Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb upírská telenovela 14

28.03.2011 (14:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4444×

„A proč?“ zeptala se překvapeně Kate.

„Protože… jsme se měli s Edwardem rádi,“ odpověděla jsem poněkud napjatě.

„Takže to miminko není i tatínkovo?“

„Ne. Přeci víš, že už s námi nebydlí,“ usmála jsem se smutně. „Ale jsem s ním domluvená, že k němu pojedeš o víkendu. Chceš?“

„Jo, jo, jo!“ vykřikla nadšeně.

„Tak dobře, ale slib mi, že to miminko bude opravdu jenom naše společné tajemství. Nesmíš to nikomu říct. Ani tatínkovi, ani Edwardovi ani nikomu jinému. Bude to jenom mezi mnou a tebou. Ano?“ kladla jsem jí na srdce. „Slib mi to.“

„Slibuju.“ Olízla si prsty na znamení slibu.

„Tak fajn,“ usmála jsem se a doufala, že to opravdu někde nevykváká.

V pátek, kolem oběda, si pro Kate přijel její otec. Jen tak jsme se pozdravili, já mu řekla, co Kate smí a nesmí, a tajně jsem věřila, že to dodrží. Nestála jsem o to, aby byla nemocná ještě déle. Chvíli po Viktorovi dorazil Edward a já nebyla na nic připravená.

„V klidu se sbal. Máme spoustu času,“ uklidňoval mě.

„Ale já nevím, co si mám vzít s sebou a na jak dlouho,“ panikařila jsem.

„Tak pojď, s věcmi ti pomůžu. Ale hlavně s sebou neber starosti a práci, chci být s tebou jen já sám.“ Vzal mě za ruku a spolu jsme šli do ložnice. Edward mě posadil na postel a začal se prohrabovat mými věcmi.

„Začneme spodním prádlem,“ usmál se a začal hledat.

„Šuplík vlevo,“ navedla jsem ho.

„Díky,“ kývnul a otevřel ho. Nejprve se trochu zarazil, ale pak pookřál a sáhnul dovnitř.

„Neřekl bych, že u tebe najdu tohle,“ zamumlal a vytáhl krajkový korzet s podvazky.

„Je to od Viktora,“ povzdechla jsem si a vybavily se mi naše první společné Vánoce.

„Aha,“ poznamenal a dál se přehraboval.

Mezitím jsem připravila tašku, aby to měl kam dávat, a potom jsem ho zase pozorovala. Mlčky jsem seděla na posteli a pomalu jsem se připravovala na chvilku pravdy.

„A kam vlastně jedeme?“ zeptala jsem se zvědavě, když mi zabalil.

„Zajistil jsem nám pohádkový víkend v jednou luxusním hotelu,“ usmál se nadšeně a moji tašku odnesl ke dveřím.

„Ale mohli jsme klidně zůstat tady. Nemusel jsi utrácet za hotel. Nikdo by nás tu nerušil…“ nedopověděla jsem, protože mi pusu zacpal rukou.

„S tímhle si nedělej žádné starosti, ano? Užijeme si to spolu. Musím si tě trošku hýčkat.“

„Hobhe,“ zamumlala jsem poraženě a on spustil ruku dolů. „Ale stejně…“

„Bello!“ okřikl mě, tak jsem zmlkla. „Už jsi skončila? Můžeme jet?“

„Ano, můžeme,“ kývla jsem s nesouhlasným pohledem a společně jsme šli k autu. Nasedli jsme a jeli tam, kde jsme měli strávit společný víkend.

Edward zastavil u hotelu Plaza, vzal moji i jeho tašku a pomohl mi vystoupit. Klíče od auta dal poslíčkovi a společně jsme šli na recepci.

„Dobrý den, s čím vám mohu pomoci?“ usmála se na nás recepční.

„Dobrý den, mám tu rezervaci na jméno Cullen.“

„Okamžik.“ Začala něco hledat v počítači. „Ano, tady to mám. Pokoj číslo devadesát tři, třinácté patro. Tady jsou klíče a přeji příjemný pobyt,“ usmála se na nás.

„Díky,“ opětoval jí úsměv Edward, vzal si klíče a šli jsme do výtahu.

V tichosti jsme vyjeli nahoru. Nikdo neprohodil ani slůvko, ani když jsme vešli do pokoje. Edward odložil naše tašky a zavřel dveře.

„Můžeš se posadit? Potřeboval bych ti něco říct,“ promluvil tiše a napjatě.

„Taky bych ti chtěla něco říct,“ kývla jsem a posadila se do pohodlného křesla.

„Tak začni,“ nechal mi prostor.

„Ne, ne, ty první. Začni,“ zakroutila jsem hlavou.

„Bello, já nejsem člověk. Jsem upír,“ řekl pomalu se sklopenou hlavou.

„Já vím,“ usmála jsem se a on zvednul hlavu. Zmateně na mě koukal, ale já se pořád usmívala. „Já jsem totiž poloupír.“

„Ale jak…“

„Můj otec byl upír a matka člověk. Já jsem něco mezi tím. Jsem vlastně úplně normální, jen moje srdce bije při každém rozrušení nepravidelně, jsem trochu rychlejší a občas potřebuju krev,“ shrnula jsem to. „A tebe jsem cítila hned při našem prvním setkání.“

„No to mě těší. Proč jsi mi něco neřekla?“ zeptal se ublíženě.

„Promiň, ale tohle tajemství neříkám jen tak na potkání. Neví to ani Viktor.“

„Tak to mi spadl kámen ze srdce. Opravdu jsem se bál, že s křikem utečeš,“ uchechtl se a já věděla, že teď je pravý čas na moji zprávu.

„To se neboj, mám smysl pro nadpřirozenost,“ zasmála jsem se, ale hned jsem zase zvážněla. „Mohl bys teď zase chvíli poslouchat ty mě?“

„Samozřejmě. Co máš na srdci?“

„Když jsi hlídal Kate, byla jsem u doktora. Gynekologa. A on mi řekl, že jsem těhotná.“

„To ale znamená… že čekáš Viktorovo dítě. Vrátíš se k němu,“ zašeptal zklamaně a já ho jen nechápavě pozorovala.

„Cože? Co to tu říkáš? Já se k Viktorovi nevrátím ani omylem. Vždyť on mě celou tu dobu tahal za nos.“

„Ale teď čekáš jeho dítě. Má právo to vědět,“ mlel si pořád svou.

„Tak to v žádném případě. Žádné Viktorovo dítě není. To dítě je totiž tvoje,“ vysvětila jsem mu zprudka.

„A jak si můžeš být tak jistá?“ Pořád mi nevěřil a mě to přivádělo k šílenství.

„Prostě to vím. Nějak cítím, že nebude úplně obyčejné,“ zašeptala jsem a moje ruka se dotkla bříška.

Z očí mi pomalu kanuly přímo krokodýlí slzy. Nějak jsem nevěděla, co to mělo znamenat. Edward mě nechtěl?

„Bello?“ zeptal se opatrně. „Ty pláčeš?“

„Ne,“ otočila jsem se k němu zády a popotáhla jsem.

„To jsem nechtěl. Promiň, ale nějak to nemůžu zpracovat.“ Dotknul se mého ramene. „Opravdu budeme mít miminko?“

„Copak jsem ti někdy lhala?“ zeptala jsem se ublíženě.

„Samozřejmě, že ne.“ Objal mě kolem pasu a políbil mě na krk. „Jen je to tak úžasná zpráva, že jí nemůžu uvěřit.“

„Máš radost?“ Otočila jsem se mu v náručí.

„Nesmírnou,“ usmál se a začal mě líbat. Ruce jsem mu omotala kolem krku a ještě víc jsem si ho k sobě přitáhla. Tuhle chvíli jsem si nechtěla nechat zkazit. Pomalu jsme mu začala rozepínat košili, ale on mě zastavil. Pochopila jsem.

„Neboj, vím, co dělám. S Kate jsem byla ještě o něco náruživější,“ uklidnila jsem ho a on mi dovolil dorozepnout tu košili.

Pomalu jsme se stěhovali k posteli. Cestou jsme ztráceli oblečení a do postele jsme dopadli už jen ve spodním prádle. A ani to nevydrželo dlouho. Edward mě jemně líbal a přitom do mě opatrně vnikal. Vzrušeně jsem vzdychla, když se ve mně začal pohybovat a začal mě přivádět k vyvrcholení. Byl neuvěřitelně jemný a všímavý. Každou část mého těla zahrnul náležitou pozorností. Byla jsem úplně u vytržení. Moje srdce se zajíkalo, až jsem měla chvílemi strach, že se zastaví. Byla jsem úplně bez sebe, když mě dovedl k orgasmu. Uvolněně jsem vydechla a zůstala jsem jen tak ležet na posteli. Edward si lehnul vedle mě a moji hlavu si položil na hruď. Propletl naše ruce a přitom si ještě hrál s mými prsty.

„A víš, co to bude?“ zeptal se s láskou v hlase.

„Ne, na to je ještě brzy. Většinou to trvá pár měsíců, než se to dá poznat,“ odpověděla jsem spokojeně.

„Vydrž tu chvilku.“ Sundal mě ze sebe a ještě nahý zmizel. Zmateně jsem na něj čekala a on se vrátil s hotelovým kalendářem.

„Na co?“ nechápala jsem a udělala jsem mu místo vedle sebe.

„Jména,“ usmál se a začal listovat.

„Ale já opravdu nevím, co to bude.“

„Nevadí. Bude to o to zábavnější,“ usmál se a políbil mě.

„Dobře, začni.“ Posadila jsem se.

„Hm… co třeba Harry?“

„Ne, to je jak Harry Potter. Bytostně ho nesnáším.“

„Emily?“

„Dál.“

„Artur.“

„Ne! Ty neumíš vůbec hledat. Dej to sem.“ Vytrhla jsem mu kalendář z ruky a sama jsem listovala.

„Jsem pro něco normálního,“ mumlala jsem si pro sebe, ale žádné jméno se mi nezdálo dost dobré. „Co to máš za kalendář. Vždyť v něm nejsou žádná pořádná jména.“ Odhodila jsem ho na noční stolek. Uvelebila jsem se pohodlněji v Edwardově náruči a unaveně jsem zavřela oči. Netrvalo dlouho a usnula jsem. I když byl den, nedělalo mi to sebemenší problém. Cítila jsem se jako po celodenní práci někde na zahradě.

13. kapitola - 15. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb upírská telenovela 14: