Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 28

18.09.2011 (20:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 3842×

„Vánoce!“ zapištěla mi Kate do ucha hned, jak se ráno probudila. „Vstávej, jsou Vánoce. Čekají na nás dárky!“

„Ještě chvilku,“ zaúpěla jsem a Edward se zasmál. Vůbec jsem ale nechápala čemu.

„Pojď, Kate, uděláme mamince snídani.“

„Tak jo. A pak budeme rozbalovat dárky,“ rozhodla a zmizela s Edwardem na chodbě.

Protáhla jsem se a široce zívla. Nezapomněla jsem pohladit své zakulacené bříško a miminko mě odměnilo lehkým šťouchnutím. Spokojeně jsem se usmála a pomalu jsem ze sebe stáhla přikrývku. Šla jsem do šatny, abych se oblékla, ale už tam na mě čekaly šaty a baleríny. Pro sebe jsem se usmála a šla jsem si vzít spodní prádlo. Potom jsem si oblékla po kolena dlouhé, již připravené, šaty, učesala jsem se a sešla dolů.

Scházela jsem ze schodů a moji pozornost upoutal ten velký strom, který byl překrásně nazdobený. A nejen strom. I celý dům byl laděný do vánoční atmosféry.

„Ahoj Bello,“ pozdravili mě všichni a já se na ně usmála.

„Mami, pojď se honem nasnídat,“ přiběhla ke mně Kate a tahala mě za ruku do kuchyně. „Pod stromečkem je spousta dárků.“

„A myslíš, že jsou všechny pro tebe?“ poškádlila jsem ji a ona se zamračila.

„Určitě ano. Protože jsem byla hodná.“

„No tak uvidíme,“ usmála jsem se a usrkla z voňavého čaje.

„Ale musíš chvátat, mami,“ popoháněla mě pořád a netrpělivě skákala kolem stolu.

„Vždyť už jdu. Ona ti chvilku trpělivosti neuškodí,“ zasmála jsem se a uklidila prázdné nádobí.

Kate mě hned čapnula za ruku a táhla ke stromečku. Alice s Rose si sedly k dárkům, četly jména a Kate je roznášela. Nakonec měl každý u sebe pěknou hromádku. Kate se usadila k té svojí na zemi a začala trhat papír.

„Jé, koukej. Nový rádio s vílou,“ vykřikla nadšeně a už rozbalovala další krabici. „A nová panenka. I s oblečením,“ rozplývala se a roztrhaný papír kolem ní jen lítal. „A šatičky.“

„A ještě pro tebe máme jedno překvapení,“ usmála se na ni Esme a Kate se úplně rozzářila očka.

Přijala nabízenou ruku, a kdyby věděla, kam má jít, už by byla dávno v trapu. Nikdo z rodiny si nechtěl nechat ujít její reakci, tak jsme šli všichni za nimi. Esme ji dovedla před dveře do pokoje a klika byla ovázaná žlutou stuhou.

„Tak to otevři,“ pobídla ji Alice, když se k ničemu neměla. Váhavě tedy přiložila ruku na kliku a otevřela. Vykoukl na ni snad nejmoderněji zařízený pokojíček, jaký si dítě můžu přát. Velká postel, obrovská šatna se spoustou oblečení a vlastní koupelna.

„Děkuju, Santo Clausi,“ zakřičela Kate nahlas a vrhla se mi kolem krku. „Budu moct svůj nový pokojíček ukázat i tatínkovi?“ zeptala se s rozzářenýma očima. „Aby věděl, jak jsem byla hodná.“

„Nějak to vymyslíme,“ ujistila jsem ji, ale pak radši rychle odbočila. „Ty jsi ale musela být hodná.“

„Santa mě má určitě moc rád,“ tvrdila mi. „Tady se bude líbit i mojí nové panence.“

„Ale je důležité, jestli se ten pokoj líbí i tobě,“ ozvala se Esme trochu nervózně.

„Líbí. Strašně moc.“ Přikývla a pak ji kolem pasu objala.

„To je dobře,“ zamumlala s úsměvem.

Po Kate nebylo do večera ani vidu ani slechu. Byla zavřená u sebe a hrála si s novými hračkami. Teď byla ta nejhodnější dcera na světě, protože nikoho neotravovala. Každý tak mohl být se svou drahou polovičkou a užívat si Vánoce.

„Carlisle včera dostal od nemocnice pozvánku na Silvestrovský večírek. Má přivést celou rodinu. Půjdeme taky?“ zeptal se Edward, když jsem si i my užívali chvilku klidu.

„Někdo musí hlídat Kate,“ odpověděla a tím to i zamítla.

„Strčíme ji babičce,“ navrhnul a pohladil mě po břiše.

„Esme?“ Nadzvedla jsem obočí, ale pak mě to trklo. „Jasně. Viktorovi rodiče budou určitě nadšení. Rádi ji uvidí.“

„Tak vidíš. Nějak to určitě vyřešíme.“ Usmál se a políbil mě.

„Už je pozdě. Dojdu Kate zahnat do postele. Počkej tu na mě.“ Otočila jsem se k němu, dala mu pusu a pomalu odešla.

Každým dnem jsem pociťovala víc a víc, jak mě každý pohyb zmáhá. Břicho jsem měla velké, jako když jsem byla s Kate v šestém měsíc, a pořád rostlo. Každý den. Cítila jsem pohyby, což bylo úžasné, ale opravdu jsem si někdy připadala jako chodící koule. A věděla jsem, že to bude ještě horší. Do porodu mi pořád nějaký čas zbýval.

„Tak pojď, princezno. Je čas na první noc ve tvé nové posteli.“ Vyrušila jsem Kate v hraní a ona celkem poslušně naklusala do koupelny. Rychle jsem ji vysprchovala a uložila do postele.

„Dlouho jsi nemluvila s babičkou a dědou. Nechtěla bys je příští víkend jet navštívit?“ zeptala jsem se, když už ležela v posteli.

„Jo, jo, jo,“ skandovala a skočila mi kolem krku.

„Tak jim zítra zavoláme.“

„Nemůžeme jim zavolat ještě teď? Prosím.“

Byla jsem si jistá, že ještě nebudou spát, tak jsem svolila. Došla jsem pro telefon a podala jí ho, aby si to mohla sama vyřídit.

„Ahoj babi,“ pozdravila, když se ozvala Viktorova matka. „Příští víkend u vás budu spát,“ oznámila, jako by se nechumelilo a já se zasmála. „Dám ti maminku.“

„Dobrý večer, Hannah,“ pozdravila jsem ji i já.

„Ahoj Bello, opravdu nám Kate na příští víkend půjčíš?“

„Jestli to nevadí.“

„Samozřejmě, že ne. Moc se na ni těšíme. A vyřiď jí, že tu pro ni něco nechal Santa Claus.“

„Dobře.“ Zasmála jsem se. „Tak dobrou noc a pozdravujte Richarda.“

„Veselé Vánoce, dej za nás pusu zlatíčku,“ rozloučila se a položila telefon.

„Oba ti posílají pusu a vzkazují ti, že Santa Claus u nich pro tebe něco zapomněl,“ přetlumočila jsem zprávu Kate. „A už spi. Dobrou noc.“ Dala jsem jí pusu na čelo, upravila deku a po zhasnutí šla zpátky za Edwardem.

„Je to vyřízené.“ Usmála jsem se na něj a zamířila do koupelny. Po celém dni strávený ve společnosti všech členů rodiny jsem potřebovala chvilku pro sebe.

Týden utekl rychle. Jako když přesíváte písek mezi prsty. Moje miminko zase povyrostlo a překazilo tak Alici všechny plány. Pro všechny už měla připravené róby na večírek a jen mně ji musela předělávat, protože jsem se do šatů nevešla. Byla z toho značně nervózní. Neviděla, jak miminko poroste a nemohla na nic spoléhat. Ani Jasper nedokázal uklidnit její nervozitu. Všichni jsme z ní byli na palici.

„Ještě o centimetr povyrosteš a tvoje matka bude muset jít v pytli od brambor,“ mluvila Alice na mé břicho ve vší vážnosti a já se musela smát.

„Jsem si jistá, že jsi ho opravdu zastrašila.“

„Bude muset poslechnout. Nic jiného mu prostě nezbyde,“ odpověděla a dala mi na bříško pusu.

„To lechtá.“ Smála jsem se a miminko na to reagovalo kopnutím. „A koukám, že se to nelíbí jenom mně,“ poznamenala jsem a mimčo znovu koplo. Ale teď už to tam příjemné nebylo. Spíš bolestivé. „Alice, dost.“

„Proč? Myslela jsem, že se ti to líbí.“

„Ty kopance začínají trochu bolet,“ přiznala jsem a ona se hned vyděšeně odtáhla.

„Promiň, omlouvám se. Netušila jsem.“

„Jenom má víc síly.“ Usmála jsem se a objala ji, aby věděla, že neudělala nic špatného. „Opravdu to bylo příjemné,“ zašeptala jsem jí do ucha a ještě ji obdarovala pusou na tvář. „Půjdeš mi pomoct se obléknout na ten večírek?“

„Samozřejmě. Udělám ti ten nejkrásnější make-up a Rose vlasy.“ kývala hlavou jako šílenec.

„Tak mi dej chvilku.“

„Jdu ti připravit šaty. Přijď potom za mnou.“ Popleskala mě po koleně a zmizela.

Unaveně jsem se opřela o Edwarda. Nikam se mi nechtělo, ale teď už bylo pozdě vzdorovat. Alice by mě rozčtvrtila za živa. Tak jsem sebrala veškeré síly a zvedla jsem se z gauče na nohy. S tichým funěním jsem vyšla schody nahoru a šla za Alicí.

„Posaď se, namaluju tě.“ Připravila židli ke svému kosmetickému stolku a pustila se do díla.

Během hodinky jsem byla připravena k odchodu. Tmavě modré koktejlky s větším výstřihem a pod prsy převázané stříbrnou stuhou. Tmavě modré baleríny na miniaturním podpatku a stříbrné šperky. Jemný make-up, vlasy vyčesané nahoru, ale občas z nich nějaké ten pramen vypadl. Alice s Rose se zase vytáhly. Trochu jsem se bála, že mezi upíry nezapadnu, ale opak byl pravdou. Edward ještě dodal našemu páru to správné kouzlo. Černý smoking a tmavě modrá košile se dvěma rozepnutými knoflíčky u krku.

Cesta na večírek byla u nás v autě veselá. Jeli jsme s Emmettem a Rose a Emmett celou cestu nadával, jak ho ten oblek svazuje a kravata škrtí a proč nemají v obchodě velikosti na nabušené upíry, že v tom nemůže vydržet. A my se pořád jen smáli.

„Edwarde.“ Zastavila jsem ho před vchodem. „Nejspíš tu bude Viktor. Nenech se, prosím, ničím vytočit.“

„Neměj strach, poradím si.“ Políbil mě a šli jsme dovnitř.

27. kapitola - 29. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 28: