Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mám krásný život, Edwarde - 1.

05.12.2010 (15:00) • Linny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4295×

Bella:

Byl slunečný den. Paprsky dopadaly do ložnice a já se v posteli zavrtěla. Při pohybu jsem se otřela o tělo mého manžela. Sálající teplo bylo příjemné jako vždy a já se k němu obrátila obličejem. Nespal. Tmavé oči mne pozorovaly a usmívaly se na mne.

„Dobré ráno, lásko," zašeptal Jacob a přitiskl si mě k sobě. „Jak se ti spalo?"

„Nádherně, jako vždy, když jsi u mne," odpověděla jsem taky šeptem. „Kolik je hodin?"

„Bude sedm." Láskyplně se usmíval a políbil mě na čelo. Nenechala jsem se takhle odbýt a přitiskla jsem své rty na jeho. Sladce to hřálo. Bylo jasné, že takhle příjemně mi nemohlo být dlouho. Ve chvíli, kdy mi Jake začal polibky opětovat, se dokořán otevřely dveře a dovnitř vletěly naše děti. Holčička okamžitě zamířila pod peřinu mezi nás. Měla tmavší oči než já, něco mezi mnou a Jakem, rovné hnědé vlasy jí létaly kolem obličeje. Kluk zamířil k Jacobovi a nechal se posadit na rám postele. Dříve jsem protestovala, ale nyní jsem na to byla zvyklá. Přesná Jakova menší kopie se dokonale naučila usadit bezpečně.

„Dobré ráno, potvůrky," pozdravil je Jacob, načež ho začala malá lechtat.

„Alice, nechej tatínka na pokoji." Alice okamžitě poslechla. Nemohla jsem si odpustit nepojmenovat ji po mé bývalé nejlepší kamarádce. Chyběla mi.

„Ale mně se nic nezakázalo!" vykřikl Billy a skočil na mě. Hekla jsem a posléze se začala hihňat. Ten malý přesně věděl, že na bocích jsem nejlechtivější.

„Ne-he... Nec-h t-o ho-ho!" dostala jsem ze sebe mezi smíchem. To se k němu už přidala i Alice. Hodila jsem vyčítavý pohled po Jacobovi. Bavil se. Vsadím se, že by se k nim nejraději přidal. Když ale postřehl, jak se tvářím, zakročil.

„Kdo bude první v kuchyni, toho dnes nechám rozhodnout, kam půjdeme!" zakřičel a spolu s rozjívenými dětmi zmizel. Ve dveřích mi věnoval poslední pohled, usmál se a už ho bylo jen slyšet, jak dupe ze schodů.

Protáhla jsem se. Zamyšleně jsem pohlédla na strop. Už dlouho mne nenechali samotnou. Většinou je kolem mé osoby stále někdo. Alice, když jsou kluci v lese, Billy, když veze Jake Alici do školy a sám jde do práce, nebo Jacob, když uložíme děti ke spánku. Milovala jsem tento plný život. Díky neustálé zaměstnanosti nebyl čas na myšlenky typu: Nikdy jsem takhle žít nemusela. Jacob se nemusel vzdát vlčí podoby jenom proto, aby stárl se mnou. Nikdy bych neměla děti. Měla bych fantastickou rodinu upírů a nebyla bych neuvěřitelně nemotorná. Měla bych lásku a měla bych nejlepší přítelkyni, která trochu ujíždí na módních trendech. Měla bych doktora hned v domě, ale vzhledem k upířím schopnostem by ho už nebylo moc potřeba. Po dlouhé době jsem si vzpomněla na Edwarda a Alici. A na Esmé, Carlislea, Jaspera a Emmetta s Rosalie.

Ne, že bych teď byla nespokojená. Mám Jacoba, kterého bezmezně miluji. Otiskl se do mě. Stalo se to, když mne zastavil na útesu. Tehdy jsme se políbili. Divil se, že se to nestalo už dřív. No hlavně, že se to vůbec stalo. Mám perfektní děti, které mi vnášejí ještě více světla do života. Jejich veselost a energie je snad nevyčerpatelná. Mám skvělou přítelkyni v podobě Emily, se kterou se můžu o všem bavit a přitom nechat děti hrát si s jejími dvojčaty. Mám skvělou bandu přátel, quilletskou smečku a jejich rodiny. Charlieho, kterého bych se jinak musela vzdát. Zbožňuji tenhle život.

Trhla jsem hlavou ke dveřím, když celá moje rodinka vešla dovnitř. Děti se posadily kolem mne a Jacob nesl podnos se snídaní.

„No ne. Čím jsem si to zasloužila?" Jen se spokojeně usmáli.

„Tím, že jsi tak skvělá a ještě ti neruply nervy," zasmál se Jake a políbil mne. Jen krátce. Ratolesti mu ani víc času nedaly.

„Ten chleba jsem ti namazala sama!" prohlásila pyšně Alice. Pohladila jsem ji po vlasech. Zářila pýchou.

„A já přichystal mléko," přidal se hned Billy, aby mu náhodou nějaká pochvala neušla.

„Jste šikovní," prohlásila jsem. Než jsem se konečně zakousla, věnovala jsem Jakovi pohled. Usmál se na mě z kraje postele. Nevím, čím jsem si ho zasloužila.

Edward:

„Jazzi, zastav si manželku," prohlásil jsem otráveně a odtáhl se od švitořící Alice.

„Ale my tam musíme zajet! Já chci vidět svou jmenovkyni! A taky je přímo nutné poučit Bellu, jak má oblékat děti!" pištěla Alice. Nehodlala připustit jinou možnost, než že do La Push skutečně pojedeme.

Všiml jsem si Jasperova soucitného pohledu. Vycítil, jak jsem ucukl při Bellině jméně a mé pocity se okamžitě propadly pod bod mrazu. Většinou se vyhýbali tématům Bella, Forks, Washington. Mé rozhodnutí opustit ji poznamenalo celou rodinu. Byl jsem přesvědčen, že je to tak správně. Alice ji nekontrolovala, protože mi nechtěla v myšlenkách přivodit bolest. Nedávno ovšem vyjekla na lovu, až jsme všichni nadskočili. Ihned jsem věděl proč. Viděla Jacoba. To znamenalo jenom jedno. Musel se přestat přeměňovat a vzdát se proměn. Nevadilo by mi to. Kdyby se o Jacoba v její vizi neopírala Bella a neusmívala se na dvě děti poskakující kolem. Věděl jsem, že tohle je to, co jsem přesně chtěl. Ale přitom mi to vadilo. Příšerně moc.

Od té chvíle se Alice neubránila občasnému nahlédnutí do jejich života. Byla ráda, že viděla Bellu. Dnes ovšem zjistila, že malá holčička se jmenuje po ní a nezamýšlela ji nechat bez návštěvy. Nejhorší na tom bylo, že nehodlala odcestovat sama. Celá rodina chtěla jít s ní.

„Podívej se, Edwarde, já tě chápu, že se ti za ní nechce. Nicméně tím, že se tam neukážeš, jí odhalíš svou slabost. Ona se přes to už přenesla. Kdyby viděla, že ty ještě ne..." Carlisle nechal větu nedokončenou. Věděl jsem. Odkryl bych tím mou lásku k ní. Odkryl bych, že jsem byl zbabělec, když jsem utekl. Odkryl bych, že to absolutně nebylo o tom, že Carlisle má být mnohem starší, než vypadá. Ale že to bylo o mé tvrdohlavosti a přesvědčenosti o své pravdě.

„Dokonce i já už bych Bellu ráda viděla," přidala se Rosalie. Sledoval jsem během let, jak její zloba na Bellu vyprchala s tím, že už se pravděpodobně nechtěla stát upírkou. Dokonce uznala, že to byla milá holka.

Emmett se zasmál. Pohlédl jsem na něj. „Při té příležitosti se zrovna můžeme stavit v Denali. Tanya by tě určitě velmi ráda utěšila."

Zavrčel jsem. Esmé se ke mně sklonila.

„Edwarde, prosím, jestli nejedeš, nejedu taky." Obličej se jí přitom stáhl, ale snažila se držet pevný výraz. „Nechci, aby ses nám zase někde potuloval. Kdo tě má potom nahánět." Carlisle stiskl manželce ruku a tím dal najevo, že pokud nepojede ona, tak on taky ne. Četl jsem jim v mysli, že by hrozně rádi Bellu viděli. Esmé si ji oblíbila i za tu krátkou dobu, co jsme spolu byli. Carlislea velmi zajímal její současný zdravotní stav, kolik se jí vyléčilo zlomenin, kolikrát si podvrtla kotník, chtěl se podívat na děti, jestli se u nich už projevuje genetická odchylka způsobující proměnu, chtěl vidět Jacoba, jak na něj zapůsobilo oddělení se od smečky. Zkrátka by je rád navštívil i po doktorské stránce, nejen po přátelské.

Vzdychl jsem. Nemohl jsem bránit rodině v radosti. A tenhle výlet jim radost zaručeně udělá. Neměl jsem sílu příliš odporovat. Připadal jsem si takhle malý.

„Dobře." Alice zavýskla, Jasper se povzbudivě pousmál, Emmett začal vítězoslavně řvát, Rosalie se usmála a zmizela, Esmé mne objala a Carlisle naznačil tiché díky.

Připadal jsem si, jako bych souhlasil spíše s upálením, než s obyčejnou návštěvou mé bývalé přítelkyně.

~ následující kapitola >

Shrnutí povídek od Linny

Autor: Linny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mám krásný život, Edwarde - 1.: