Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mercenary - 16. kapitola

05.11.2011 (09:30) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2673×

16. kapitola

Vánoce se blížily opravdu vražedným tempem a Alice už začínala plánovat společný nákup dárků. Slušně jsem ji odmítla a musela se smát představě jejího výrazu, až by zjistila, co mám v plánu nakupovat.

Vánoce se u mě vždy omezovaly jenom na Ryana a pohledy od zbytku jednotky. Scházeli jsme se až na společného Silvestra.

Letos se moje rodinka rozrostla o celou smečku, která mě prakticky adoptovala.

Takže večeři jsem domluvila jen s Paulem a Ryanem, zbytek smečky se přižene až na dárky pětadvacátého ráno. Ryan pak hodlal zůstat až do Silvestra.

Většinu nákupů jsem plánovala přes internet, na zbytek budu muset obvolat pár známých.

Pro Sama, jakožto vůdce smečky, jsem plánovala kožený opasek, ať může kluky postavit do latě. Pro Emily pořádný hrnec, má pořád plnou plotnu, když krmí tolik hladových krků. Quilovi a Embrymu škrabky na brambory, ať konečně začnou pomáhat i u Emily v kuchyni. Leah menší kosmetickou taštičku, protože pořád běhá jak divoženka. Jakovi sadu titanových šroubováků, když se pořád hrabe v těch autech a nesmělému Sethovi vtipnou knížku - Okouzlení kterékoliv dívky v deseti krocích. Dárek pro Paula mi dal zabrat nejvíc. Nakonec jsem si vzpomněla na jeho dětské nadšení v naší zbrojnici. Takže jsem se rozhodla spáchat nový druh sebevraždy tím, že se pokusím přemluvit Cory, abych na střelnici mohla přivést civilistu. Když jí vysvětlím, samozřejmě s opatrností pyrotechnika, že už tam stejně byl a jakým přínosem byl při záchraně Ryana, plus vezmu na sebe náklady na náboje, snad povolí.

Emmettovi, Jasperovi a Alice, bych asi taky měla koupit nějakou drobnost. I když u těch jsem naprosto netušila, nejspíš proběhnu obchody a uvidím, co mi padne do oka.

Dost práce mi taky dalo přesvědčit Paula o mém plánu s vánočním stromkem. Chtěla jsem stromek vyrýt a přesadit do květináče, po Vánocích by pak mohl putovat zpátky do lesa. Paulovi se do toho ale vůbec nechtělo a argumentoval tím, že by chudák strom ty teplotní šoky stejně nepřežil a bylo by milosrdnější ukončit to zrovna. Stejně jsem nakonec vyhrála já.

* * *

Do Vánoc chyběl asi týden. Dárky byly zařízené, Cory náležitě uklidněná, ryba si vegetila v mrazáku a cukroví objednané. Vlastní jsem pekla jen jednou. No, vlastně nepekla. To byly naše první Vánoce s Ryanem a Malakaiem. Přemluvili mě, že jako správná holka, bych měla udělat cukroví. Než jsem se dostala k pečení, ti dva mi to těsto sežrali i syrové. Od té doby mě nepřinutí péct nikdo.

Chyběla snad už jen nějaká ta výzdoba. A protože Cullenovic prsty měly tendence se zatínat do poloviny mých plánů, rozezněl se zvonek. Za dveřmi stála obrovská koule chvojí s nohama.

„Výzdoba! Kam to můžu složit? Ještě musím doběhnout do auta pro zbytek,“ hlaholil Alicin hlásek zpoza větviček.

„Třeba do kuchyně, to je jedno,“ navrhla jsem překvapeně.

Poloviditelná postavička proběhla kolem mě a já okamžitě ucítila tu nádherně vánoční vůni lesa.

Během chvilky tak voněl celý domek a každé okno zdobila girlanda z chvojí a ozdob. Nad každé dveře přišla kytička jmelí a já už v duchu viděla Paula, jak s vážnou tváří bude trvat na tom, že je bezpodmínečně musíme vyzkoušet všechny.

