Zajímavý kout světa tahle Rujána. U ledového moře na severu. A právě tam, právě v jedné malé hospůdce se vypráví příběh. Nevím, jestli je pro všechny, ale vy byste ho mohli slyšet. Jemu to snad vadit nebude... Určitě ne.
27.07.2015 (15:00) • Zuni • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1418×
Ricco byl silný, trochu snědší muž s neustále černýma očima. Občas odhalil zuby v srdečném úsměvu, který připomínal slunce vykukující do světa po dlouhé době za mraky.
Dnes se objevil v zapadlém baru u Baltského pobřeží, aby svlažil hrdlo studeným pivem. Velký půllitr bouchl o stůl, když ho tam postavil a rázem usedl na stoličku před něj. Nehrbil se. Záda měl rovná, široká ramena dávala najevo sílu a mladistvou hrdost. Mladík, ano, to on byl. Ale… Jak chodil, jak se choval! Postrádalo to všechno uličnictví mladých let. Všechnu tu horkou krev a neposednost, kterou mladíci kolem devatenácti mívají. Vzhledem byl mladý. Uvnitř se blížil k prahu smrti. Moudrostí jen přetékal a optimismu měl málo.
Kolem stolu se hned seskupila partička lidí. Někteří jemu podobní, další byli místní, kteří s nervózním smíchem přitakávali snědým cizincům. Cizinci byli čtyři. Ricco, kterého už jsme zmínili. Dál tu byl Este, který právě flirtoval u vedlejšího stolu s místní holkou. Pohazoval dlouhými, světle hnědými vlasy a mrkal na děvče jako smyslů zbavený.
„Hej, Este! Nech toho a pojď si sednout!“ houkl na něj třetí člen skupinky jménem Acey. Este si povzdechl, promnul mezi prsty jeden zrzavý pramen vlasů místní dívky a přišel se svým půllitrem ke stolu.
Všude byl šum, hromada hlasů a smíchu. Cizinci sem často nezavítali. Lidé ze severního Německa museli zjistit něco o jiných koutech světa. Co, jak tam žijete? Jak vypadají vaše domy? Co děláte na jihu celé ty dny? Není tam moc vedro…?
„Nepůjdeme ven?“ zabručel Declan a žuchl na volnou židli vedle Ricca. Declan byl hromotluk, ale myslelo mu to, když na to přišlo. Hromada svalů s logickým uvažováním a neustále kyselým výrazem. Povytáhl si rukávy bílého lněného trička a zašklebil se na celou společnost. „Proč nám ti lidi nedají pokoj? Sakra, chci se tu napít a vypadnout vypít ven něco lepšího…“
Ricco mlčel. Ještě se nenapil. Ani lok. Nic.
„Vidíš tamty v rohu?“ naklonil se Acey přes stůl k těm dvěma. Declan se nápadně otočil a spatřil v rohu místnosti tichý stůl s pěti týpky.
„Co je s nima?“ Declan upil ze svého půllitru, nespouštěl z pětice zrak. Na horním rtu mu zůstala bílá pěna. Nasál zhluboka vzduch do plic.
„Myslíš…,“ chtěl Acey položit otázku, ale pak mávl rukou. „Necháme to být.“
Konečně Ricco zvedl hlavu. „Jsou to vlci.“ Upřel úplně černé oči na Aceyho. Ten pokýval hlavou, až mu do obličeje spadaly vlny modrých vlasů. Nedávno si je nechal obarvit. Zvláštní barva, pomyslel si Este.
„Hej, lidi!“ křikl Ricco na celou místnost a jakoby v návalu opilosti radostně rozpřáhl ruce a jeho úsměv ozářil i ten nejvzdálenější kout.
„Co to děláš? Nech toho!“ Sápal se po něm Acey přes stůl, ale jeho snažení bylo zbytečné.
Ricco se dál usmíval. Místnost byla tichá a v opilé rozjařenosti čekala, co se stane.
„Kdo chce slyšet jednu historku? Samozřejmě nepravdivou a plnou nočních příšer… ale alespoň bude sranda!“ Místnost explodovala nadšením a začaly se přesouvat židle i stoly, aby se seskupily kolem Ricca.
Declan se kysele naklonil k Estemu. „Ještě jednou mě nazve noční příšerou a utrhnu mu hlavu.“
Este se nervózně zasmál. Viděl pět vlků v rohu a neměl z toho dobrý pocit. Ještě méně se mu líbilo, co prováděl Ricco. Nemohl už ale svého přítele zastavit. Vlak se rozjel a nebylo možné ho zastavit.
„Tak poslouchejte! Příběh o měsíci Rujány!“ Ricco se pohodlně usadil, nahnul se blíž k posluchačům a upil ze svého půllitru. Setřel si pěnu z pusy a v černých očích mu zajiskřilo. Málokdo si všiml, že se dívá úplně mimo publikum. Mimo natěšené přiopilé ženy a muže. Díval se na pět vlkodlaků. Zatínali pěsti a v očích jim létaly jiskry.
„Takže, byl to den jako každý jiný. Studený vítr foukal ze severu…“
Následující díl »
Autor: Zuni, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Měsíc Rujány - 1. kapitola:
Zajímavé, a ja jsem zvedava co bude dal :)
Moc pěkne rychle pokračování prosim
hmm zajímaví. četlo se to samo a jsem vážně zvědavá co bude dál
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!