Já vím, že to trvalo, ale máte tu další kapitolku. Moc mě to nebaví, proto to tak trvá, zřejmě už bude jen jedna nebo dvě, snad vám to nebude vadit, ale alespoň bude dokončená. :)
18.12.2010 (18:45) • Weri • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1236×
Už při úprku z La Push jsem měla slzy v očích. Jestli jsem si někdy myslela, že jsem rozervaná kvůli svému původu, nikdy jsem nevěděla, co to rozervanost je. Jedna moje půlka se chtěla tak moc vrátit – obejmout ho a políbit a ta druhá? Tak ta mě přesvědčovala, že tohle není ta správná cesta, kterou jít, že by se mnou nikdy nemohl být šťastný. Nebo možná to byl jen strach, strach z odmítnutí, které bych zřejmě neunesla. Zvolnila jsem do kroku a cestou si utírala slzy. „Musíš být silná holka, nejsi přece cíťa,“ přesvědčovala jsem sama sebe.
Zabraná do svých myšlenek, jsem naprosto přehlédla postavu stojící přede mnou, vrazila jsem do ní.
„Pardon, nechtěla jsem,“ zvedla jsem tak oči a dívala se do tváře své mámy. Nikdy jsme si nebyly moc blízké, byla to pro mě prostě máma, nikdy ne kamarádka.
„Mami?“
„Lillian,“ vzdychla tak, „kam chceš zase odejít?“
„Musím se vrátit na školu,“ pokusila jsem se nenápadně otřít slzy, jen se natáhla a podala mi kapesník. „Děkuju,“ zamumlala jsem tiše.
„Jakovi se moc stýskalo,“ podívala se na mě s úsměvem, jako by přesně věděla, co mi říct. Teprve teď jsem pochopila, že je to opravdu moje máma. Viděla mi až do duše, chápala, kdy mi je špatně a proč. Pochopila jsem, že ví, z jakého důvodu tu nechci zůstávat.
„Má svůj život, už mě v něm nepotřebuje, zvykl si.“
„Nikdy si nezvykl, potřebuje tě mít u sebe. Nutíš ho se smát, i když mu do smíchu není. Celou dobu, co jsi pryč, je zamračený, nekomunikativní.“
„A co Jennifer?“
„Rozešla se s ním, ubližovalo jí, že i když ji miloval, stejně měl v hlavě jinou a nedokázal s tím bojovat. Celou dobu na hlídkách jsme mu viděli do hlavy, tak zoufale se snažil potlačovat skutečnost, že mu tolik chybíš,“ pohladila mě ve vlasech. Chtělo se mi jít za ním a zároveň utíkat co nejdál. Vlastně jsem se děsila toho, co by mohlo být.
„Mami, co mám dělat?“ zamumlala jsem tiše. Poprvé za život jsem potřebovala, aby mi někdo poradil… cítila jsem se bezmocná a slabá jako nikdy v životě.
„Je to tvůj život, zlato. Nemůžu ti říkat, co máš a nemáš dělat, ale jestli se vrátíš, nemyslím, že budeš zklamaná,“ usmála se na mě a během chvíle byla pryč. Nechala mě tam s mými myšlenkami, které se mi v hlavě točily jako kolotoč. Vyskakovaly mi na mysl různé scénáře a ani jeden z nich nebyl moc optimistický. Ve většině z nich se mi všechno rozsypalo před očima. Místo spokojeného života jsem skončila sama a opuštěná v levném motelu uprostřed ničeho. Nebyl nikdo, kdo by zvládnul moji povahu, vlastně nikdo, koho bych to nechala byť jen vyzkoušet. Přišlo mi, že Jacob je ta jediná správná cesta, jakou se můžu vydat. Neříkal mi to rozum, dokonce ani srdce, ale něco zvláštního, co jsem nikdy necítila. Byla to nutkavá potřeba být vedle něho. Nedokázala jsem to popsat, jen jsem se nechala tím pocitem zaplnit. Stále jsem ovšem nevěděla, jestli ho mám poslechnout nebo ne.
Zůstala jsem tam stát, uprostřed silnice a rozhodovala se, kterou cestou se dát…
Autor: Weri (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Mezi ohněm a ledem - 14. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!