Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela II 4

29.11.2011 (20:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2593×

Z pohledu Kate:

Mamina s Edou se zdechli nám neznámo kam, takže jsem byla naprosto bez dozoru. S tatíkem jsem se měla vidět, až kdo ví kdy, tím pádem mě čekalo pár dní naprosté volnosti. S širokým úsměvem jsem zapnula na plný pecky Linkin Park a zaplula do koupelny. Napustila jsem si plnou vanu, nalila do ní tolik pěny, že za chvíli málem přetékala a s knížkou ve francouzštině jsem si dopřála dlouhý relax.

„Misho, pojď s námi na nákupy,“ lákala ji Alice a já to i přes hlasitou hudbu slyšela. Upíří geny.

„Tak jo,“ souhlasila nadšeně a za chvíli už odjížděly. Zase jsem byla sama.

Jenže voda pomalu vychladla, tak jsem se chtě-nechtě musela zvednout a vylézt. V huňatém županu jsem přeskákala do pokoje a s falešným prozpěvováním jsem si zapnula počítač. Připojila jsem se na Facebook, kde stejně nikdo nebyl, tak jsem zase vysmahla a šla si vzít něco k jídlu.

„Ahoj babi,“ pozdravila jsem.

„Zlatíčko, máš hlad?“

„Jako vlk.“ Kývla jsem a jí se rozzářily oči.

„Tak se posaď. Máš na něco chuť, nebo můžu improvizovat?“

„Můžeš improvizovat. Všechno od tebe je vynikající.“ Usmála jsem se a ona se otočila se zbožným výrazem ke kuchyni.

Zapojila svou upírskou rychlost, a než dovařila, nalila jsem si z lednice džus. Za chvíli už se kuchyní linula vůně sýra a hned potom mi Esmé servírovala obrovskou porci hranolků a sýrovou jehlu v těstíčku.

„Díky,“ usmála jsem se a dala si na talíř obrovskou porci kečupu a tatarky. Největší mňamka.

Esmé koukala, jak se láduju, a v kuchyni se objevila Misha, Alice a Rose.

„Ahoj,“ pozdravila je. „Misho, máš hlad? Udělala jsem hranolky a sýrovou jehlu.“

„Holky mě úplně vyřídily,“ vydechla a svalila se vedle mě jako hrouda na židli.

„Díky, babi.“ Odnesla jsem si talíř a dala jí pusu na tvář. „Byla to dobrota.“

„Nemáš zač.“

Bez dalších řečí jsem odešla nahoru a převlékla jsem se do pyžama. Skočila jsem si vyčistit zuby a zapadla do své obrovské postele.

„Nazdar, lenochu.“ Objevil se u dveří Emmett a hned se mi nakvartýroval do postele. „To se tady celý den válíš?“

„Byla jsem taky ve škole,“ ohradila jsem se dotčeně. „Nedokážeš si představit, jak takový den může vyčerpat. A navíc, rodiče jsou pryč, tak co bych se nezalenošila.“

„Myslel jsem, že si dneska večer s Jasperem uděláme nějakou zábavu.“

„Dnes ne,“ zahučela jsem. „Zítra, jo?“

„Něco v práci vymyslím, teď se budu věnovat Rosince.“ Zamrkal laškovně obočím a zvednul se. „Tak dobrou.“

„Dobrou.“ Dala jsem mu pusu a za chvíli jsem usnula.

Nechtělo se mi vstávat. Vůbec. Bylo tak brzy ráno a já měla vstávat? Ani omylem. Dneska jsem se tedy rozhodla školu ze svého programu vypustit. Moc se mi tenhle plán líbil, tak jsem znovu zavřela oči a dopřála si trochu relaxu v teple. Znovu jsem ale usnula a probudila jsem se až v poledne, protože jsem měla hlad. Jen v pyžamu jsem seběhla dolů, ale na nic, co jsme tu měli, jsem neměla chuť, tak jsem se šla zpátky nahoru obléknout a vyrazila jsem na oběd do města.

Štrádovala jsem si to ze Starbucks coffee, kde jsem završila svůj oběd vynikajícím latté, přes parčík k parkovišti s mým autem. Prošla jsem kolem prázdných laviček a na poslední seděl kluk a podle vůně, která se kolem něj vznášela, hulil trávu.

„Ahoj, sestro mojí holky,“ pozdravil mě, když jsem kolem něj prošla. „Nedáš si brko? Slyšel jsem, že se s tím moc nepáráš?“

„A to jsi slyšel kde?“ Otočila jsem se na něj zvědavě.

„A není to jedno?“ poznamenal a znovu potáhl. „Tak chceš?“

„Ne tady, pojedeme k nám. Nikdo není doma.“

„Tak jedem.“ Seskočil z lavičky a zahodil nedopalek.

Nasedli jsme do auta a mezitím, co jsem řídila, Kevin balil další žváro. Zajela jsem do garáže, zavřela za námi dveře a pustila klimatizaci. Jak v autě, tak v garáži. Kevin zapálil jointa, a když si potáhnul, podal ho mně.

„Tak kde jsi to vzal?“ zeptala jsem se, když jsem vydechla a on se rozesmál.

„Co za to? Jsou to interní informace.“

„Máš moji neodolatelnou sestru. Co bych chtěl víc?“ pronesla jsem ironicky.

„Není to žádná výhra,“ ušklíbl se a oba jsme vybuchli smíchy. Už jsme byli pěkně načatí.

„Pojď sem,“ zamumlal a přitáhl si můj obličej ke svému. Pootevřela jsem rty a on mi do nich vdechl kouř. Zavřela jsem slastně oči, zaklonila hlavu a vydechla nahoru. Kevin si mě znovu přitáhl, ale tentokrát už se neodtáhnul.

Z ničeho nic se mezi naším vášnivým vzplanutím otevřely dveře a Kevin se odtáhl.

„Ahoj zlato.“ Nasadil neodolatelný úsměv, ale Misha nereagovala. „Nechceš se k nám přidat?“ Zvednul jointa, aby viděla, a já se snažila zadržet smích.

„Ne!“ vykřikla, utekla a my se naplno rozesmáli.

Z pohledu Mishi:

Seděli tam spolu a smáli se mi. Ať mi Kate připadala jakkoli ošklivá a drzá, teď se mi úplně hnusila. Byla jsem si jistá, že tohle je jenom její práce. Bez sebemenšího zaváhání jsem nasedla do auta, které jsme měla před domem, a jela pryč. Pryč od nich.

Daleko jsem se stejně nedostala, protože jsem před sebou pořád viděla jejich vysmáté tváře. A jestli jsem nechtěla nabourat, musela jsem zastavit. Hlavu jsem složila na volant a omylem tak zatroubila. Šíleně jsem se lekla a pak jsem se rozbrečela.

„Haló, jste v pořádku?“ Ťukal mi na okýnko nějaký kluk.

„Ne, nejsem,“ zařvala jsem vztekle, ale pak jsem stáhla okýnko. Ani jsem nepostřehla, že začalo pršet.

„Jste v pořádku?“ zeptal se znovu

„Jo,“ pípla jsem. „Díky.“

„A není vám zima? Mohli bychom někam zajet na kafe,“ usmál se.

„To by bylo fajn,“ kývla jsem.

„Tak pojeďte za mnou.“ Vytáhla jsem okýnko zase nahoru a nastartovala. Lilo jako z konve a on musel kvůli mně být úplně mokrý.

Nechala jsem ho předjet mě a zařadila jsem se za něj do pruhu. Vraceli jsme se zpátky od města. Ani jsem si nevšimla, že jsem dojela tak daleko. Musela jsem být hodně mimo. Neznámý zaparkoval na první pumpě, kterou jsme potkali a až teď jsem si uvědomila, že ani nevím, jak se jmenuje, takže když vystoupil, vystoupila jsem taky.

„Jděte dovnitř, ať nezmoknete. Já si zatím natankuju a přijdu za vámi.“

„Dobře,“ pousmála jsem se a šla si dát kafe z automatu.

Ještě předtím jsem si ale zašla na záchod podívat se do zrcadla, jak vypadám. Nahlas jsem nešťastně zaúpěla, protože jsem měla vážně ránu. Napuchlé a červené oči, zplihlé vlasy a rozmazanou řasenku. Snažila jsem se dát trochu do pořádku, což se mi za nějakou chvíli i podařilo.

„Mimochodem, jsem Jacob,“ představil se, když jsme se sešli u stolečku.

„Misha,“ usmála jsem se.

3. kapitola - 5. kapitola

A když už jsem tady, ptali jste se na fotky Mishi a Kate. Nebojte se, budou. Postavy jsou tvořené podle žijících lidí, takže já tu sedím zahrabaná v albech a hledám ty správné fotky, za které mě holky zabijí, až se to tu objeví. :D Nejspíš ale budou až na konci jako třešnička na dortu.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela II 4: