Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 24

21.07.2011 (11:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3662×

„Moje matka byla poloupír. Aro si ji, samozřejmě, musel přivlastnit no a po nějaké době jsem vznikla já. Nemysli si, nevznikla jsem z lásky, ale to je teď vlastně jedno. Moje dětství bylo docela pěkné. Starali se o mě jako o princeznu, a když zjistili, že mám dar, začali mě cvičit. K ničemu mi to nebylo. Do boje mě nikdy nepustili, protože se o mě báli. Hlavně Aro. Myslela jsem si, že mě má rád, ale později mi došlo, že se o mě nebál jako o dceru, ale bál se, že ztratí můj talent.

Když mi bylo patnáct a přišla na mě puberta, bylo to dost divoké. Všude samí upíři, pěkní upíři a Aro s mojí matkou mi začali hledat ženicha. A já zrovna v té době tíhla dost k Demetrimu. Byla jsem mladá a zmítali se mnou hormony a on se mi líbil. Navíc byl na mě hrozně hodný a pozorný. Začala jsem ho zbožňovat, ale pak na mě vytasil žádost o ruku. Hrozně jsem se toho lekla a utekla jsem sem. Ještě chvíli po tom jsem byla v kontaktu s matkou, hlavně, když jsem potřebovala peníze.

Vystudovala jsem střední školu, právnickou fakultu a osamostatnila jsem se. Několikrát během studia jsem si Demetriho všimla. Sledoval mě, ale nikdy si nic nedovolil. A pak jsem v jednom baru potkala Viktora. Oba jsme byli opilí a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Kate a svatbou. Byla jsem šťastná, hodně šťastná a dál už to znáš.

Od té doby se mi nikdo z Volterry nikdo neozval. Až teď, ale za to si vlastně můžu sama. Před pár dny jsem se matce ozvala já. Bylo to potom, co Kate byla na sádrování. Nikomu jsem to neřekla, ale doktor zjistil, že jí ty kosti skoro srostly. Trochu jsem se lekla, ale pak mi došlo, že já nikdy neměla nic zlomeného, a i když jsem se jen narazila a udělala si modřinu, hojilo se mi to hrozně rychle. Ale chtěla jsem začít od začátku.

Potřebovala jsem vědět, jak to vypadalo, když mě čekala. Ozvala jsem se jí a díky tomu mám alespoň malou představu, jak bude celé těhotenství vypadat.

Jenže ona začala vyzvídat, a když jsem se přiznala, že už nejsem s Viktorem, dala si to dohromady a docvaklo jí to. Všechny jsem nás ohrozila. Ale buď poslala Demetriho ona nebo se prořekla a vyslal ho Aro, anebo něco slyšel a vyrazil na vlastní pěst. Díky jeho talentu není problém mě najít, i když jsem štít, ale já musím zjistit, co tady vlastně chce.“ Byla jsem odhodlaná a do kabelky jsem sáhla pro mobil.

„Co chceš dělat?“ Zastavil mě Edward rukou na mém rameni.

„Zavolám mu a sejdu se s ním. Chci vědět, co tady dělá,“ vysvětlila jsem mu a už vytáčela jeho číslo. Nikdo jsem ho z telefonu nevymazala a teď se mi to sakra hodilo.

Chvíli to zvonilo a pak to zašramotilo.

„Demetri?“ promluvila jsem první.

„Ahoj kotě,“ ozval se vážným hlasem. „Už tě to tam omrzelo?“

„Zítra v poledne v Central Parku,“ oznámila jsem mu.

„Mám jet do Ameriky?“ zeptal se překvapeně a já si odfrkla.

„Buď tak hodný a nehraj komedii. Moc dobře vím, že jsi tady, takže tam zítra buď,“ shrnula jsem to a hovor ukončila. Otočila jsem se k Edwardovi a čekala na jeho reakci.

„Mně to nevadí,“ zašeptal a objal mě. „To, že jsi Volturiová.“

„Nejsem. Jsem Smithová a určitě budu někdy i Cullenová.“ Edward se usmál a objal mě ještě pevněji.

„Ale… nebudeme to nikde říkat. Bojím se jejich reakce. Nemyslím si, že je nutné, aby to věděli,“ prosila jsem ho.

„Dobře, necháme si to pro sebe,“ souhlasil a políbil mě. „Ale mohla jsi mi to říct už dřív.“

„Bojím se, že kdykoliv to řeknu, všichni se ke mně otočí zády. Oba víme, jaký vztah mají upíři k Volturiovým,“ ušklíbla jsem se. „Ale k něčemu to bylo dobré. Vím, jak to bude všechno vypadat.“

„Bude to všechno mnohem lehčí,“ usmál se a znovu si k sobě přitáhl moje rty.

„Půjdeme domů.“ Odtáhla jsem se a sáhla pro kabelku. „Jsem unavená.“

„Tak pojď.“ Objal mě kolem ramen a šli jsme k autu.

„Zítra odpoledne si půjčím tvoje auto. Musím dojet pro Kate, protože nechci, aby Viktor jezdil sem,“ řekla jsem potichu v autě.

„To není problém. V týdnu se podíváme po nějakém autě pro tebe.“

„Edwarde,“ povzdechla jsem si, ale on se jenom usmál.

„Vlastně… půjčím si ho už na schůzku s Demetrim. Když to nebude trvat dlouho, vrátím se ještě domů, anebo vyzvednu Kate rovnou. Viktor musí na noční a Kate jde zítra do školy, ale aby se mohla připravit.“

„Bello,“ oslovil mě naléhavě a zastavil u domu. „Víš, že v ničem není problém. Jen bych byl rád, aby s tebou někdo na tu scházku šel.“

„Ne!“ vyhrkla jsem. „To nepřichází v úvahu. Musím tam jít sama. Dokaď nevím, co tu Demetri chce, budu ohrožovat jenom a jenom sebe. I když pochybuji, že by něco udělal. Jsem pořád pod královskou ochranou a on moc dobře ví, co by se mu stalo, kdyby mi zkřivil byť jen jediný vlásek.“

„Budu celou dobu jako na trní,“ pokoušel mě.

„Zavolám ti, nebo přijedu domů,“ usmála jsem se a vystoupila z auta. Edward mě okamžitě následoval.

Byla jsem hrozně unavená, tak jsem šla hned do pokoje. Sotva jsem zvládla sprchu a hygienu, padla jsem mrtvá do postele.

Ráno bylo poněkud hektické. Vzbudila jsem se v půl dvanácté, a jestli jsem chtěla stihnout schůzku, musela jsem sebou pěkně hodit. A ještě jsem nezapomněla sprdnout Edwarda, proč mě nevzbudil. Zmateně jsem pobíhala z pokoje do koupelny, z koupelny do šatny a ze šatny do pokoje. Nevěděla jsem co dřív. A když jsem konečně byla připravená, zbývalo mi deset minut. V obýváku jsem rychle pozdravila osazenstvo a běžela jsem k autu.

„Chvátá za milencem?“ Uslyšela jsem Emmetta, ale nijak jsem nereagovala. Neměla jsem čas.

Park byl skoro přes celé město, a když jsem se proplétala kolonami aut, nadávala jsem si, proč já blbka nezvolila něco bližšího. Ve skutečnosti jsem ale věděla proč. Kdyby se něco zvrhlo, byli jsme mezi lidmi a daleko od domu.

Když jsem přijela na místo, akorát začínalo pršet. Demetri už čekal, tak jsem vystoupila z auta. Jakmile mě uviděl, široce se usmál a šel mi naproti.

„Ahoj krásko,“ pozdravil mě a rychle mi dal pusu.

„Odpusť si to, buď tak hodný,“ zamručela jsem bez zájmu a on se rozesmál.

„Projdeme se?“ Nabídl mi rámě.

„Prší, nevšiml sis?“ Nadzvedla jsem obočí.

„Hra na lidi mě tak baví,“ usmál se a rozevřel nad námi velký deštník. Teď už jsem nemohla nic říct, tak jsem se zahákla a pomalu jsme vyšli.

„Demetri,“ začala jsem. „Co tady děláš?“

„Jak jsi věděla, že tu jsem?“

„Nevíš, že je neslušné na otázku odpovídat otázkou? Viděla jsem tě v kině.“

„Sakra,“ zamumlal si pro sebe a pak se zasmál. „Takže teď je řada na mně. Poslal mě sem tvůj otec na popud tvé matky. Říkala, že jsi jí volala a že jsi byla taková… divná a ona se bála, jestli se tady něco nestalo. Toť vše.

„Všechno? Nic víc o mně neříkala?“ ujišťovala jsem se.

„Ne, vůbec nic,“ zakroutil hlavou.

„Tak v tom případě jí vyřiď, že je všechno v nejlepším pořádku. Děkuji ti za tvůj čas, ale už musím jít.“

„Kam jdeš?“ vyhrkl a pevněji stiskl moji ruku.

„Pro Kate,“ odpověděla jsem dřív, než jsem myslela.

„Kdo je Kate?“ zeptal se podezřele.

„Moje dcera,“ odpověděla jsem narovinu a svoji ruku jsem mu rychle vytrhla. Šla jsem k autu, když mě dohonil.

„Máš dceru?“

„Ano, myslela jsem, že to víš?“ Podívala jsem se mu do hnědých očí. Samozřejmě měl čočky, které zakrývaly tu karmínovou.

„Dovol mi, abych ji viděl.“

„V žádném případě. To je absurdní. Nedovolím to.“ Kroutila jsem vyděšeně hlavou.

„Jen z dálky. Jeden pohled. Pak půjdu,“ šeptal kousek od mé tváře.

„Ne!“ řekla jsem rozhodně.

„Nevadí, podívám se sám, ale pak mě tady budeš mít ještě dlouho,“ ušklíbnul se. „Budu hlídat každý tvůj krok.“

„Budeš mě vydírat?“

„Je to jen obchod, Bello,“ usmál se. Byl si jistý, že má vyhráno.

„Jeden pohled,“ souhlasila jsem váhavě. „Pak půjdeš a už se tu nikdy neukážeš.“

„Nikdy,“ kývnul a nechal mě nasednout do auta.

Plna obav jsem jela k Viktorovi. Doufala jsem, že Demetri dodrží slovo a až uvidí Kate, zmizí.

23. kapitola - 25. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 24: