Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 18

26.04.2011 (20:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4113×

„Nikdo tu není,“ ujistil mě a Kate se kolem mě prosmýkla dovnitř. Šla jsem za nimi a přitom jsem sledovala náš byt. Uvědomila jsem si, že návštěva, která nás navštívila, rozhodně vítaná nebyla. V obýváku a kuchyni chyběla veškerá elektronika. A co bylo nejhorší, zmizel i můj notebook s veškerými pracovními dokumenty.

„Mami, někdo mi vzal rádio s vílou a Kate,“ přiběhla Kate a v očích měla slzy.

„Edwarde, odvez prosím tě Kate k vám, já zavolám policii,“ zašeptala jsem a on kývnul.

„Já tu chci být s tebou.“ Přiběhla ke mně a objala mě.

„Zlato, jeď s Edwardem. Já tady vyřídím všechno potřebné a přijedu za tebou. Jeď za Emmettem a Jasperem.“

„Tak jo, ale chvátej.“ Odtáhla se ode mě a s Edwardem zmizeli.

Okamžitě jsem vytočila číslo na policii a pak jsem čekala, než přijedou. Při každém šustnutí jsem trnula hrůzou, jestli se zloději nevrátili. Konečně dorazila policie a hned po ní Edward, který mě objal kolem pasu.

„Paní Smithová, můžeme sepsat protokol?“ zeptal se mě jeden z policistů a já kývla.

Posadili jsme se ke stolu. Začala jsem diktovat, co zmizelo, a že toho nebylo málo. Byla to vlastně veškerá elektronika a všechno, co mělo nějakou hodnotu, ale i nějaké Kateiny hračky. Policisté vzali otisky, vyslechly sousedy, ale nic nezjistili. Stejně jsem pochybovala, že i kdyby pátrali sebevíc, někoho by našli.

„To mi ještě chybělo. Co jsem komu udělala,“ mumlala jsem si zlostně cestou k autu, když policie odjela. Edward mě donutil zabalit pár mých i Kateiných věcí, protože nás tam nechtěl nechat samotné. „A nejvíc mě štve ten notebook. Měla jsem tam tolik materiálu a budu muset dohromady dávat byt.“

„Můžeš u nás zůstat,“ nadhodil Edward.

„Ne, to ne. Jen pár dní. Byla by to pro všechny a hlavně pro vás komplikace.“

„Ale Bello, tak to vůbec není. Můžeš ten byt v v klidu prodat a přinejhorším koupit nový. Všichni jsou z vás nadšení,“ snažil se.

„Ještě si o tom promluvíme,“ uzavřela jsem to, protože jsme zastavili u Cullenů. Edward mi vzal tašku a šli jsme dovnitř.

„Kate už spí.“ Objala mě Esme. „Emmett s Rose jí přečetli pohádku.“

„Moc děkuju, že jste se o ní postarali,“ usmála jsem se vděčně.

„Není za co, je kouzelná.“ Sestoupila k nám z patra Rose a usmála se na mě. „Ale je to pěkný ďáblík. Alice jí chtěla dát na spaní nějakou noční košilku, ale ona donutila Emmetta svléknout si tričko a šla spát v něm.“

„Předvádí se,“ zamumlala jsem, ale přesto jsem byla ráda. Bylo to znamení, že se jí tu líbí a je spokojená.

„Já… mohla bych si jít lehnout?“ zeptala jsem se a všichni zpozorněli.

„Samozřejmě,“ ujala se mě hned Esme. „Chceš pokoj s Edwardem nebo sama?“

„S Edwardem stačí.“ Kývla jsem a on se usmál. Vzal mě za ruku a šli jsme nahoru.

Hned jsem si z tašky vyndala noční košilku s županem a šla jsem se osprchovat. Konečně jsem si po tomhle dlouhém dni mohla dopřát chvilku klidu. Byla jsem unavená nejen fyzicky, ale i psychicky, takže jen co jsem se uvelebila vedle Edwarda, usnula jsem se.

„Emmette!“ ječela Kate a její bosé nohy pleskaly po podlaze. „Dej mi tu panenku!“

„Nedám, prcku.“

„A neříkej mi prcku,“ zakřičela a zase někam běžela. Emmett se smál a nemohl přestat.

„Au,“ vypískla najednou Kate a já okamžitě stála na nohou. Vzala jsem si na sebe župan a vyběhla jsem z pokoje. Sešla jsem do kuchyně, kde už Esme zalepovala Kate prstík náplastí.

„Ahoj mami,“ pozdravila mě a sykla bolestí.

„Co se ti stalo?“ zajímala jsem se hned a Edwardovy ruce se mi omotaly kolem pasu.

„Jen se odřela. Nic to není,“ odpověděla Esme, a když jí zalepila zranění, sundala ji ze stolu, na kterém seděla.

„Protože Emmett mi vzal panenku,“ postěžovala si a hned zase utíkala pryč.

„Budeš snídat, Bello?“ zeptala se mě Esme.

„Dojdu se převléknout a něco si udělám. Nedělej si starosti.“
„Já ti něco připravím,“ usmála se laskavě, tak jsem se s Edwardem za zády šla převléknout.

„Zítra jdeš na kontrolu ke Carlisleovi,“ připomněl mi.

„Já vím. Stavím se tam, jen co odvedu Kate do školky.“

„Můžu jít s tebou?“ zeptal se najednou.

„Co?“ Vykulila jsem oči.

„Chci jít s tebou zítra za Carlislem.“

„Jako do nemocnice? Na gynekologii?“ Nevěřila jsem mu pořád.

„Ano, chci jít s tebou,“ ujistil mě.

„Nemusíš do práce?“

„Těch pár minut mě nezabije.“ Protočil panenky a já pochopila, že se jen tak odradit nenechá.

„No, tak… dobře,“ povzdechla jsem si a šla jsem do koupelny, abych si vyčistila zuby.

Když jsme se vrátili do kuchyně, všichni byli pryč a na mě čekala snídaně hodná královny. Celý stůl byl přeplněn samými dobrotami a já se nemohla najednou rozhodnout, co nakonec posnídám, abych byla spokojená nejen já, ale i miminko. Bylo toho tak moc a já měla na všechno chuť. Začala jsem tedy palačinkami a skončila vajíčky. Připadala jsem si jako popelnice.

„Kde jsou všichni?“ zajímala jsem se po snídani, kdy už se do mě opravdu nic nevešlo.

„Kluci si hrají s Kate, holky jeli nakupovat, abyste měly co jíst a Carlisle studuje, co v tobě vlastně roste za drobečka,“ usmál se a políbil mě.

„Kate je z nich úplně hotová,“ zamumlala jsem a polibek jsem mu oplatila.

„Bello, co má Kate ráda?“ vyrušila nás Esme a na stůl položila plné nákupní tašky.

„Jí všechno,“ odpověděla jsem nezaujatě. „Chceš s něčím pomoct?“

„Ne, zvládnu to sama.“ Zakroutila hlavou a začala se po kuchyni pohybovat upírskou rychlostí.

„Mami, mami.“ Přilítla Kate a Esme se okamžitě zastavila. „Já jsem se zase odřela.“

„Ukaž.“ Vzala jsem její ruku a zkoumala jsem sedřenou dlaň plnou kamínků. Strčila jsem jí ruku pod vodu a Edward mi mezitím připravil kysličník a vatové tampony. Poděkovala jsem a začala jsem Kate ošetřovat. Hned jí to samozřejmě pálilo a začala výskat.

„Buď v klidu. Kdybys nedělala blbosti, nemuselo se ti to stát,“ napomenula jsem ií a ona se na mě zamračila.

„Emmett mě strčil.“

„A nežaluj,“ usmála jsem se pobaveně a jen co jsem jí ruku vyčistila, už zase utíkala někam pryč. S úsměvem jsem si povzdechla a Edward mě objal kolem pasu. Pohladil mě po vystouplém bříšku a do celého těla mi vystřelil nádherný a spokojený pocit.

„Jídlo je hotové. Edwarde, zavolej je.“ Otočila se na nás Esme a začala prostírat na stůl.

„Já se s Kate najím klidně sama. Nemusíte to předstírat,“ chtěla jsem ji zastavit, ale ona jen zakroutila hlavou.

„Jednou to přežijeme.“

„Oběd!“ zavolal Edward a přitom se šklebil.

Za chvíli se v kuchyni objevili všichni. Kate seděla Jasperovi za krkem a navigovala ho, kam má jít. Emmett se smál a oba je pošťuchoval. Za nimi šly Alice s Rose, které o něčem živě debatovaly a Carlisle přišel jako poslední. Ideální rodinná pohoda. Zasedli jsme ke stolu. Carlisle s Esme do čela a potom po párech naproti sobě a vedle mě ještě Kate. Všichni jsme si nandali, a zatímco já s Kate jsme se do jídla hladově pustily, ostatní rychle přehazovali hranolky i maso z jednoho talíře do druhého, aby toho mohli sníst co nejméně. Já se smála a Kate naštěstí nic neviděla. Přeci jen měla lidský zrak. Zatím se u ní upírství nějakým způsobem neprojevilo a já za to byla nesmírně ráda. Nechtěla jsem pro nic víc, než aby její dětství bylo normální. Docela se mi to dařilo, až poslední dobou se začala všechno hroutit.

Po obědě jsem se šli všichni natáhnout před televizi. Jen Kate odmítala ležet a pořád škemrala, ať si s ní jde někdo hrát. Jako by byla neunavitelná.

„Dej chvilku pokoj.“ Stáhla jsem ji vedle sebe na pohovku a donutila ji sedět.

„Ale já si chci hrát,“ protestovala a snažila se z mého sevření dostat.

„Hele Kate, běž se schovat. Já tě půjdu za chvíli hledat, jo?“ nadhodil Emmett a můj pokus o její zklidnění vyšel naprázdno.

„Jo, jo, jo,“ skandovala. „Ale nesmíš koukat.“

„Nekoukám.“ Dal si obličej do dlaní a začal nahlas počítat. Jak to uslyšela Kate, rychle běžela nahoru po schodech.

„Bello?“ oslovila mě Esme trochu váhavě. „Co kdyby… jste se k nám s Kate přestěhovaly?“

„Ehm,“ vydechla jsem naprosto zaraženě.

„Ale jistě Bello, rád bych váš měl oba na očích, abych mohl včas zasáhnout, kdyby se něco dělo. Četl jsem o jednom poloupírovi, který se narodil před pár lety a zjistil jsem, že těhotenství může být nevyzpytatelné,“ přidal se k Esme Carlisle a ostatní jen poslušně přikyvovali.

„No tak Bello. K Vánocům můžeme zařídit Kate pokojík,“ plánovala nadšeně Alice.

„Bude to pro tebe jednodušší, než kdybys měla shánět nový byt nebo opravovat ten starý,“ pokračoval Emmett a já se pomalu začínala rozhodovat.

„Navíc Kate se tu moc líbí a…“ Chtěl pokračovat Jasper, ale Alice ho zastavila.

„Pšt… už vidím,“ zašeptala nadšeně a koukala před sebe.

„Miluju tě, Bello.“ Objal mě Edward nadšeně a políbil mě na tvář.

„Vždyť jsem se ještě nerozhodla,“ bránila jsem se.

„Ale ano,“ kývla. „Uvnitř sebe.“

„To je skvělé.“ Objala mě Esme a začala plánovat, co všechno musí zrenovovat a nakoupit.

„Emmette, už jsem skovaná,“ zakřičela Kate a on nadšeně vyskočil na nohy.

„Přiveď ji prosím potom. Řeknu jí to.“

„Jasně.“ Kývnul a zakřičel: „Už jdu!“

„Můžeme hned zajet pro věci a zítra zajít do realitní kanceláře,“ nabídl mi Edward a já pomalu kývla. Připadala jsem si, jako kdybych se upsala ďáblu. Stačilo jedno ano a děly se věci.

„Mami, Emmett říkal, že pro mě máš nějakou zprávu,“ křikla Kate a už mi seděla na klíně. Zhluboka jsem se nadechla a podívala jsem se jí do tváře, abych viděla i její sebemenší reakci.

„Co bys řekla, kdybychom bydlely tady? S Edwardem a jeho rodinou?“

„Jako fakt? A četl by mi Emmett s Rose každý den pohádky? A hráli by si se mnou?“ ptala se nadšeně.

„No jasně, prcku. Když budeš hodná,“ odpověděl místo mě Emmett a Kate mi seskočila z klína.

„Budu hodná, slibuju.“ Objala ho, jak seděl, kolem krku a dala mu pusu na tvář.

„Tak mi s maminkou dojedeme pro nějaké věci k vám, jo?“ Pomohl mi Edward se postavit a vedl mě k autu.

„Hlavně nezapomeň na moje panenky a na všechno moje hezké oblečení,“ kladla mi na srdce, ale to už jsme jeli pryč.

Společně jsme zabalili hlavně oblečení, Kateiny hračky, knihy a všechny nezbytné papíry. S poslední várkou knih v podpaží jsem nakonec zabouchla dveře a dala jsem si záležet, abych do nové části mého života vkročila pravou nohou. Vrátili jsme se domů. Domů, jak zvláště ale krásně to znělo. A taky to tam pěkně žilo. Kate lítala jako splašená, ani mě nepozdravila. Z jednoho z jejích válečných pokřiků jsem pochopila, že pořád hrají na schovávanou a přitom i na honěnou. Využila jsem toho, že ji zabavili a věci jsem šla ještě vybalit. Alice udělala místo v Edwardově šatně a pro Kate do jejího improvizovaného pokoje přestěhovali jednu skříň.

Celý den utekl tak rychle. Ještě ráno jsem si nebyla jistá, co bude a teď jsem seděla u televize s Edwardem a jeho rodinou a v klidu jsem popíjela teplý čaj. Esme mi slíbila, že se o všechno potřebné s mým bytem postará a na mně zbylo jen zařízení dokladů. Už bylo pozdě, tak jsem se chtěla zvednout a nahnat Kate do vany, když přišla a trochu pofňukávala.

17. kapitola - 19. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 18: