Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mea via vitalis - Epilog

Jacooob , Rosalie

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Mea via vitalis - EpilogKonec. Lyrika, téměř bez děje. Myslím, že se povedla. Díky, Avalone. P.S.: Díky všem za přečtení, zvláště pak všem adminkám, které byly nuceny mé hrůzné výtvory číst a opravovat. Děkuji.

15.11.2010 (08:00) • Avalone • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1770×

Epilog

Konec. Co je to konec? Je to smrt? Je to život? Je to radost nebo smutek?

Denně umírá spousta lidí. Mám být i já jedním z nich?

Nevím, jak dlouho tady ležím. Jen vím, že nemohu otevřít oči. Nemůžu se pohnout. Je mi zima. Slyším ticho, vidím tmu. Cítím kolem sebe hrozný zápach. Vždy mi vadila krev. Cítím ji na hony. Hlava mi třeští.

„Já už chci umřít!“ křičím v duchu. Už své tělo neovládám, vím, že jsem tady, ale nemůžu to nijak dokázat.

Jak dlouho už? Minutu, hodinu, nebo pět sekund? Proč stále cítím bolest, copak jsem už nevytrpěla dost?

 

„Bello!“ křičel na mě někdo.

„Bell! Bellinko!“ Výkřiky protínaly ticho a tmu. Vše jsem slyšela, ale víčka byla tak těžká, nemohla jsem je od sebe odlepit.

„Bello!“ Další výkřik, který byl tak naříkavý, až mi přeběhl mráz po zádech.

„Né!“ Bědování.

Ten hlas mi byl tak povědomý. Sakra! Kdo to jen je? Znám ho. No tak, Bello, vzpomeň si!

Nic.

Ticho a tma byly součástí mě samé.

Byl to můj sen. Sen? Ne, tohle je skutečnost. Tohle se opravdu děje. Slyším ten hlas, ale nevím, komu patří. Byl tohle poslední okamžik, který jsem měla prožít? Cítím svůj konec. Bylo mým posláním setrvat ve svém těle, dokud ho někdo nenajde. Teď můžu v klidu odejít.

Ani nevím, komu by měla patřit má poslední myšlenka. Nic v hlavě nemám. Žádné vzpomínky. Mám tedy myslet na Boha? Nebo na nevyhnutelný konec? Nebo na loučení?

Sbohem tedy. Sbohem.

Necítím nic. Jen samotu. Ticho. Tma. Nic. Nekonečno. Srdce dotlouklo. Dech se zastavil. Konec.

 

Δ

A tak našel otec svou dceru. Ulovil plno ryb a chtěl se jí pochlubit. Volal do domu, ale nikdo se neozval. Prošel přízemí i její pokoj. Klepal na koupelnu. Ale nic se nedělo. Zmáčkl kliku. Jeho srdce nabíralo na rychlosti. Strach o dceru zastínil racionální myšlení. Rozevřel dveře. A tam ji uviděl. Voda přetékala okraje. Stála na zemi, jako obrovské zrcadlo. Zadíval se do té nádrže smrti. Viděl tam svou malou holčičku.

Rozeběhl se k ní. Křičel na ni. Naříkal. Vytáhl její tělo nad hladinu. Nedýchala. Srdce neslyšel. Nevydala ani hlásku. Její krev ulpěla na jeho rukou. Cítil, že ztratil smysl svého života. Už jednou ji ztratil, ale stále tam byla jako přízrak citů. Tentokrát je to doopravdy. Je konec.

Pohladil ji po mokrém obličeji. Políbil na čelo.

„Bello! Bellinko! Co jsi mi to udělala? Proč mě opouštíš?“ křičel z plných plic.

 

Δ

„Bello! Co jsi to udělala?“ naříkala malá upírka.

„Bello?!?“ zanaříkala znova. Pak se rozbrečela, ale bez slz tak, jak to umí jen upíři.

„To jsem já, Alice! Já, Jasper! Co se děje?“ ozvalo se hned vedle ní.

„Proč jsem to neviděla?“ obviňovala se černovlasá dívka bez nároku na duši.

„Lásko, nemůžeš vidět mysl celého světa,“ řekl jí ten vysoký hoch.

„Ale já jsem ji mohla zachránit!“ vyjekla a začala se kolíbat ze strany na stranu.

„Bello!“ vykřikla, „jak jsi mohla?!?“

Mluvila k nehybné hmotě nad stolem. Najednou zmizela, dočista jako pára nad hrncem. Z vrchního patra se ozval tříštivý zvuk. Potřebovala něco rozbít. Obviňovala se za ztrátu kamarádky. Za její smrt. Ona přece vidí budoucnost, tak proč tohle neviděla? Proč je mrtvá jediná šance na bratrovo štěstí? Proč ta milá dívka s čokoládovýma očima musela umřít, ale ona netvor stvořený tmou nikdy nezanikne? Už není naděje na návrat. Je konec.

 

Δ

Existuje něco po smrti? Je něco, na co se můžeme těšit?

Duše, která odchází, má nárok na poslední rozloučení s blízkými.

Ví, že je dávno mrtvá a není naděje na návrat.

 

Vidí svého otce, jak se sklání nad jejím tělem.

„Sbohem,“ zašeptá mu do ucha, pohladí ho a vtiskne mu polibek na tvář.

 

Vidí svou matku, jak pozoruje západ slunce a nic netušíc loučí se tak s dcerou.

„Miluji tě,“ šeptá a objímá ji.

 

Vidí své přátelé ze školy.

„Odsuzovali jste mě, ale já vám odpouštím,“ šeptá větru a usmívá se.

 

Vidí věrnou kamarádku.

„Chyběla jsi mi. Našla jsem tě znovu. Byla jsi důvodem k bytí.“

 

Vidí svou upíří kamarádku a nechápe její počínání. Jak mohla vědět, co se stane? Jako by ji snad viděla…

„Budeš mi chybět, tvá slova mi byla útěchou.“

 

Vidí celou upíří rodinu, jen jeden člen chybí.

„Byli jste mou nadějí, díky.“

 

Poslední, koho kdy chtěla vidět. Zlatooký upír.

„Byla to láska, co jsi ve mně vzbudil? Miluji tě a nikdy na tebe nezapomenu,“ šeptá stále a dlaní pohladí jeho rozčepýřené vlasy. Vidí jeho smutek a chce ho uklidnit, ale nemůže. Chce mu říct, aby neudělal nějakou hloupost, ale nejde to.  Ten, kdo odešel, nemá již právo něco namítat.

Ten chlapec taky nezapomene. Nikdy. Jednou se vydá za tou, která změnila jeho svět, ale odešla tak náhle. Stále bude vídat její oči, vlasy, vůni i její hedvábný smích. Už brzy. Ale ne teď.

 

Δ

Poslední sbohem přišli jí dát. Černá rakev. Tesklivá píseň. Ti, co ji měli rádi a kteří nikdy nezapomenou její smích i pláč.

„Zemřela, ještě když žila.“

Vidí svůj pohřeb. Všem odpustila, i sobě. Se smrtí přichází odpuštění. I on, ten, z jehož smrti se obviňovala, jí odpustil již dávno, když ji hlídal v nemocnici, když našla někoho, kdo jí mohl dát víc než on, mrtvý Black.

Konec.

Smrt.

Jen závan větru po ní zbyl a v něm její hlas a vzdych.

„Nezapomenu na vás, nezapomeňte na mě.“

Autor: Avalone (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mea via vitalis - Epilog:

 1
1. agata
15.10.2022 [0:03]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře