zrealiovat, a děkuji ti za to, že mě tím inspiruješ. Tenhle díl je tvůj. :))
Vaše Ali =)
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: AliHaleCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Lyžák - 9. kapitola:
Krása!
zábavná kapča honem další
Jééééééé supeeeeeeeeer prosíííííím rychle pokračuj
ahoj Ali ta kapitolka byla úžasná a hodně jsem se u ní zasmála máš talent na psaní povídek tohle bych já napsat nedokázala klobouk dolů Ještě jsem se tě chtěla zeptat kdy budeš přidávatkapitolu k povídce Cullenovi rodinou tak trochu jinak. Předem díky za odpověd
Jéé, Ali... si úžasná. Strašně děkuju. (to má být pláč s úsměvem, jak mě dojímáš)
Když jsem viděla to věnování, tak musím říct, že se trochu stydím, že jsem si nestačila 8. kapitolu tak rychle přečíst, ale na svou obhajobu musím říct, že jakmile vyšla, tak jsem si ji vyhodila do lišty, že se k ní brzo vrátím.
Musím říct, že tvoje povídka mě taky ispiruje a je docela sranda, že se takhle navzájem inspirujeme.
No a ke kapitole??
To jedinou výtku, kterou k tobě mám je:
To se nestydíš napsat spojení "komentář s kritikou i chválou"? Vždyt je nad slunce jasné, že komentář s tou tvojí kritikou se tady přece nemůže objevit.
Každopádně. Úžasné lyžákové vyhazování podprsenek. , dostal mě i profesor Cullen s podprsenkou.
A nebo s profesorkou Plattovou. Navíc bylo super, že jsi pozměnila Carlisleovu jinak vstřícnou náladu, je jasné, že by nikdo nebyl nadšený, kdyby ho nějakej nevycválený postpuberťák rušil od... tak důležité činnosti.
Takže... hm,... to by bylo asi tak vše. Ještě jednou děkuji za věnování a 5. kapitola je tvoje! Před chvílí jsem ji dopsala a odeslala k opravení. Ale bohužel to neni taková sranda, jako ta tvoje.
Už končim!
P.S.: Fakt super!!!
dokonalost sama že by byla nudná se mi opravdu nepřijde jen je taková veselá a v podstatě klidná těším se na další PLS PLS PLS přidej ji co nejdřív
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!