Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mercenary - prolog

28.08.2011 (15:15) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 6617×

Statná postava blonďatého mladíka byla pevně připoutána k židli. Pod nateklými víčky barvy purpuru už skoro nebylo vidět jeho pronikavě šedé oči barvy bouřkových mračen. Z rozseklého rtu pomalu stékala krev a žebra pod černým tričkem začínala přebírat stejnou barvu jako oční víčka.
Navzdory dvěma hodinám trpělivé práce pěstí vysokého hromotluka, se ten drzý fracek pořád jen smál a dělal si z nich legraci. Štíhlému elegánovi v černém už začínal lézt krkem.
„Jméno,“ zasyčel popuzeně.
„Naser si,“ hekl blonďák ztěžka.
Elegán kývl a hromotlukova pěst dopadla znovu, tentokrát se ozvalo křupnutí, signalizující zlomená žebra.
„Jméno,“ zopakoval elegán líně.
„Nikolas,“ přiznal blonďák.
„Zvíře,“ pokračoval elegán plynule.
„Kdysi jsem měl kočku, ale skončila pod autem, chudinka, “ posteskl si Nik.
Hromotlukova pěst zasáhla tentokrát čelist a Nikolas musel vyplivnout krvavé sliny spolu se dvěma zuby.
„Zvíře,“ pronesl elegán znovu.
„Šakal,“ přiznal Nik.
„Počet lidí v jednotce,“ pokračoval muž v obleku v otázkách.
„Dost na to, abychom ti bez problémů nakopali prdel,“ ucedil Nikolas.
Hromotluk tentokrát zasáhl do míst, kde se z žeber stávala už sypká drť.
„Šest,“ zaúpěl mučený.
„Ty legrácky bych ještě snesl, zřejmě si tak připadáš výbojnější, vzdorovitější, ale lhát mi, chlapče, nebudeš. Kleště,“ štěkl muž.
Svalovec odněkud ze stínů vytáhl zahradnické nůžky, Niko ani na vteřinu nezapochyboval k čemu poslouží. V duchu poslal svého boha do prdele a přemýšlel, které náboženství by mu teď mohlo pomoct. Švihák v obleku si všiml záblesku strachu v jeho očích a spokojeně se usmál.
„Správně, už mě unavuje ptát se dvakrát, takže za každou špatnou odpověď se rozloučíš s kouskem svého těla. “
„Když víte, která odpověď je správná, a která špatná, proč tyhle ciráty? “ vyptával se Nik a celkem úspěšně se snažil skrýt strach.
„Protože je neznám všechny a já jsem rád informovaný,“ odpověděl elegán blahosklonně.
„Takže, počet lidí v jednotce.“
„Šest,“ opakoval skálopevně Nikolas.
Nůžky cvakly s odporným čvachtnutím, článek Nikova ukazováčku odskočil na podlahu a krev postříkala hromotluka od pasu po kotníky. Řev plný agónie a vzdoru rezonoval sklepením.
„Jen si křič, tady tě nikdo neuslyší, ani ti tvoji úžasní kamarádíčci. Nikdo nepřijde na pomoc, “ posmíval se slizoun v obleku.
„Počet lidí v jednotce.“
„Devět.“
Další cvaknutí, další výkřik a znovu smích.
„Dvanáct.“
„Konečně správně, vidíš, jak nám to jde. Snad jsi už dostal rozum a začínáš spolupracovat. Je jenom na tobě, jestli zemřeš pomalou a velmi bolestivou smrtí, nebo tě propustíme jen s lehkou úpravou zevnějšku,“ uculoval se sviňák potěšeně.
„Víš, i bez prstů budu pořád větší fešák než ty. Jelikož oba víme, že mé propuštění není reálné, mám dvě možnosti. Buď vám vyklopím všechno, co vím, zradím přátele a zemřu rychle nebo neřeknu nic, vytočím jednoho zkurvysyna v kvádru a umřu setsakramentsky pomalu. Hlasuju pro druhou možnost,“ vyplivával Niko mezi lapáním po dechu.
Nůžky znovu cvakly a Nikolas omdlel bolestí a další ztrátou krve. Hromotluk na něj vylil kbelík ledové vody a on se trhnutím probral.
„Nikam mi neutíkej, chci jména,“ škádlil ho elegán.
„Jsem Green, ale to už jistě víš,“ zaskučel Nik.
„Tvoje znám, ale chci další,“ odsekl trýznitel.
„Brown,“ šeptl Niko vyčerpaně.
„Ano, tohle taky znám, další.“ Nikovo mlčení bylo odměněno dalším cvaknutím nůžek, novou vlnou bolesti a další ztrátou krve.
„Ty jména,“ ucedil slizoun ledově.
„Gray,“ poražené zašeptání.
„To si kurva myslíš, že ti uvěřím, že se všichni jmenujete podle pastelek?! Chci pravá jména, slyšíš? Pravá!“ řval mučitel.
„Pravá jména už sotva známe my sami, leží zapomenuty v prachu dějin, tak, jak bude jednou ležet i to tvoje, hajzle,“ hekl Nikolas a rozkašlal se.
„Moje? Ale kdepak, za pár let bude moje jméno zářit mezi hvězdami, ale toho se ty nedožiješ. Když nejsou k mání pravá jména, dáš mi soupis zvířat,“ pronesl elegán. Nikolas cosi nezřetelně zamumlal.
„Cože? Nahlas, idiote!“ štěkl. Další nezřetelné zamumlání. Muž v obleku myslel, že Nikolas je u konce s dechem a ve své aroganci se naklonil co nejblíž, aby slyšel. Niko si však šetřil poslední síly na něco jiného. Když byl nepřítelův krk dost blízko, zakousl se ze všech sil a trhl. V ústech mu zůstal kus masa.
Elegán zařval a v návalu zlosti podřízl Nikovi krk, smrt přišla v okamžiku.
„Odvez mrtvolu do jeho bytu, dřív, či později ho někdo najde,“ přikázal, tisknouc si kapesník k ráně.


* * *

IZZI

Bylo pozdní odpoledne, zastavila jsem autem vedle řady mu podobných. Sjezd jednotky byl naplánován dost narychlo, ve vzduchu bylo cítit napětí. Z celého týmu však nikdo nepromluví dříve, než v úkrytu. Nikdy nemůžete vědět, kdo poslouchá, kdo se dívá. Jako poslední jsem nastoupila do letadla. Kate a Chris zapadli do kokpitu a za chvíli jsme byli ve vzduchu.
Navenek jsme vypadali jako parta středoškoláků, ale naši dlouhověkost jste mohli, při pečlivém pozorování, vidět v pohledech, v držení těla i chování. Ve skutečnosti jsme byli elitní jednotka neobyčejných žoldáků, z níž jeden chyběl. Všichni už věděli, proč se sraz koná.
V úkrytu jsme se rozesadili kolem stolu, jen Cory zůstala stát. Byla to drobná, křehká černovláska, která se ale měnila v grizzlyho. To ona obstarávala komunikaci s velením.
„Jak jste si dozajista všimli, předevčírem se ztratil Nikolas. Dnes ráno byl nelezen ve svém bytě zbitý s prořízlým hrdlem a bez prstů na ruce.“ Lehce se zapotácela při představě takového množství krve, krev nesnášela. Zbytek týmu se naježil touhou rozkopat ksicht tomu bastardovi, který se odvážil sáhnout na jednoho z nich.
„Nevíme, kolik informací z Nika dostali. Takže nové identity a bydliště jsou nutností. Během noci si zabalíte a ráno se přesouváte. Věci, které nepřevezete, jako Izziina alchymie, budou dodány postupně, v co nejkratší době. Základní balíčky dostanete za chvilku,“ pokračovala v organizování. My ostatní jsme byli ještě trošku mimo.
Zemřel nejen Nikolas Green, ale s ním i Dean Brown, Shelly Blue, Ryan Gray, Isabella Black a ostatní. Životy celého týmu vyhasly, nové nám byly rozdány v krabici, velikosti té od bot.
„Ještě jedna věc, z výcvikového střediska posílají nováčka. Jmenuje se Cyrus a je hyena. Do prvních akcí bude chodit s vámi ve trojicích, bude-li se ovšem do daného prostředí hodit. To je zatím vše, nyní si rozebereme jména.“

Snad Vás prolog zaujal. Zanechte, prosím komentář, ať vím, jestli má cenu pokračovat.

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mercenary - prolog: