Další, velmi překvapivé zjištění...
12.08.2018 (12:00) • Janie55 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 721×
♥11. kapitola♥
„Kdo?” zeptal se opatrně Ron. On byl většinou citlivý jako pařez, ale tentokrát to bylo jiné.
„Mo-moji rodiče, teda o tátovi jsem věděla, že žije v rámci možností, ale myslela jsem, že mamka nepřežila, ale je to jinak, táta ji totiž přeměnil,” odpověděla jsem. Ještě chvíli jsem to vydýchávala a poté jsem otevřela druhou obálku, nejdřív vypadla fotka, byla to obyčejná mudlovská, ale i tak z ní byla cítit ta nekonečná láska. Vyfocená byla nejspíš na nějakém plese, vysoký blonďák v kvádru objímal kolem pasu o něco menší zrzku v nádherných žlutých šatech, které byly jako pro vílu z pohádky, oba měli zlaté oči s nádechem červené. Když jsem si fotografii blíž prohlížela, došlo mi, že v pozadí stojí… Cullenovi? Byli to oni. Takže znají mé rodiče! Mělo mi to dojít, všichni jsou přeci upíři. Vytáhla jsem dopis, byl na starším pergamenu, což se dalo očekávat, je to skoro pět let. Rozložila jsem ho:
Dobrý den pane a paní Weasleyovi,
jmenuji se Caius Zmijozel Volturi, vy mě ještě neznáte, ale já vás prakticky ano, jsem totiž přítel Elizabeth Prevettové, sestry vaší Molly. Ta holčička na vašem prahu je naše dcera, vím, že vám to přijde hrozné, vzdát se děťátka a věřte, že mně též, ale je to pro její bezpečí. Abyste rozuměli, jsem upír, což znamená, že naše dcera je poloupírka. Jsem člen rodiny, která v našem světě udržuje pořádek a jsem také jeden z vládnoucích tří. Můj nevlastní bratr Aro je posedlý sbíráním všeho neobvyklého, což naše dcera je, proto se jí vzdávám. Její jméno je Isabella Lilith Volturi, ale prosím vás, abyste jí jméno, mimo Isabelly, změnili - bude to bezpečnější. Za pár let si pro ni přijdeme, až to bude bezpečné. Pokud se na nás bude vyptávat, řekněte jí, že její matka nezvládla porod a zemřela, což byla skoro pravda, a já se o ní nemohl postarat. Myslím, že se s tím smíří líp, než s tím, že ji opustili oba rodiče. Jistě vás zajímá to přízvisko Zmijozel, to mám, protože jsem bratr Salazara Zmijozela. Prosím, abyste ji za to neodsuzovali, rodinu si nevybíráme. Až bude správný čas, ozveme se vám.
Mnoho zdraví, Caius Zmijozel Volturi.
Nechápavě jsem na dopis koukala, oni mě nechtěli opustit? Ale jak to? Stále jsem to nechápala. Brečela jsem stále víc.
„Mohli byste, prosím, odejít? Chci být sama,” poprosila jsem své bratrance. Ti se beze slova zvedli a odešli.
(Pohled Nikoho)
Po nějaké době na ošetřovnu vrazil Draco a začal se omlouvat. Isa ho ale nenechala a silně ho objala, věřila, že to co slyšela, nebyl jen sen.
„Za co se omlouváš?” zeptala se ho zvědavě. „Mimochodem, moc děkuju za kytky,” řekla a dala mu pusu na tvář. Mírně zčervenal, ale jeho tvář byla posmutnělá, dával si totiž vinu za to, co se stalo v Zapovězeném lese.
„Omlouvám se,” začal vysvětlovat, „protože jsem blbec. Když tam v tom lese byl ten přízrak, zpanikařil jsem a utekl. Jsem zbabělec.”
„Nejsi, kdybys věděl…,“ vymlouvala mu to Isa. „V tom lese jsem se hrozně bála. Jenže mám kapku jiný obranný mechanismus, takže ztuhnu a nemůžu se hnout.” Chvíli mlčela, ale pak pokračovala. „Draco?” ptala se váhavě.
„Hm?”
„Něco ti teď řeknu, vyslechni si to, prosím, a až potom mě suď.” Přikývl a Isa pokračovala. „Nejdřív ti chci říct, že jsem zjistila pravdu o svých rodičích a… vlastně i o sobě.” Usmál se, věděl, kolik to pro ni znamená. „Já nejsem tak úplně normální a nemyslím to tak, že jsem čarodějka, nepatřím totiž tak úplně do lidského rodu…“
„Počkej,” přerušil ji, „jak to myslíš?”
„Tak, že jsem poloupírka,” řekla potichu se sklopenou hlavou. Když Draco nic neříkal, pokračovala: „Před chvílí jsem zjistila, že oba mí rodiče žijí, jestli se to tak dá říct. Jsou totiž upíři. Navíc Isabella Marie Elisabeth Weasley-Prewettová není, jak jsem zjistila moje pravé jméno, doopravdy se jmenuji Isabella Lilith Volturi.”
„A proč mi to všechno říkáš?” zeptal se Draco s kamennou tváří.
„Asi… ti to přijde uhozený, ale… když jsem… byla v bezvědomí, slyšela jsem část rozhovoru. Nevím, kdo to byl, ale díky tomu mi něco došlo. Já… mám tě ráda, ale víc… než jako kamaráda…“ Isabella stydlivě sklopila hlavu, dokud to neřekla, nebyla si tím skutečně jistá, ale teď jí to doopravdy došlo. Nevěděla, jestli ho miluje, byly přeci jen děti. Draco na tom byl stejně. Chvíli ji vlastně odsuzoval za to, co je, jenže když viděl, jak moc ji to mrzí, prostě jí nic nemohl vyčítat.
Chvíli mu to trvalo, ale pak se rozhodl a opětoval jí pusu na tvář. Is zrudla, usmála se na něj a pevně ho objala, on jí po chvilce také.
Isabelle netrvalo dlouho přemluvit madam Pompfreyovou, aby ji pustila z ošetřovny.
« Předchozí díl
Autor: Janie55 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Magic Blood 11. kapitola:
Dobre napsany dalsi dil a doufam, ze na dalsi dily nebudeme muset cekat tak dlouho...
Bože po tak dlhej dobe nový diel, strašne som si ho užila, škoda len že bol taký krátky, prosím rýchlo ďalšie a dlhšie
Bože po tak dlhej dobe nový diel
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!