„A kdy se s klukama můžeme přijít podívat na stromeček?“ vyzvídala opatrně.

„Na Štěpána?“ navrhla jsem nejbližší volné datum po Štědrém dnu.

Alice překvapeně zamrkala, nejspíš čekala tužší boj.

„Výborně, super, domluvené,“ uzavřela a já se jen potěšeně usmála, že mi všechny návštěvy budou tak krásně navazovat.

* * *

Na Štědrý den provalil Paul dveřmi takový balík, že na jeho zabalení musela padnout dobrá třetina deštného pralesa.

„Vybílil jsi papírnictví?“ zeptala jsem se podezřívavě.

„Malinko,“ připustil a přidal svůj ďábelský úsměv.

Musela jsem se usmát.

„Jmelí!“ zavýskl nadšeně a už mě táhl pod větvičku.

Přesně, jak jsem předpokládala.

„Nemáš toho v ložnici víc?“ vyzvídal s vlčím úsměvem.

„Nemám, navíc mám v obýváku Ryana,“ zklamala jsem ho.

„Ryan se jako jmelí nepočítá,“ ušklíbl se Paul nesouhlasně.

„Ale počítá se jako návštěva, tak se s ním jdi přivítat. Já zatím připravím na stůl a můžeme jít večeřet,“ pobídla jsem ho.

Při jídle oba pochvalně mručeli a já měla radost, že jim chutná.

Shlédli jsme dvě vánoční pohádky a všem se nám začínaly klížit oči. Je zvláštní, jak tyhle svátky klidu a míru člověka vyšťaví, ale alespoň nebudeme muset tak dlouho čekat na dárky.

* * *

Ráno jsem kluky chtěla donutit zazpívat u stromku alespoň jednu koledu, jak u nás doma kdysi bývalo zvykem, ale v rámci zachování duševního zdraví svého i zbytku lidí v okruhu několika mil, jsem je musela zastavit už po pár slovech. Kdybych řekla, že zpěv nebyl jejich silnou stránkou, dost bych jim nadržovala.

Ryanovi jsem koupila Desert Eagle.50AE, po kterém tak dlouho toužebně vzdychal. Mně by sice vykloubil rameno, ale on je přece jenom o kousek větší.

Paul byl ze svého dárku naprosto nadšený a Ryan vyzvídal, jak se mi podařilo Cory k něčemu takovému přemluvit.

Já od Ryana dostala krásnou sadu vrhacích nožů a obrovská krabice od Paula ukrývala nádherný, ručně vyřezávaný konferenční stolek. Z tmavého dřeva, s motivem větviček a lístků, vypadal spíš jako elfský.

Po obědě se přiřítila smečka se svým obvyklým ruchem a energií a domek jim byl najednou malý. Ryan se otočil ke dveřím a ztuhl, výraz v jeho obličeji spadl alespoň o polovinu IQ a vypadal jako náměsíčný. Překvapeně jsem se podívala na druhý konec té vzdušné linky a uviděla Leah s úplně stejným výrazem. Šťouchla jsem do Paula a ukázala na ně. Ten se rozesmál a objal mě kolem ramen.

„Myslím, že tvůj vánoční dárek, právě upadl v zapomnění.“

„Taky myslím, tenhle je totiž mnohem lepší,“ usmála jsem se.

Ty dva jsme od sebe neodtrhli až do Silvestra.

Většinu času trávili na houpačce za domem. Mimochodem, tu houpačku jsem dostala jako společný dárek od smečky já, ale kdo by jim to vyčítal.

Vánoce se pomalu chýlily ke konci a my s Paulem začali uvažovat, jestli Ryanovi nemáme u mě v domečku zařídit nějaký permanentní pokoj. Zjevně teď bude jezdit na návštěvu velice často.

Děkujeme za komentáře.

Další díl bude za osm komentářů.

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mercenary - 16. kapitola: