Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela II 11

03.02.2012 (16:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2769×

„Stalo se něco mezi tebou a tátou?“ Musela jsem se zeptat, když ji všichni přestali objímat. Něco mi na její návratu nehrálo. Ve Volteře to totiž nevypadalo, že by se chtěla vrátit.

„Mohla bych s tebou mluvit o samotě?“ Pohledem přejela všechny upíry, kteří nám přihlíželi.

„Samozřejmě,“ usmála se na Edwarda a ve vteřině všechny vyhnala.

„Co se stalo?“ Posadila jsem se na gauč a ona ke mně.

„Mami, víš, že má táta kromě mě ještě jedno dítě?“ zeptala se tiše a opatrně.

„Ano,“ přikývla jsem.

„Proto jste se rozvedli?“

„Ne, Kate, kvůli tomu ne. Už je to pryč, nemusí tě to trápit.“ Chytila jsem ji za ruku.

„Já už totiž vím, že mám ty vlčí geny po něm. On je taky měnič.“

„On?“

„Jacob, můj nevlastní brácha.“

„Jak jsi to zjistila?“ vyděsila jsem se.“

„Táta nás představil a tak nějak jsem to z něj cítila. A on ze mě nejspíš taky. Ale nedělej si starosti, mám to pod kontrolou.“

„Jsi na tátu naštvaná?“

„Tahal mě sedmnáct let za nos. To jsem mu měla poděkovat? Ty mi alespoň nelžeš. Teda doufám.“

„Samozřejmě, že ti nelžu,“ ohradila jsem se poněkud dotčeně.

„No, to je fuk. Půjdu k sobě, zítra musím zase do školy,“ povzdechla si. Spolu jsme se zvedli a já se k ní cestou nahoru přidala.

„Jsem ráda, že jsi tady,“ objala jsem ji, když ze zad shodila batoh v pokoji. „A ukliď si tady.“

„Chceš ze mě mít vysokoškolačku nebo uklízečku?“ křikla za mnou a já se smíchem odešla. Kate byla doma, teď jenom, aby byla zpátky i Misha, a my byli zase kompletní.

„Všechno v pořádku?“ objevil se Edward a objal mě kolem ramen.

„V nejlepším,“ usmála jsem se. „Vyříkali jsme si to.“

„To je dobře. Hm... Mimochodem, navštívíš mě zítra v kanceláři?“ zeptal se laškovně.

„Ne, musíš taky něco dělat a ne se jenom rozptylovat. Navíc, nebylo by to tomu hlídači podezřelé, kdybych za tebou neustále chodila?“

„Líbila ses mu. Dřív nebo později by se tě pokusil sbalit. Ani to příjmení mu nedošlo.“ Políbil můj snubní prsten.

„Nejspíš ho tam dojdu znovu navštívit.“

„Neprovokuj,“ zavrčel a víc se ke mně přitisknul.

„Jdu udělat Kate večeři, ať tě nepokouším,“ vykroutila jsem se mu a běžela do kuchyně, aby mě nechytil.

Byla jsem uprostřed výroby toastů, když se mi kolem pasu omotaly dvě mužné ruce a na krk se mi přitiskly rty. Pousmála jsem se a víc se o něj opřela.

„Zítra tě čekám,“ zašeptal mi do ucha.

„Uvidíme. Kate, večeře!“ zavolala jsem a Edward mě s povzdechem pustil. Kate se dole objevila jako velká voda a zasedla za stůl.

„Hm, teplá večeře,“ rozplývala se.

„Copak tě táta nekrmil?“

„Ale jo, občas objednal pizzu nebo čínu. Moc nevařil. Ale já stejně moc doma nebyla.“

„Kdybych to věděla, tak bych ti udělala něco výživnějšího.“

„Nedělej si starosti, mami, zase tak špatně jsem se neměla.“ Ládovala se a vypadala spokojeně.

„Díky, jdu si dát sprchu a jdu si číst,“ zvedla se a odešla.

S úsměvem jsem po ní uklidila nádobí a šla za Edwardem, kdy se koukal na televizi. Přisedla jsem si k němu a nechala se obejmout.

…

„Ahoj, zlato, jak se máš?“ Misha volala další den odpoledne.

„Mami, přijedeš pro mě na letiště?“

„“Za pět minut jsem tam.“

Už jsem sedala do auta a vyjížděla z garáže. Touha sevřít Mishu v náručí byla téměř nesnesitelná, takže jsem letěla skoro dvakrát větší rychlostí, než byla povolená. Prudce jsem zaparkovala před letištní halou a Misha právě vycházela. Vystoupila jsem z auta a běžela k ní.

„Zlatíčko,“ sevřela jsem ji pevně v náručí. „Tolik se mi po tobě stýskalo.“

„Mně taky. Pozdravuje tě děda. Byl smutný, že odjíždím, ale už se to nedalo vydržet. Strašně na mě tlačili, hlavně Alec a děda. Jenom babička se mě zastávala.“ Jako bych to neznala a neříkala. Všichni byli pořád stejní, jako před lety.

„Tak pojď, všichni budou nadšení, že jsi zpátky.“ Vzala jsem jí tašku a hodila ji na zadní sedačku auta. Misha si sedla dopředu a jeli jsme domů.

„Emmette, nech mě na pokoji!“ řvala Kate přes celý dům a do toho se smála.

„Máš ocas? Ukaž, chci vidět, jestli jsi vážně pes,“ honil ji po obýváku a jen, co nás uviděli, se zarazili.

„Koukám, že jedu nevhod,“ prohodila Misha tiše.

„Ahoj,“ pozdravila ji Kate a nahodila úsměv. Misha ji ale ignorovala. „Ségra, omlouvám se. Mrzí mě, že jsem ti přebrala toho blbečka, který už zase obhospodařuje o dům dál.“

„Chceš říct, že tě odkopnul?“

„Začal si s ní, už když jsme byli v Itálii,“ pokrčila rameny a uchechtla se. „Jsme na tom stejně.“

„To teda nejsme,“ vyprskla Misha naštvaně. „Ty nemáš nikoho, ale já ano.“

„Misho?“ Podívala jsem na ni překvapeně.

„Jen si něco vyřídím,“ omluvila se a už v garáži startovala auto, aby odjela pryč.

„Nemůžete se k sobě alespoň jednou chovat normálně?“ obořila jsem se na Kate a ona se na mě uraženě podívala.

„Omluvila jsem se. Co všechno by chtěla? Opravdu mě to mrzí a vrátilo se mi to. Nevím, co víc bych měla udělat.“

„Zkuste si o tom promluvit, prosím.“

„Potom za ní zajdu,“ přikývla a ve dveřích se objevil Edward.

„Ahoj,“ políbil mě. „Děje se něco?“

„Misha se vrátila,“ usmála jsem se.

„Vážně? Kde je? Je v pořádku?“

„V naprostém. Jela si jenom něco zařídit. Za chvíli by měla být zpátky,“ uklidnila jsem ho a Kate se nadechovala, aby mohla pronést nějakou jedovatou poznámku. Zarazila jsem ji včas varovným pohledem a ona protočila oči.

„Misha je tu,“ objevila se ve dveřích Alice se zbytkem rodiny.

A opravdu, za chvíli už před domem zastavilo její auto a vylezly dvě osoby. Ve vteřině jsme stáhli všichni u vchodových dveří a sledovali Mishu, jak jde domů ruku v ruce s vlkodlakem? Ten zápach nebylo možné necítit. Navíc trochu z té vůně bylo i v Kate. Nebylo pochyb, že není člověk.

„Ahoj, tati,“ usmála se na Edwarda Misha.

„Jaku,“ ozvala se Kate a náruživě ho objala. „Ahoj, jak se máš?“

„Kate,“ podíval se na ni překvapeně, ale objetí jí oplatil.

„Věděla jsem, že ho sem nemám brát,“ zašeptala téměř neslyšitelně Misha a Kate se odtáhla.

„Buďte v klidu. Vůbec to není tak, jak to vypadá. Jacob je totiž můj nevlastní brácha.“

„A můj přítel,“ skočila jí Misha do řeči a majetnicky si ho k sobě přitáhla.

Atmosféra zhoustla a já těkala pohledem z jednoho na druhého. Musela jsem něco udělat a přerušit to napětí, než to udělá někdo jiný a naprosto nevhodným způsobem.

„Dáte si čaj?“ zeptala jsem se s úsměvem a snažila se znít opravdu mile.

„Rád,“ kývnul Jacob a s rozzářenou Mishou nás následoval do kuchyně. Konečně to vypadalo slibně pro nás všechny.

10. kapitola

Vám, co jste se dohrabali až sem, patří obrovský dík. Sama moc dobře vím, že to nebylo takové, jak jsem si to představovala a poslední dobou to bylo utrpení. :) Každopádně všichni jsou spokojení a to byl můj cíl už od začátku povídky.

Kate i Misha jsou skutečně naživu, a kdybyste někdo chtěl jejich podobizny, napiště mi na e-mail (mám ho v profilu) a já vám pár fotek pošlu. :D

Moc Vám děkuju za všechny komentáře, které mě držely při životě a dávali mi sílu tohle dopsat. Doufám, že se Vám povídka opravdu líbila a snad se někdy zase sejdeme u dalších mých výtvorů.

Vaše Huny!

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela II 11: