Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 5

31.12.2010 (14:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4606×

EDIT: Článek neprošel korekcí

Doma Kate posadil na pohovku a já jsem z lékárničky přinesla kysličník a náplast, abych mohla Kateino zranění ošetřit, ale její tatínek mi to vyloženě vytrhl z ruky. Nechápavě jsem se na něj podívala, ale byla jsem zticha a Kate si vzala na klín.

Viktor jí zvednul nožičku a na kolínko jí dal kysličník. Kate mi zabořila hlavu do vlasů a pevně mě objala. Slyšela jsem, jak sténá bolestí a potichu vzlyká, což mě přivádělo k šílenství. Nesnášela jsem, když jí někdo ubližoval anebo ji něco bolelo.

Snažila jsem se ji hlazením po zádech uklidnit a cítila jsem, jak mi přišla nová zpráva. Teď jsem si ji přečíst nemohla, tak jsem to odložila na později.

Viktor vyčistil Kate ránu a zalepil ji náplastí. „Hotovo,“ usmál se na ní a stoupnul si.

„Maminko, já bych chtěla zmrzlinku,“ zaprosila potichu Kate, když jsem ji posadila vedle sebe.

„Podívám se, jakou máme,“ pohladila jsem ji po vláskách a šla se podívat do mrazáku.

„Dáš si vanilkovou nebo čokoládovou?“ ptala jsem se pro prozkoumání.

„Čokoládovou,“ zamumlala odpověď, tak jsem jí trochu dala do misky a donesla jí to. „A pustíš mi pohádku?“

„Můžeš dokoukat tu Sněhovou královnu,“ usmála jsem se a pustila televizi.

Konečně jsem měla čas přečíst si tu zprávu, kterou mi zase poslal překvapivě Edward.

Chtěl bych tě mít u sebe a chtěl bych si moc zopakovat ten čtvrtek. Pořád na tebe musím myslet. Bylo to, jako kdyby mi vyznával lásku a mně se to líbilo. Dokonce jsem se přistihla, jak se usmívám, ale úsměv ze mě hned opadl, protože přišel Viktor a vrátil mě do reality.

Už jsem ti říkala, že jsem vdaná a můj manžel tu teď stojí vedle mě, odepsala jsem.

Klidně tě unesu, abych vedle tebe stál já.

A kam mě uneseš? Přistoupila jsem na jeho hru.

Někam do neznáma, kde budeme spolu. Jen ty a já, lákal mě.

To zní hezky, ale obávám se, že to nepůjde, povzdechla jsem si.

Proč? Zeptal se nechápavě.

Protože bych tě potom nikdy nerozvedla. A to mi připomíná, že mám pro tebe udělané ty papíry, vzpomněla jsem si a zprávu odeslala.

„Bell,“ oslovil mě Viktor potichu, tak jsem hned zvedla hlavu. „Kate usnula.“

„Tak já jí vezmu do postýlky.“ Odlepila jsem se od kuchyňské linky, o kterou jsem se opírala.

„Netahej se s ní,“ zastavil mě a sám Kate odnesl.

Když jsme Kate uložili, opatrně jsem jí vysvlékla kalhoty a mikinu, aby se jí lépe spalo a vrátila jsem se za Viktorem do kuchyně. Cestou jsem si ještě četla zprávu od Edwarda. Můžu si pro ně teda v pondělí odpoledne přijít?

Určitě. Budu čekat, odpověděla jsem a mobil schovala.

„Můžeš mi říct, s kým si pořád píšeš?“ zeptal se mě Viktor a začínal být naštvaný.

„Řeším pracovní věci,“ odpověděla jsem v klidu.

„Jasně a já jsem Sněhurka,“ odseknul. „Jestli je to nějaký chlap…“

„Žádný chlap to není,“ skočila jsem mu naštvaně a poněkud i hlasitě do řeči.

„To ti tak budu věřit,“ ohrnul nos.

„Tak se podívej.“ Podala jsem mu telefon bez ostychu, protože jsem všechny dnešní zprávy smazala. Poučila jsem se totiž z chyb mých klientů, kdy se nevěra provalila přečtením zpráv.

„Nebudu ti lézt do věci,“ obořil se na mě.

„Tak proč mi nevěříš?“ zakřičela jsem naštvaně a koutkem oka zaregistrovala rozespalou Kate, jak přišla za námi. „Kate, zlato. Proč nespíš?“ ptala jsem se jí.

„Já nechci, abyste se hádali,“ zamumlala.

„Ale my se nehádáme. Tatínek jen potřeboval něco vysvětlit. A stejně už jsme skončili, tak si pojď znovu lehnout.“ Vzala jsem ji do náruče a šla si lehnout s ní. U Kate jsem nakonec i usnula.

Ta noc byla naprosto příšerná. Kate kolem sebe pořád kopala a máchala rukama. Snažila jsem se ji trochu mírnit a nakonec jsem se i trochu vyspala.

„Proč jsi nespala v ložnici?“ ptal se mě Viktor ráno, když jsem se šla nasnídat.

„Protože jsem usnula u Kate,“ pokrčila jsem rameny a udělala si kávu.

„Ty se mnou nemluvíš?“ zeptal se zaraženě.

„Mluvím,“ odpověděla jsem.

„Bello, mrzí mě, že jsme se včera pohádali. Omlouvám se,“ přišel ke mně a chytil mě za ruku.

„Já o tvoji omluvu nestojím,“ zamumlala jsem a pohledem uhnula.

„Nechci, abychom se hádali,“ zašeptal a můj obličej si natočil zpátky k sobě.

„Tak hádky nevyvolávej.“ Viktor se zasmál a začal mě hladově líbat. Polibek jsem mu oplatila a nechala se vyzvednout na kuchyň, abych nebyla tak nízko.

„Mami, já ti chci dát taky pusu,“ zvolala Kate z ničeho nic a my se od sebe s úlekem odtrhli. Rychle jsem seskočila na zem a šla k ní.

„Tak mi ji dej,“ usmála jsem se a našpulila rty.

Když mě Kate popusinkovala, všichni jsme se nasnídali a strávili spolu další den.

Ani jsem se nenadála a byl večer. Kate šla spát brzy, aby nebyla zítra unavená a Viktor naplno zaměstnával moji pozornost. Nevím, jestli chtěl, aby se neopakoval ten včerejší večer a docela dobře odváděl moji pozornost jiným směrem.

V pondělí ráno, když jsem odvedla Kate do školky a slíbila jí, že ji dneska určitě vyzvedne tatínek, jsem si odnesla věci do práce a pod záminkou, že jdu na nějakou pracovní schůzku, jsem vyrazila za město na lov. Odpoledne měl přijít Edward a večer mě čekala ta večeře s Viktorem.

Trochu jsem se jí bála, ale snažila jsem si namlouvat, že se určitě nic neděje, protože takovéhle večeře jsme praktikovali dost často. Kate jsme nechali u babičky a dědy a věnovali jsme se večer jen sami sobě.

Po velmi vydatném lovu, který mi zase bude stačit na několik týdnů, jsem se vrátila do práce. Bylo akorát po obědě, takže jsem vytiskla Edwardovi rozvodové papíry a čekala, až přijde. Byla jsem z toho setkání poněkud nervózní, protože jsem nevěděla, jak se k němu mám chovat, ale moje obavy byly zbytečné. Jakmile přišel, uvolněně se usmál a věnoval mi krásný a jemný polibek, takže jsem všechno vypustila z hlavy. „Zadrž, musíme vyřešit ty papíry a já musím za chvíli jít,“ odtáhla jsem se od něj.

„Dobře,“ usmál se a posadil se na pohovku.

„Takže tady je návrh. Pročti si to a pak mi řekni,“ podala jsem mu papíry a nechala ho pročítat.

Rozezvonil se mi telefon, tak jsem ho zvedla. „Bello, co mám Kate obléknout? Má tu toho nějak hodně,“ ptal se mě Viktor zoufale. Povzdechla jsem si a dala se do vysvětlování.

„Oblékni jí ty čisté jeansy. Na věšáčku má tu světlou mikinu a pod ní bundu.“

„A boty?“ Protočila jsem oči.

„Ty nové tenisky. Ona bude vědět.“

„Dobře, díky. Uvidíme se za chvíli,“ rozloučil se a típnul mi to.

„Ani vlastní dceru neumí vyzvednout ze školky,“ zamumlala jsem s povzdechem a sesunula se do křesla.

Edward rychle dočetl ty papíry a šel ke mně. „Myslím, že je to dobré,“ podal mi je zpátky a usmál se.

„To jsem ráda,“ zamumlala jsem. „Tak já to okopíruju a dám ti to k podpisu.“

„Určitě,“ kývnul.

Když jsem papíry přinesla zpátky okopírované, Edwardovi ruce se mi omotaly kolem pasu. „Edwarde,“ vydechla jsem. „Musím domů. Jdu na večeři s manželem.“

„A já s manželkou,“ zasmál se.

„Ale to je něco jiného,“ vykroutila jsem se mu z objetí a šla si sbalit věci.

„Chceš zase někam hodit?“ zeptal se.

„Dneska ne. Domů to mám kousek,“ odmítla jsem jeho nabídku. „Až ti to podepíše, tak přijď. Pošlu to k soudu.

„Moc ti děkuju,“ usmál se a dal mi pusu na tvář.

„Není za co. Potom mi zavolej a nějak se domluvíme na další schůzce.“

„Doufám, že to půjde dobře,“ povzdechnul si a oba jsme vyšli z kanceláře. Edward se rozloučil a odešel. Já ještě zaúkolovala paní Moonovou a šla jsem domů taky.

„Zlato, jsem doma,“ zavolala jsem ve dveřích a šla jsem do obýváku. Viktor seděl za stolem a připadal mi poněkud nervózní.

„Ahoj,“ zvednul se a šel ke mně.

„Ahoj,“ zašeptala jsem a nechala se lehce políbit.

„Můžeme jít?“ zeptal se.

„Ještě vydrž. Převléknu se,“ vykroutila jsem se mu z objetí a zmizela v ložnici.

Kalhoty jsem vyměnila za černou společenskou sukni nad kolena, a k ní jsem vzala bílou halenku s krátkým rukávem. V koupelně jsem oživila líčení, vzala si sako, boty a mohli jsme vyrazit. Do restaurace jsme jeli autem a Viktor samozřejmě řídil.

Zastavili jsme u luxusní restaurace, kam jsme obvykle chodili. Vystoupili jsme a šli dovnitř. Měli jsme zamluvený stůl v rohu a číšník se nám hned věnoval. Objednala jsem si jen kuřecí řízek s bramborem a zeleninovou oblohou a skleničku červeného vína. Viktor si dal to samé, jen k pití zvolil obyčejnou vodu. „Proč jsi tak nervózní?“ zeptala jsem se, protože mě jeho chování rozptylovalo.

„Protože chci požádat o rozvod,“ vypálil okamžitě a podíval se na mě.

„Co… co prosím?“ zakoktala jsem se a číšník nám přinesl jídlo.

„Chci se rozvést,“ zopakoval a koukal na mě, jako kdyby se nic nedělo.

4. kapitola - 6. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 5: