Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 25

07.08.2011 (16:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 3735×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Pomalu jsem zaparkovala a vystoupila z auta. Přeběhla jsem silnici a zazvonila na zvonek dole u hlavních dveří. Myslela jsem, že jen počkám dole, ale on mi otevřel, tak jsem se vydala nahoru. Dveře od bytu byly taky otevřené a už mě v nich vítala Kate.

„Maminka,“ vypískla nadšeně a běžela dovnitř za Viktorem. Vešla jsem do chodby, abych tam nepouštěla zimu.

„Ahoj,“ přišel ke mně Viktor a chtěl mi dát pusu.

„Nech toho,“ odstrčila jsem ho, ale on nijak nereagoval. „Viktore!“

„Bells, co zítra zajít na večeři a příjemně zakončit večer?“ zašeptal mi do ucha.

„Nemáš být náhodou s tou tvojí přítelkyní?“

„Už spolu nejsme. Byla to chyba. Chci se vrátit k tobě a Kate.“

„Ale já už tě nechci. Jsem šťastná a nenechám si to zkazit. A tebou vůbec ne,“ odbyla jsem ho.

„Ale nepovídej. Toužíš po mně.“ Pohladil mě po zadku a druhou rukou po vypouklém břiše. „Navíc čekáš moje dítě.“

„Není tvoje,“ odsekla jsem a vytrhla se mu rychle ze sevření.

„A jak mi to dokážeš,“ uchechtnul se.

„Vím, že není tvoje. Nespali jsme spolu víc jak dva měsíce, nemůže být tvoje,“ snažila jsem se.

„Nelži,“ usmál se a zase se ke mně přitiskl. Už jsem nevěděla, jak mu mám ukázat, že o něj už nestojím.

„Mami, já nemůžu zapnout batoh,“ zavolala Kate a díky Bohu mě tak vysvobodila z jeho spárů.

„Ukaž,“ usmála jsem se a batoh zapnula. Vzala jsem si ho na záda a šly jsme zpátky za Viktorem.

„Ahoj tati,“ rozloučila se Kate a dala mu pusu na tvář.

„Ahoj,“ mávla jsem mu chladně, ale on mě zastavil.

„Já si tě nevzdám. Budu bojovat. Chci tě zpátky!“

„Nech mě být!“ řekla jsem naléhavě, ale tak, aby to Kate neslyšela.

„Domluvíme se na té večeři,“ usmál se a zavřel za námi dveře.

„Mami, byli jsme s taťkou v Zoo,“ vyprávěla mi Kate cestou domů, ale já ji nedokázala vnímat. Začala jsem se bát, že Viktor všechno zničí. Jenže já byla spokojená a šťastná. A tak jsem se rozhodla.

„Edwarde?“ zavolala jsem hned po příjezdu domů, když Kate letěla za Emmettem.

„Vítej doma, jak to šlo?“ zeptal se mě hned a políbil mě.

„Mnohem lépe, než jsem čekala, ale kvůli tomu jsem tě nevolala.“

„A kvůli čemu tedy?“ znejistěl.

„Vezmeme se,“ oznámila jsem mu. „Změnila jsem názor a říkám ano.“

„Vážně?“ nemohl tomu uvěřit.

„Ano,“ kývla jsem s definitivní platností a on mě nadšeně objal. A pak jsme letěli do pokoje. On mě posadil na postel a sklonil se k nočnímu stolku.

„Takže na věčnost?“ otočil se ke mně s vážným výrazem a vzal moji levou ruku do své.

„Ano,“ zašeptala jsem a nechala si na prsteníček navléknout stříbrný kroužek se třemi malými kamínky. Byl nádherný.

„Á, konečně,“ vypískla Alice a vrazila do dveří, čím úplně zmařila tuhle nádhernou chvíli. „Moc vám gratuluju,“ začala nás oba objímat. „Budete dokonalý.“

„Alice,“ popleskala jsem jí po rameni a ona se odtáhla.

„Ano, měli bychom to říct ostatním,“ souhlasila asi s Edwardem, protože já na ostatní ani nepomyslela, a ona už nás za ruce táhla dolů. „Všichni sem. Bella s Edwardem vám chtějí něco říct,“ zatleskala nadšeně a všichni se pomalu začali usazovat k velkému stolu v kuchyni. Emmett přišel s Kate posazenou za krkem a sednul si i sní.

„To jsem zvědavej, co z nás zase vypadne,“ zamumlal a já se usmála. Chytila jsem Edwarda za ruku a on mi ji pevně stisknul. Pořád jsem ale mlčela, takže se ujal slova on.

„Chtěli bychom vám říct, že jsme se s Bellou právě zasnoubili a budeme se brát.“

„Tolik vám to přeju, konečně pořádná dávka štěstí a radosti,“ zareagovala první Esme.

„Díky,“  usmála jsem se na ní.

„No ne, brácha znovu leze do chomoutu. Sotva se z něj dostal… ten nemá rozum,“ začal se smát Emmett a Jasper se k němu přidal. Smáli se tak moc, že Emmettovi málem spadla Kate, která na nás nechápavě koukala, z ramen. Chudinka, nevěděla, co se děje.

„Moc vám gratuluju,“ stoupla si Rose a šla k nám. Mně chtěla něco říct, ale než jí z pusy vyšla první hlásky, už jí skočila do řeči Alice.

„Samozřejmě vám s Rose rádi pomůžeme se svatbou. Vybereme šaty a další nezbytné věci. Jsem tak ráda, že se Edward rozhoupal a že je konečně šťastný.“ A já byla ráda, že se zbavíme Viktora.

„Chci, aby svatba byla co nejdříve,“ vpadla jsem jim do plánování a pohladila jsem si břicho.

„Co třeba hned po Vánocích? Jsem si jistá, že najdeme nějaký vhodný termín. Bude to romantické. Všude sníh, rampouchy,“ plánovala Alice.

„Vážně romantické,“ zamumlala jsem otráveně, ale přesto jsem byla šťastná.

„Emmette, půjdeš se mnou spát?“ zeptala se Kate a všichni se rozesmáli.

„Prcku, na mě jsi ještě moc malá,“ odpověděl jí. „Ale když budeš chtít, můžeme ti s Rose přečíst pohádku.“

„Tak jo. Sundej mě,“ přikázala mu a poplácala ho sádrou po hlavě.

„Pojď, pomůžu ti se vykoupat.“ Vymotala jsem se ze záplavy řečí Rose a Alice a za ruku jsem Kate vedla nahoru.

„Zítra jdeš do školky,“ připomněla jsem jí.

„Musím?“ zeptala se.

„Ano, musíš. A nesmlouvej, protože ti to nepomůže.“

Strčila jsem ji do sprchového koutu a opatrně, abych jí nezamočila obvaz a sádru, jsem ji sprchovým gelem umyla. Oblékla jsem ji do pyžama a donesla jsem ji do postele.

„Mami?“ začala opatrně, když jsem ji přikrývala. „Vy budete mít s Edwardem svatbu?“

„Ano, budeme mít svatbu,“ přikývla jsem. „Chceš zavolat Rose na pohádku?“

„Jo,“ odpověděla a přetočila se na bok.

„Tak dobrou noc,“ popřála jsem a dala jí pusu na čelo.

„Dobrou,“ pousmála se a já se vystřídala s Rose.

Potichu jsem sešla dolů a Edward mě hned objal kolem pasu. Usmála jsem se a přesunuli jsme se na pohovku, kde jsme se pohodlně uvelebili.

„Bello,“ přisedla si ke mně Alice. „Musíš se svým bývalým manželem domluvit, aby si Kate vzal těsně před Vánoci. Musíme jí udělat ten pokojíček. Zabere to nanejvýš čtyři dny, ale potřebujeme Kate prostě dostat z domu, aby tady nešounila.“

„Až s ním budu mluvit, tak mu to určitě řeknu. Snad to nebude problém.“ Vzala jsem Alicinu žádost na vědomí.

„Jsi zlatá,“ objala mě a zmizela.

„Asi si půjdu lehnout. Zítra vezmu Kate do školy a ty půjdeš do práce.“

„Do školky vás odvezu. Bude to akorát,“ rozhodl, a když jsem chtěla protestovat, svými rty mě umlčel. „Potom za tebou přijdu nahoru.“

„Dobře,“ vydechla jsem omámeně a odešla jsem do sprchy.

Umyla jsem se, udělala hygienu a šla jsem si lehnout. Pohodlně jsem se uvelebila na boku, a když už jsem skoro spala, přišel za mnou Edward. Popřál mi dobrou noc, dal mi na tvář pusu a já s úsměvem usnula.

Než jsem dostala ráno Kate z postele, myslela jsem, že vyletím z kůže. Vůbec se jí nechtělo. Musela jsem přejít na drastičtější metody a začala jsem zakazovat blbosti s Emmettem a Jasperem, pohádky, a když jsem byla u televize, konečně se vyhrabala. Připravila jsem ji do školky, a když jsme snídali, akorát jsme se potkali s Edwardem. Pozdravili jsme se a po snídani jsme nastoupili do auta.

Chtěla jsem jít ze školky pěšky, ale Edward trval na tom, že mě odveze domů. Došla jsem tedy s Kate do školky, svlékla jsem ji a jakmile zmizela mezi dětmi, které se hned zajímaly, co dělala, dala jsem učitelce pár pokynů a odešla jsem.

„Přijdu ve tři, Kate klidně vyzvednu, abys sem nemusela,“ nabídnul mi Edward.

„No tak jo, ale moc se s ní nepárej.“

„Neboj se,“ usmál se a dovezl mě domů.

„Tak ahoj, ty můj pracující snoubenče,“ rozloučila jsem se s ním polibkem a zmizela jsem v domě.

„Esme, nechceš s něčím pomoct? Připadám si tu jako příživník.“ Přišla jsem do kuchyně a ona se rozesmála.

„Mám tu nějaké prádla, tak kdyby se ti chtělo, můžeš ho vyžehlit.“

„Dobře. Vyžehlím ho moc ráda.“

Esme mi i přes protesty připravila před televizi žehlicí prkno a další potřebné věci a nechala mě být. Užívala jsem si, že můžu konečně něco dělat, když mi nahoře začal zvonit mobil. Opatrně jsem položila žehličku a skočila jsem nahoru.

„Smithová,“ představila jsem se, protože mi volalo neznámé číslo.

„Tady Andrew Hawkley. Chci se zeptat, jak pokračujete s mým případem?“

„A ano, omlouvám se, ale teď mám nějaké rodinné problémy a- .„

„To mě vůbec nezajímá. Zaplatil jsem vám a chci to, za co jsem vám zaplatil,“ skočil mi do řeči a veškerá slušnost šla stranou. „Takže za deset minut budu u vás v kanceláři a domluvíme se co dál.“

„Pane Hawkley,“ oslovila jsem ho, ale v telefonu se už ozýval jen vyzváněcí tón. Tak tohle jsem teda nezvládla a jestli jsme to chtěla stihnout, musela jsem sebou sakra hodit.

Odrbané rifle jsem tedy vyměnila za společenské kalhoty a tričko za halenku. V šatně jsem hledala silonkové ponožky, ale jelikož jsem žádné nenašla, vykašlala jsem se na to a do lodiček jsem vklouzla naboso.

„Esme, musím na chvíli do kanceláře. Až se vrátím, tak to dožehlím.“

„Buď opatrné,“ zavolala za mnou, když jsem vyběhla s kabelkou a notebookem ze dveří.

Bylo trochu umění se do kanceláře na vysokých podpatcích dostat, protože všude na mě číhal led. Nesnášela jsem zimu.

„Dobrý den, paní Moonová,“ pozdravila jsem udýchaně, když jsem vpadla do kanceláře.

„Bello?“ Zvedla se překvapeně od stolu. „Co tu děláte?“

„Mám tu jednu schůzku,“ usmála jsem se a vysvlékla se z kabátu.

„Chcete uvařit kávu?“ zeptala se hned pohotově.

„Prosím. Budu u sebe.“ Zapadla jsem do kanceláře, vybalila jsem si papíry, notebook a pěkně jsem se rozvalila u stolu.

„Tady máte tu kávu a přišel pan Hawkley. Mám ho za vámi poslat?“ Přinesla mi sekretářka kávu a já se rychle postavila.

„Ano, pošlete ho dál,“ kývla jsem a cítila jsem, jak se mi nervózně sevřel žaludek.

„Paní Smithová.“ Vešel do kanceláře velmi zámožný podnikatel.

„Pane Hawkley, posaďte se prosím. Mohu vám něco nabídnout?“ chtěla jsem být co nejvíce zdvořilá.

„Ne, budu stručný.“ Rozvalil se na mém gauči a já se posadila do křesla. „Jak daleko jste s mým případem?“

„Ano, už mám návrh, který po vašem souhlasu odešleme k soudu a pak budeme čekat na předvolání.“ Stoupla jsem si a rychle přešla ke stolu.

Začala jsem hledat papíry s jeho jménem, když se mi zatočila hlava. Chytila jsem se stolu a snažila se zhluboka dýchat, ale nebylo mi to nic platné. Hlava se mi motala čím dál víc. Měla jsem vyschlo v krku a pocit, že mě už nohy neudrží. Z posledních sil jsem našla papíry, ale když jsem se vracela ke křeslu, nohy a hlava mě zradily a já se ocitla v naprosté tmě.

24. kapitola - 26. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 25: