Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manipulující mrcha - 4. kapitola

09.10.2011 (08:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1123×

4. kapitola – Výmysl

Naposledy jsem se kouknula na Rileyho a potom jsem vstoupila do slunečního světla. Nemyslela jsem si, že sluneční paprsky mě spálí tak rychle, že nic neucítím. Za všechny ty hříchy, co jsem provedla, bych si měla zasloužit víc, než jen otravnou záři na očích. Pořádně jsem je otevřela. Stála jsem před vchodem do skladiště a slunce do mě pouštělo miliony paprsků. K mému překvapení jsem neshořela, ale moje tělo bylo pokryto malými diamanty, které se tak krásně třpytily.

„Tak takhle to tedy je,“ řekla jsem nahlas a podívala se na Rileyho. Posmutněl a ještě pořád byl ve skladišti.

„Tak pojď. Čeho se bojíš? Že by si shořel?“ zeptala jsem se ho a sledovala jeho reakci. Pousmála jsem se, přistoupila k němu blíž, vzala ho za košili a odhodila ho na zeď.

„Ty parchante!“ řekla jsem a utekla pryč. Nevěděla jsem, kam utíkám, ale v podstatě mi to bylo jedno. Chtěla jsem jen být daleko od toho blbce. Proč nám lhal? Proč zachránil moji sestru? Kdo je ta zrzka? Co chce a proč unesla mého Rileyho a zmanipulovala ho? Měla jsem tolik otázek, ale věděla jsem, že na ně v nejbližší době nedostanu odpověď. Ano, možná jsem trochu zmatená, ale to jen kvůli tomuhle všemu. Jsem upírka. Vše, co jsem se měla dozvědět o mém novém světě, jsem se dozvěděla od člověka, kterého jsem milovala a teď zjistím, že mi ve velmi podstatné věci lhal. Když si tak říkám, tak nelhal jen mně, ale lhali Jen a všem ostatním. Říkám si - proč? Chtěl snad… Ale ovšem. Zrzka chtěla, abychom se nikde netoulali a abychom vždycky přišli zpátky do skladiště. Nechce nás ztratit. Jsme pro ni natolik cenní, že si vymyslela lež. Řekla Rileymu, ať nám to řekne. Chtěla, abychom se báli slunce. Věděla, že budeme chytří natolik, abychom věděli, že nepřežijeme, když ze skladiště utečeme. Chtěla, abychom se báli slunce, a tak si to vymyslela.

„Tady jsi,“ řekl Riley za mnou a já se rychle otočila. Stál tam ve vší kráse a byl trochu vážný.

„Ano, co chceš?“ zeptal se.

„Vrať se domů,“ řekl.

„To ale bohužel nejde,“ pověděla jsem.

„A proč ne?“ zeptal se.

„No, protože moji rodiče jsou lidé a ty jsi ze mě udělal tohle. Kdybych je ucítila jen na deset metrů, zabila bych je, to snad víš,“ řekla jsem.

„No a?“ zeptal se.

„Jak to myslíš, no a?“ zeptala jsem se.

„No a? Nezabránilo ti to pokusit se zabít svoji sestru, takže si myslím, že ti to nezabrání v tom, aby si zabila svoje rodiče,“ řekl lhostejně.

„Tak ty myslíš? Jdi s tím do háje, ano?“ řekla jsem a šla od něho pryč.

„Tak fajn, nevracej se. Ona tě…“

„Ona? Kdo ona? Myslíš ta zrzka?“ zeptala jsem se.

„Já myslel, že si na ni už zapomněla,“ řekl.

„Zapomenout na ženu, která s tebou manipuluje den co den? Jak bych na ni mohla zapomenout?“ zeptala jsem se usměvavě.

„No jo, já vlastně zapomněl. Ty jsi mistryně manipulací, takže jsi ohromena tím, co ona se mnou dělá,“ řekl Riley, „jenže ona mě…“

„Miluje? Myslíš, že tě miluje?“ zeptala jsem se a dala mu ruku na rameno. Odhodil mou ruku a šel ode mě pryč.

„No tak, nebuď naštvaný. To spíš já bych měla být,“ pošeptala jsem mu do ucha za chůze.

„Jo, a proč?“ zeptal se. Zastavila jsem ho a otočila ho k sobě. Políbila jsem ho na tvář a potom se od něho ladně odtáhla. Bylo vidět, že je ovlivněný mojí vůní. Díval se zhypnotizovaně do mých očí a usmíval se.

„Protože potom, co jsi zmizel a ona tě proměnila, jsi na mě zapomněl a zamiloval ses do ní během několika dní,“ řekla jsem smutně. Dal ruku na mou tvář a posmutněl. Dívala jsem se do jeho očí a neměla jsem vůbec náladu na to, abych se aspoň trochu usmála. Mohla jsem ho klidně zmanipulovat a donutit ho, aby šel se mnou a přestal ji milovat, ale i kdyby on to nikdy nezjistil, věděla bych to já. Věděla bych, že není se mnou jen kvůli mně samotné. Políbila jsem ho na druhou tvář a pořádně ho objala. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale cítila jsem, že nechce, abych šla.

„Neodcházej!“ řekl prosebně.

„Proč?“ zeptala jsem se.

„Protože tě miluju,“ řekl a já se odtáhla.

„Vždycky poznám, když lžeš, Riley,“ řekla jsem a usmála se. Políbil mě na rty. Nebudu tu popisovat, jak to bylo neuvěřitelné nebo jak se naše rty dotýkaly a podobné blbosti. Není to totiž pravda. Ano, bylo to něco skvělého, ale už to nebylo jako dřív. Nejspíš jsem ho stále milovala, ale věděla jsem, že i kdyby on skutečně miloval mě, tak by ten vztah nikam nevedl. Po několika vteřinách se odtáhl a usmál se.

„Neztrať se mi, najdu si tě, ať budeš kdekoliv,“ řekl.

„Nenech se jí moc zmanipulovat.“

„Dobře,“ řekl.

„Mám tě ráda,“ pověděla jsem.

„Já vím, že máš,“ řekl a já zmizela mezi stromy.

3. kapitola - 5. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manipulující mrcha - 4. kapitola: