Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 29

01.10.2011 (18:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 3777×

„Dáš si něco k pití?“ zeptal se mě Edward, když jsme procházeli kolem baru.

„Jen džus, děkuju,“ odpověděla jsem a hned do ruky dostala skleničku.

V klidu jsme procházeli mezi lidmi. Občas jsme pozdravili někoho známého a Viktora jsme nepotkali. Zatím. Jednou jsme si šli zatancovat na pomalou písničku, ale já jsem se na víc nezmohla, tak jsme jen seděli nebo si povídali s ostatními.

„Ahoj, Bello.“ Vedle mě se zničehonic objevil Viktor a s úsměvem mě zdravil.

„Ahoj,“ oplatila jsem mu pozdrav s kamennou tváří.

„Nepředstavíš nás?“ Byl stále vysmátý a významně se podíval na Edwarda.

„Myslela jsem, že se znáte, ale když o to tak stojíš. Edward Cullen, můj snoubenec. Edwarde, Viktor, můj bývalý manžel a otec Kate.“

„Já jsem si říkal, že bys neklofla někoho obyčejnýho,“ rýpl si hnusně. „Přeci jenom jsi byla vždycky na peníze.“

„Nech toho. Nikdo se tě tady o tvoji přítomnost neprosí,“ okřikla jsem ho.

„Ale ano, moje dítě mě určitě rádo uslyší.“

„Není vaše,“ vložil se do toho Edward a objal mě pevněji kolem pasu.

„A jak to vy můžete vědět?“ odsekl mu pro změnu Viktor. Vypadalo to na velkou výměnu názorů.

„Nechte toho. Oba!“ okřikla jsem je tiše, ale Edward už se nadechoval, aby mohl odpovědět.

„Můžeme nechat udělat testy otcovství.“

„Skvělý nápad,“ odpověděl mu Viktor a zase se začal usmívat.

„Jedině přes moji mrtvolu,“ skočila jsem jim do řeči, aby si všimli, že jsem tam taky. „Přestaňte tady dělat divadlo. Já vím naprosto přesně, čí to je, takže se žádné testy dělat nebudou.“ Cítila jsem, jak mi v malém psaníčku vrní telefon. Rychle jsem ho vyhrabala a utekla na chodbu, protože přes hudbu bych špatně slyšela.

„Dobrý večer, Hannah. Děje se něco?“

„Mrzí mě, že ti kazím večer, ale Kate má teplotu. Už ji měla odpoledne, dala jsem jí prášek, ale pořád to stoupá. Ani studený zábal nepomáhá,“ vysvětlovala mi zoufale situaci.

„Já… přijedu si pro ni. Za chvilku.“

„Dobře. Zatím jí zabalím věci.“ Uklidila jsem telefon zpátky do kabelky a vrátila jsem se za Edwardem.

„Půjčíš mi auto? Musím jet. Kate má vysokou horečku,“ řekla jsem mu potichu.

„Pojedu s tebou. Jen to dojdu vysvětlit ostatním.“

„Nevzdáváš to nějak brzy, Bello? Vždycky jsi byla společenská. Nebo máš večerku?“ zastavil mě Viktor.

„Musím vyzvednout tvou dceru, protože dostala teplotu,“ odpálkovala jsem ho bez velkého zájmu. „Měj se.“

„Ahoj,“ rozloučil se nakonec a každý jsme si šli svou cestou.

„Prosím, vykašli se na něj. Neví, co chce,“ mluvila jsem na Edwarda v autě. Nemohla jsem se koukat na to, jak se mračí.

„Neřeš to. Je to tvůj ex a otec Kate. Chápu, že si na tebe bude pořád dělat nárok, ale už o tom nechci mluvit. Miluju tě, a to se nezmění. Nikdy.“

„Taky tě miluju,“ zamumlala jsem trochu vykolejeně z té dlouhé řeči.

„Tady zastav.“ Ukázala jsem na příjezdovou cestu k rodinnému domku. „A počkej tady, za chvilku přijdu.“

Vylezla jsem z auta a šla dál. Nestihla jsem ani zazvonit a už mi otevíral Richard, Katein dědeček.

„Dobrý večer,“ pozdravila jsem a šla dovnitř.

„Kate usnula na gauči. Hannah je u ní.“

„Díky.“ Došla jsem za nimi a Hannah mě potichu pozdravila. Sáhla jsem Kate na čelo. Uplně hořela a byla zpocená. „Nebudu ji budit, jen ji přenesu do auta.“

„Netahej se s ní,“ zastavila mě. „Richard ji vezme.“

„Tak jí vezmu alespoň věci.“ Vzala jsem její batůžek a velkou krabici, ve které byl její další vánoční dárek. Panenka Chou Chou s veškerou výbavou. Richard vzal Kate, Hannah ji obalila dekou, aby neprochladla, a rychle jsme ji přenesli do auta.

Sedla jsem si s Kate dozadu a měla ji na klíně. Hladila jsem ji po vláskách a stírala pot z hořících tváří. Nechápala jsem, co ji to najednou takhle popadlo. Vždyť když jsem ji ráno odvážela, byla v naprostém pořádku. Zdravá jako rybička a ještě měla dost energie na blbosti s Emmettem a Jasperem.

V náručí jsem ji donesla do postele. S povzdechem jsem ji položila a lehla jsem si k ní. Hladila jsem ji po vláskách a po zpoceném čele a nakonec jsem usnula taky. Noc byla naprosto příšerná. Kate křičela ze spaní a pořád kolem sebe kopala. Párkrát jsem to od ní chytla i do břicha, ale miminko jí to hned oplatilo. Do rána jsem to ale vydržet nemohla.

Tiše jsem se zvedla a rozespale se přesunula do naší ložnice. Edward si tam četl, a když mě uviděl, usmál se. Protože jsem na sobě měla pořád ty večerní šaty, šla jsem do koupelny, kde jsem si je sundala. Ještě jsem si umyla obličej a vrátila jsem se do postele.

„Jak je jí?“ zeptal se Edward tiše.

„Pořád má teplotu. Křičí naprosté nesmysly a chytla jsem i pár kopanců.“

„Třeba se z toho vyspí,“ uklidňoval mě.

„Doufejme,“ povzdechla jsem si. „Nechce se mi věřit, že by ji to schvátilo tak najednou. Nevím, co si o tom mám myslet.“

„Nezabývej se tím. Odpočívej, protože Alice má pro tebe překvapení. A jelikož tě teď slyšela mluvit, za chvíli je tady.“ Jen co to dořekl, ozvalo se zaťukání na dveře a Alice nakoukla dovnitř i s Rose za zády.

„Ahoj, můžeme na chvilku?“ zeptaly se a já kývla. „Je na čase, abys věděla, že za čtrnáct dní z tebe bude právoplatná Cullenová. Trochu jsme se s Rose ujaly organizování vaší svatby, když vy jste se k tomu neměli. Ještě ale musíme dát dohromady seznam hostů. Je čas poslat svatební oznámení.“

„Kdyby to nevadilo, byla bych ráda, kdyby tam byla jenom rodina,“ ozvala jsem se.

„A tvoje rodina? Kolik jich přijede?“ zeptala se Rose.

„Nepřijede,“ rozhodla jsem s kamennou tváří a všichni na mě trochu vyjeveně koukali. Nemyslela jsem si, že zrovna moje svatba je událost, při které by se měli dozvědět, kdo je můj otec a kde jsem vyrůstala. A Edward to věděl, což bylo hlavní. „Takže tam budete jen vy.“

„Seš si jistá?“ zeptal se mě Edward.

„Naprosto.“

„Obřad bude tedy tady v domě, aby se Bella nemusela s ňuňánkem nikam trmácet.“

„Díky,“ usmála jsem se na obě. „Určitě to bude ta nejlepší svatba.“

„To si piš.“ Přikývla. „Chceš snídani do postele? Esme určitě už bude mít něco připraveného.“ Jen jsem přikývla. „Dojdeme ti pro to.“ Obě vyskočily a zmizely.

Dostala jsem snídani do postele i sladký polibek do Nového roku. Byla jsem nesmírně spokojená. Po jídle jsem došla zkontrolovat Kate. Stále spala a tváře jí pořád hořely. Ovšem zdálo se mi, že už o něco méně. Nechala jsem ji být, jen jsem zatáhla závěsy, aby ji nevzbudilo světlo, a vrátila jsem se za Edwardem. Zalezla jsem si k němu a nechala se hladit po břiše, které opravdu připomínalo obrovskou kouli. I miminku se jeho doteky líbily. Kdykoliv se mě dotkl a pohladil mě, hned začalo být čilé a začalo se hýbat.

„Ještě pořád nemáme jméno,“ připomněl mi tiše a dal mi pusu na tvář.

„Misha,“ odpověděla jsem po chvíli přemýšlení.

„A co když to bude kluk?“

„Nebude.“

„Jak to víš?“

„Nevím,“ pokrčila jsem rameny a Edward se tiše zasmál. Zavřela jsem oči. Byla jsem natolik unavená, že jsem o sobě ve vteřině nevěděla.

Probudila jsem se prudkým trhnutím. Lekla jsem se toho, že jsem usnula. Prohrábla jsem si vlasy a posadila se. Trochu mě bolelo břicho, ale když jsem se trochu protáhla a stoupla si, přešlo to. Došla jsem si vyčistit zuby a oblečená jsem sešla dolů.

„Ahoj, Bello,“ pozdravila mě Esme. „Jestli máš hlad, tak si pojď vzít maso. Teď jsem ho dodělala.“

„Kate už je vzhůru?“

„Když jsi usnula, probudila se. Trochu se najedla, vypila hrnek čaje, spolkla prášek proti teplotě a znovu usnula. Ale myslím, že už je jí o něco lépe.“

„To je dobře, jen ať spí,“ odpověděla jsem a na talíř si nandala jídlo.

V celém domě bylo hrobové ticho. Bylo to nezvyklé, když byl dům povětšinou plný. A ani Kate se nestarala o žádné rozptýlení. U ní v pokoji byl klid. Pokojně spala a já slyšela jen její pravidelný dech a trochu zrychlený tep. Asi se jí něco zdálo, nebo to měla od té horečky.

„Ahoj, nastávající,“ přišel ke mně Edward a dal mi pusu na tvář.

„Ahoj,“ zamumlala jsem, když jsem spolkla sousto. „Kde jsi byl?“

„Asistoval jsem Alici a Rose při výběru svatebního obleku a dalších maličkostí. A tebe jsem se nemohl dočkat. Vyspala ses dobře?“

„Vcelku,“ kývla jsem a dojídala.

Vlastně jsem prospala celý den. Už se začínalo šeřit a přesto, že jsem se před chvíli probudila, už se mi zase chtělo spát. Po jídle jsem se šla tedy vysprchovat, zkontrolovala jsem spící Kate a zalezla jsem si k Edwardovi do postele.

„Někdy během tohohle týdne bych tě chtěl vzít do města. Vybrat prstýnky a tak. Alice mi sice slíbila, že se o to postará, ale chci, aby sis vybrala to, co se ti bude líbit. Potom už nejspíš nebude čas. Budeš zkoušet šaty, svůj svatební slib,“ usmál se. „A hlavně svůj nový podpis. Isabella Cullenová.“

„Nějak už to neprožívám,“ zasmála jsem se a pohodlně se vedle něj uvelebila. Hladil mě po zádech a já byla v sedmém nebi.

„Andrew,“ vypadlo ze mě z ničeho nic tiše.

„Cože?“ zeptal se zmateně a jeho ruka na mých zádech na chvíli ztuhla.

„Kdyby byla Misha kluk.“ A poté jsem hned usnula.

„Maminko, spíš?“ ozvalo se mi u ucha a malá ručka mě pohladila po tváři.

„Kate.“ Otevřela jsem oči. „Jak je ti?“

„Dobře,“ usmála se a vlezla si ke mně pod deku.

„Měla jsem o tebe strach. Nic tě nebolí?“ ptala jsem se.

„Ne-e,“ zakroutila hlavou. „Je mi úplně dobře. A jak se má miminko?“ Otočila se a přiložila svou malou ručku na můj pupík a Misha hned zareagovala.

„Cítíš to?“ zeptala jsem se jí. S úsměvem přikývla. Začala se šoupat dolů, až měla u břicha hlavu a začala na něj mluvit.

„Ahoj, já jsem tvoje Kate. Tvoje sestřička. Au!“ vykřikla zničehonic a držela se za tvář.

„Co se stalo?“ ptala jsem se vyděšeně a ve dveřích se objevil Edward.

„Ono mě to koplo,“ postěžovala si Kate a já se zarazila. Že by mělo až takovou sílu?

28. kapitola - 30. kapitola

Blížíme se ke konci a na vás je, abyste se rozhodli, jestli chcete druhou sérii. Já za sebe říkám, že dospělá Kate a její sourozenec... Bude to maso. Každopádně, je to na vás, tak rozmýšlejte a rozmýšlejte. Příště už nás čeká poslední kapitola. :D

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 29: