Z našich dvojčat vyrostlo všechno, jen ne nevinnost a roztomilost sama. Jen posuďte sami, jak dopadla výchova ve stylu Marca Volturiho.
06.01.2016 (21:45) • dvojcatavolturi, slecnaVolturiova • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1654×
Ráchel:
„Zatraceně, kde to jsem? Proč mám na sobě vílí křídla? Sarah? Jsi naživu?“ Moje hlava bolela jak střep. V místnosti, kde jsme ležely, byl neskutečný binec. Z místa, kde se válela moje sestra, se ozvalo neurčité zakvílení nebo tak něco.
„Myslím, že jsem umřela. Co ty?“ rozespale odpovědělo mé dvojče.
„Kolik je hodin, ségra?“
„Sobota,“ odpověděla sestra dívajíc se na budík.
„Nic jinýho mi neřekneš?“
„Pak jsou tam ještě nějaký čísla, ale bůhví co znamenají.“
Herdek filek, včera to asi stálo za to. Otočila jsem hlavu doleva. Leknutím jsem skoro vyskočila na strop. Vedle mě ležel Alec, jaksi bez trička, bez kalhot. V trenkách.
„Sarah,“ zašeptala jsem, „musíme vypadnout, než se tenhle ten vzbudí.“ Po špičkách jsme vyrazily ke dveřím, Sarah vzala za kliku a ta prokletá věc zavrzala hlasitěji než Arovy klouby. Alec se vzbudil.
„Ráchel? Sarah? Co to? Nestalo se nic, o čem bych měl takhle náhodou vědět?“ vypadal trošku vyděšeně.
„Klid, zlato, hráli jsme flašku a pak usnuli,“ uklidňovala ho Sarah. „A teď musíme jít. A ty bys taky měl.“
Odešly jsme z pokoje a vyrazily do svého. Já sice neměla šajnu, kde jsme, ale ségra vypadala, že ví, kam jdeme. Konečně jsme dorazily k sobě.
„Hele, fakt se nic nestalo? Nerada bych měla na triku poctivost našeho drahého Aleca,“ ujišťovala jsem se.
„Ne, fakt ne, ožrali jsme se, hráli flašku a usnuli tam, kam jsme padli. Teda, my dvě jsme usnuly, Alec omdlel.“
Převlékly jsme se a vyrazily za tatínkem. Nejspíš jsme je vyrušily. Všichni tři vládci seděli na svých místech. Alec stál před nimi a zbytek gardy okolo.
„A hele kdo se uráčil přijít! Nechcete nám vysvětlit, proč přišel Alec s kruhy pod očima, bolestí hlavy a tvrzením, že vy dvě jste ho opily do němoty?“ nasadil strýček Aro svůj povýšený tón. Nesnáším tenhle hlas.
„Tak aby bylo mezi námi jasno, strýčku, on to pil sám! Já mu do krku trychtýř nestrčila,“ urazila jsem se.
„Jo, ségra má pravdu! A navíc ta flaška byla jeho nápad!“ snažila se mě zastat Sarah, ale spíš to trošku pokazila.
Ty trubko! Teď nás budou mít za úchyly, poslala jsem jí telepatickou zprávu. Tuhle naši schopnost miluju nejvíc.
„No nic, tak my asi zase půjdeme!“ řekla Sarah, zatímco mě už za ruku táhla pryč. Už jsem jen přes zavřené dveře slyšela Ara, jak tátovi vyčítá jeho výchovu–nevýchovu. Nikdy nám totiž nic neodepřel. Tím pádem nás má celá Volterra za rozmazlené fracky. Kašlu na ně! Jsem dcera jednoho z nejmocnějších upírů a hodlám toho využít. A myslím, že sestra taky.
Za pár minut nám vpadnul do pokoje taťka. A nevypadal, že nás přišel pochválit a dát nám lízátko.
„Mé drahé mladé dámy, mě z vás jednou přeskočí! Kdo vás má pořád hájit? Nechcete se chovat jako dospělé?“ zoufale se složil do křesla.
„Vždyť se toho zas tolik nestalo. Je nám 417, cloumá s námi puberta!“ začala Sarah s obhajobou.
„Jo! A ještě o něčem jsme s tebou chtěly hovořit, otče,“ snažila jsem se změnit téma. Táta zvedl hlavu z dlaní a vyčerpaně se na mě podíval.
„O čem?“
„No, nemyslíš, že mladé dámy by měly mít každá svůj pokoj? Už mi ta zrzavá věc, která si říká moje sestra, začíná lézt na nervy,“ postěžovala jsem si.
„Ehm, ehm, já jsem tady!“ prskala Sarah.
„Posledních 400 let nemluvíte o ničem jiném. Ale jak to mám asi udělat, když provádíte jeden průšvih za druhým? Jak mám Ara přesvědčit, aby uvolnil ještě jednu komnatu? Jen když budete hodné! Konec rozhovoru!“ zvedl se a odešel.
„Hele, asi bychom mohly vydržet chvilku bez průšvihů. Chci vlastní pokoj,“ navrhla jsem.
„Zaprvé už teď mám absťák. Zadruhé ta zrzavá věc chce taky vlastní pokoj. A zatřetí Arova knihovna je nějak podezřele srovnána.“ Já se z ní jednou zblázním. Tak tohle vypadá, že budeme dlouho bez pokoje…
« Předchozí díl
Autor: dvojcatavolturi, slecnaVolturiova, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Marcova děvčata 2. kapitola:
Řím taky nepostavili za den. Kvalitní dílo vyžaduje čas. Buď víc, nebo míň.
budeme se snažit vydávat, problém je, že málokdy máme na psaní volno a náladu obě dvě... ale budeme se snažit
Žádný komenty? To musím napravit! Povídka je dokonalá. Prosté dokonalá!Jenom bych dala delší kapitoly Jinak - perfecto
Žádný komenty? To musím napravit! Povídka je dokonalá. Prosté dokonalá!Jenom bych dala delší kapitoly Jinak - perfecto
Ahoj, článek jsem Ti opravila, ale příště si dávej pozor na čárky, uvozovky a přímou řeč + věty uvozovací, překlepy...
Děkuji. BellaNess
Ahoj, článek Ti bohužel musím vrátit. Máš v něm spoustu chyb:
- název - už jsem to psala i Tvé spoluautorce, mrkněte na skloňování - správný název je Marcova děvčata!!!
- čárky v textu
- uvozovky!!!
- přímá řeč + věty uvozovací
A mnoho jiných chyb.
Až si vše opravíš, můžeš poslat k publikaci, ale vyčkej na chvíli, kdy bude k publikaci 1. kapitola.
Děkuji. BellaNess
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!