Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mám krásný život, Edwarde - 4.

08.12.2010 (08:00) • Linny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2792×

Bella:

Nevěřícně jsem zírala směrem, kterým Edward uprchl. Zatmělo se mi před očima. Ztratila jsem rovnováhu. Jake se rychle proměnil zpátky a zachytil mne těsně před tvrdým dopadem na zem. Zlehka mě položil a odběhl do křoví pro náhradní oblečení, které si tam pro jistotu ponechal. Silou vůle jsem se udržela při vědomí.

Rozklepanou mne v náruči donesl do domu. Cullenovi se ke mně nevrhli a já jim za to byla vděčná. Nechala jsem je, ať si popovídají s dětmi a Jake mě vynesl nahoru do ložnice. Už dlouho jsem se necítila tak děsně. Motala se mi hlava a celé tělo mi vibrovalo. Teplou náruč vystřídala měkká postel. Během chvilky byla láska mého života zpátky s obkladem. Starostlivě si ke mně přisedl a pozoroval mne. Pomalu se mi zklidňoval dech.

„Nechápu, co to do něj vjelo," špitla jsem po dlouhé chvíli ticha. Konečně jsem si byla jistá, že udržím hlas vyrovnaný.

„Je to hnusná pijavice. Nech ho být. Nepřemýšlej nad ním, lásko," zašeptal Jacob a povzdechl si. Pohlédla jsem na něj a viděla v jeho očích starost.

„Na co myslíš?" Zeptala jsem se a přitáhla si ho k sobě. Ne, že bych měla tolik síly. Nechal se.

Protahoval okamžik mlčení. „Já... začínám mít strach, Bells. Strach, že ti zase poplete hlavu a utečeš za ním. Nepřežil bych to," vyhrkl a okamžitě zase zmlkl, jako by se za to styděl. Musela jsem se zasmát.

„Směješ se mi?" podíval se mi do očí.

„Ano," přiznala jsem popravdě. Nemělo smysl mu lhát. „Směju se ti, ty můj blázínku. Copak bych mohla opustit tak dokonalého chlapa?" Naklonila jsem se k němu ve snaze ho políbit. Poprvé v životě se odtáhl. Nechápavě jsem našpulila rty.

„Dřív jsi si i o něm taky myslela, že je dokonalý." Sledoval mou reakci. Nečekala jsem, že tohle vytasí. Hledala jsem argumenty se zoufalstvím člověka, kterému přestalo svítit slunce.

„To bylo jen zdání. Teď už vím, že skvělý není. Nevrátila bych se k němu. Nikdy víc nechci zažít to zklamání, které jsem už jednou prožila. Jen díky tobě tady teď jsem... miluji tě. Nemohla bych ti ublížit poté, co ti v podstatě dlužím život. Miluji tě, Jacobe Blacku, jako Edwarda nikdy. Je přímo nesmysl, abych milovala nesmrtelného. Byla jsem mladá a naivní, myslela jsem, že by to mohlo jít, ale on ukázal, že není ten správný. Miluji tě. Přestaň se tvářit tak sklesle. Nikdy, nikdy bych tě za něj nevyměnila. Milu-" přerušil mou nesmyslně skládanou řeč dlouhým polibkem. A přicházely další a další.

S nadšením jsem mu je opětovala a užívala si tu horkost a vášnivost každého z našich polibků. S Edwardem to bylo jako líbat kámen. Jacobovy rty se mým přizpůsobovaly, dokonale je doplňovaly, hřály a nenechaly mne dlouho klidnou. Teprve až jsme se oba zadýchali a odtrhli se od sebe, abychom se mohli nadechnout, jsem se začala z oblaků snášet zpátky dolů do reality.

„Miluji tě," dořekla jsem a nechala ho vstát. Pomohl mi zvednout se, nechali jsme obklad obkladem a zamířili pomalu dolů.

Jacob:

Spolu s Bellou jsme ruku v ruce sešli těch pár schodů, které nás dělily od Cullenů a potomků. Připadal jsem si, jako bychom ty schody nescházeli, ale slétávali. Vzpomněl jsem si, jak slabá byla v porovnání s tímhle má stará láska k ní. Nechápu, jak jsem si bez otisku mohl myslet, že miluju. Zasmál jsem se. Bells se po mně podívala, ale já jen zavrtěl hlavou a nechal to být. Sladce se usmála.

„No ták, vy hrdličky, nechte toho. Jazz měl co dělat, aby tam za vámi nevlítl," zařval Emmett a začal se hýkavě smát. Pohlédl jsem na Jaspera s mírou nechápavosti.

„Přitahují ho kladné pocity, jako jsou láska, štěstí, pohoda, nadšení, touha..." zvýraznil hromotluk to poslední a smál se dál. Byl jsem si jistý, že kdyby tady nebyly děti, zajde v narážkách mnohem dál. Vyčetl jsem to v obličeji. Nechal jsem ho být a zamířil jsem k Esmé, Alice a Rosalie, které obklopovaly naše ratolesti. Scéna v obýváku se změnila. Zatímco kluci postávali u oken, upírky se usadily do pohodlného vypolstrovaného nábytku.

„Až budu velký, budu se měnit na vlka jako táta!" prohlásil hrdě Billy. Upírky se pobaveně zasmály. Přisedli jsme si k nim na pohovku. Malá Alice se mi okamžitě vyškrábala na klín. Následoval ji Billy, toho si vzala na klín Bella.

„Jsou to nádherné děti," usmála se Rosalie. Dřív, než jsem stihl říct díky, mi skočila do hovoru střapatá černovlasá.

„Ale budou ještě hezčí, až je bude Bella pěkně oblékat." S Bells její řeč mírně škubla. Zavrčel jsem.

„Pokud jim to oblečení budeš vybírat a kupovat ty, tak nejen že bude hezké -" nechal jsem ji pyšně se narovnat, „ale po tvém doteku i slušně smradlavé." Po dořeknutí věty jsem se vítězoslavně usmál, zatímco mi věnovala tak jedovatý pohled, že to snad ani víc nešlo.

„Nechte se," mírnila nás Bells. Propletl jsem její prsty s mými.

„Bello, moc se omlouvám za tu Edwardovu scénu," ozvala se tiše Esmé, jako by se styděla za skutečného syna. Tvář mé manželky zkameněla a v tu chvíli bych dal cokoliv za jeho dar, abych viděl, na co myslí. Ovšem u Belly by to bylo v podstatě k ničemu, pokud si dobře pamatuji.

„To nic. V pohodě," vydechla a já jí stiskl ruku. Vděčně se na mne usmála.

„Jacobe, já jenom... víš, je docela možné, že se tady opět objeví. Byl bych rád, kdybys ho prostě poslal pryč. Bez násilí. Nechci přijít o člena rodiny jen kvůli tomu, že ho změnila dívka, která mu nebyla souzena. On ji pravděpodobně navždy bude milovat a jak jsi viděl, jen tak to asi nevzdá." Carlisle se opatrně ozval z kuchyňských dveří. Dalo mi to práci nezařvat na něj, že jestli ta pijavice něco zkusí, rozkouskuji ho. Doktor ale za nic nemohl. Povzdechl jsem a přikývl. Tváře všech přítomných se okamžitě rozjasnily.

„Vy mluvíte o tom Edwardovi, co objímal maminku?" rozsvítily se naší malé zvědavá očka. Celá místnosti synchonizovaně přikývla. Ačkoliv jsme čekali, že se bude ptát dál, nic už neřekla. Jen se ještě pohodlněji uvelebila a nasadila zamyšlený kukuč.

„Jéje, málem bych zapomněla, že vám ohřívám oběd!" vyjekla po chvíli ticha Esmé a zamířila do kuchyně. Nechápavě jsem pohlédl na Bells.

„Víš, právě jsem ho začínala chystat, když se objevili. Esmé ráda vaří a poslední léta neměla komu. Nevadí, že jsem ji nechala připravit jídlo?" věnovala mi omluvný kukuč. Ona se omlouvá za to, že nechala vařit někoho jiného a sama se u toho nenadřela? Je šílená. Políbil jsem ji na čelo a celá moje rodinka se zvedla z gauče.

Bella:

Poté, co jsme poobědvali a Jake nemohl Esmé vynachválit, což se mne trochu dotklo, Cullenovi zmizeli. Jak rychle se objevili, tak taky odjeli. Chápala jsem je. Čím déle by se zdrželi, tím dál by mohl Edward být. Všechny jsem objala a nechala si slíbit, že se zase objeví. Jacob se sice netvářil moc nadšeně a mumlal něco o puchu. Jejich návštěva mu ale nevadila, viděla jsem mu to na očích.

Alice vyběhla dělat si úkoly a Billy zmizel s Jacobem do lesa. Les. Vlci. Dnešní Jacobova přeměna znamenala další chvilkové zastavení stárnutí. Budu vypadat, jako bych měla manžela o deset let mladšího, pokud to takhle bude pokračovat. Vzpomněla jsem si, kvůli čemu se přeměnil a na chvíli jsem musela přestat umývat nádobí. Po zádech mi přejel mráz při té vzpomínce. Líbal mě Edward. Edward!!!

Opět se mne zmocnil třas. Jsem si opravdu tak jistá svou láskou k Jakovi? Co když měl pravdu a já se poblázním?

Ne. Nepoblázním. Jacoba miluji nadevše. Nelhala bych mu. Bez něj nemůžu žít. Ale Edward nemůže žít beze mě. Do háje. Pokud se bude snažit... i pak budu věrná své rodině. Určitě.

< předchozí kapitola ~ následující kapitola >

Shrnutí povídek od Linny

Autor: Linny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mám krásný život, Edwarde - 4.: