Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 23

03.07.2011 (14:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 3686×

Pomalu jsem upíjela víno a nechala Edwarda, aby si hrál s mými prsty, které jsem měla jen tak volně položené na stehně. Užívala jsem si ten klid.

„Hrozně moc se těším na Vánoce,“ usmál se Edward a líbnul mě do vlasů.

„Proč? Nepřijde mi na tom nic zajímavého.“ Až jeho potutelný úsměv mi vnukl myšlenky, že něco chystá. „Edwarde?“

„Mám pro tebe dárek,“ usmál se a já trochu ztuhla.

„Buď tak hodný a řekni mi jaký. Nebudu ti tolerovat jakékoliv nákladné a drahé dárky, takže bych ti radila, aby ses mi svěřil,“ usmála jsem se, ale nechtěla jsem připouštět žádné kompromisy.“

„Zkazíš mi celé překvapení,“ zamračil se.

„Jsem si jistá, že vymyslíš něco jiného.“

„Bello,“ povzdechl si a pak se na mě podíval, „chci ti koupit auto.“

„A-auto?“ Vyvalila jsem oči. „A co s ním prosím tě budu dělat?“

„Budeš jezdit.“ Protočil oči. „Vozit Kate do školky a všude, kam budeš potřebovat.“

„Nepotřebuju auto, ale když už jsme u toho a ty chceš, abych ho měla, tak si ho koupím a zaplatím sama. Nenechám se dotovat jenom z rozmaru.“ Zlobila jsem se a on se začal usmívat. „Na tom není nic vtipného, tak buď tak laskavý a přestaň se smát,“ napomenula jsem ho, ale on mě vůbec nebral vážně. „Nebo mi tím chceš snad něco naznačit?“

„Nechci ti naznačit vůbec nic,“ zašeptal s úsměvem na tváři. „Protože jsi tak dokonalá… a svá… a nádherná… a hlavně moje.“

„Už dost.“ Plácla jsem mu ruku přes pusu a on mě začal pusinkovat do dlaně. Odložila jsem víno na noční stolek a opatrně jsem si na něj obkročmo sedla.

„Zase tak si nefandi,“ zašeptala jsem mu do kůže na krku. „A auto od tebe stejně nechci.“

„Moc si to neplánuj,“ zasmál se a políbil mě.

„Uděláme kompromis,“ zamumlala jsem stále přitisknutá na jeho rtech. „Spolu ho vybereme, ale peníze půjdou ode mě.“

„Hm, to je… budu o tom přemýšlet.“

„Ber nebo nech bejt,“ usmála jsem se a pomalu ho začala líbat.

Bylo osvobozující zbavit se alespoň na chvíli Kate a nebát se tak, že by nás mohla v téhle situaci načapat nebo jakkoli vyrušit. Mohla jsem si užívat po boku Edwarda a všechny starosti na chvíli vypustit z hlavy. Už jsem to potřebovala jako sůl.

„Miluju tě,“ vypadlo ze mě a ještě jsem to ztvrdila polibkem.

„Já tebe taky,“ odpověděl Edward a polibek mi oplatil.

Bylo mi tak nádherně, až se mi začalo chtít spát. Uvelebila jsem se pohodlně v jeho objetí a za chvíli jsem usnula.

„Vím, že jsi vzhůru,“ zašeptal mi Edward do ucha.

„Ještě ne,“ zaúpěla jsem a převalila se z jednoho boku na druhý a přitom jsem se protáhla, až mi pár kloubů zapraskalo.

„Nesu ti snídani,“ oznámil mi, když jsem se k ničemu neměla. Rozlepila jsem tedy jedno oko a viděla jeho dokonalou tvář, jak se nade mnou sklání.

„Co je dobrého?“

„Hm… vajíčka? Jestli ale chceš, můžu ti nechat udělat klidně něco jiného,“ navrhoval mi hned.

„Ne, ne. Vajíčka jsou super.“ To už jsem otevřela obě oči a posadila jsem se.

Byla jsem stále nahá, tak jsem si musela deku na sobě upravit tak, aby odhalovala jen to, co měla. Ne, že bych se před Edwardem styděla, ale už jenom z principu. Edward mi dal do ruky talířek a na stolek vedle mě položil hrnek s čajem.

„Vůbec se mi nechce vstávat,“ povzdechla jsem si po snídani.

„Tak si uděláme postelový den a večer to zakončíme kinem,“ navrhl a já nadšeně souhlasila. Hlavně postelový den mě lákal a Edward to dodržel dokonale.

Z postele mě nechal vylézt, jen když jsem měla plný močový měchýř a i oběd mi donesl. Oba jsme měli poněkud mazlivou náladu, takže jsme si dopřávali všechny možné něžnosti, polibky a doteky. Nikdo nás nerušil a všechno bylo dokonalé. Dokonce jsme chvilku uvažovali o tom, že bychom vynechali naplánované kino. Nakonec jsme ale usoudili, že by bylo správné se jít trochu provětrat a protáhnout svaly, takže jsme se pomalu začali vypravovat.

Hodila jsem na sebe jen obyčejné oblečení a v kuchyni jsem si ještě namazala rohlík, abych neměla hlad. Samozřejmě si Emmett neodpustil pár poznámek na náš postelový den, tak mě radši Edward odtáhl do auta a bez dalších řečí jsme odjeli pryč.

Hned jak jsme vešli do kina, mě obklopila vůně popcornu a já si ho hned musela dojít koupit. Tolik mi voněl a měla jsem na něj hroznou chuť, tak jsem si rovnou koupila velkou krabici, a bylo mi jedno, že si ho budu celý muset sníst sama. Edward mezitím došel pro lístky a pak jsme šli do sálu. Nebála jsem se, že bych mohla po někom skočit, protože jsem byla před pár dny na lovu. A většinou mi to vystačilo tak na měsíc, ale teď jsem to asi podcenila. Jakmile jsem se nadechla, můj krk zachvátily plameny. Nebylo to tak hrozné, ale přesto mi zrak zahalila slabá červená clona. Jenže jsem ucítila i něco jiného. Něco, co sem vůbec nepatřilo. Nasládlá vůně, která mi byla hodně povědomá. Pevněji jsem stiskla Edwardovu ruku a on se na mě pátravě zadíval.

„Upír,“ zasyčela jsem.

„Cože?“ vytřeštil oči Edward.

„Je tady upír. Necítíš ho?“

„Ano, už ano. Ale jeho myšlenky neslyším. Jdeme pryč?“

„Ne. Budeme se chovat normálně. Mezi lidmi si snad nic nezkusí.“

Zamířili jsme k našim místům a pořád jsem na sobě cítila pohled, až mi po zádech přejel mráz. Posadili jsme se a snažili se dělat jakoby nic. Nebo alespoň já se snažila. Jestli to mělo nějaký účinek, to jsem říct nedokázala. Ani jsem nebyla schopná vnímat film.

Jestli to byl někdo od Volturiů, měli bychom být všichni v pořádku, protože se na mě stahovala „imunita“, ale co když to byl někdo cizí? Někdo z venku, který po někom z nás šel? To by byl velký problém a já nevěděla, jak zjistit, jaká je pravda. Nedokázala jsem se uvolnit a pomalu jsem začínala litovat toho, že jsem se nenechala přemluvit k dalšímu válení se v posteli. Nemuseli jsme mít za zadkem tenhle problém.

„Bells,“ oslovil mě Edward. „Chceš zajít ještě na jídlo?“

„Na něco ještě zajdeme,“ kývla jsem. Doufala jsem totiž, že získáme alespoň trochu času, abych vymyslela co dál. Nechtěla jsem ohrozit všechny a byla jsem dokonce šťastná, že je Kate pryč. Nemohla jsem tak ohrozit jí. Díky alespoň za to.

Když jsme vycházeli ze sálu, pořád jsem na zádech cítila jeho pohled. Rychle jsem se otočila, ale nikoho, kdo by na mě koukal, jsem nezaznamenala. Až pak jsem si ho všimla. Stál tam opřený o zeď u toalet a pozoroval špičky svých bot. Já hned ale věděla, o koho jde.

„Jdeme,“ zasyčela jsem k Edwardovi a táhla ho skoro po smyku ven.

„Co se stalo?“ zeptal se vyjeveně, když jsme nasedli do auta.

„Byl tam,“ vydechla jsem a obličej schovala do dlaní.

„Demetri,“ vypadlo ze mě dřív, než jsem si to uvědomila. Rychle jsem si zacpala pusu, ale už bylo pozdě.

Edward pochopil.

„Demetri Volturi?“ Jenom jsem kývla. „Co tady dělá?“

„Přišel za mnou,“ vydechla jsem a s obavou se na něj podívala.

„Nechceš mi náhodou něco říct?“ zeptal se.

„Asi budu muset. Ale nechci to probírat doma.“

„Hotel?“ nadhodil řešení a nastartoval. Bylo mi to jedno. Všechno lepší než to řešit doma, kde by nás mohl kdokoliv slyšet.

Samozřejmě jsme nemohli jet do normálního hotelu, ale musel mít pět hvězdiček. Jako kdyby to v tuhle chvíli hrálo nějakou roli.

„Takže… předpokládám, že tě nesleduje jen tak,“ začal Edward a posadil se do křesla.

„Ne, nesleduje mě jen tak,“ povzdechla jsem si a podívala jsem se ven z okna. „Jsem Arova dcera.“

A bylo to venku.

„Jsi špeh?“ zeptal se Edward narovinu a čekal.

„Ne, samozřejmě že ne,“ vykřikla jsem zděšeně a věděla jsem, že jestli chci, aby všechno pochopil, budu muset vyklopit všechno. A tak jsem začala.

22. kapitola - 24. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 23: