Další kapitolka :) uvidím jak to bude dál...podle toho, jak se bude povídka líbit :)
29.04.2009 (19:00) • Weri • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1517×
Bella k nám téměř přestala jezdit, protože s ní Jacob téměř nekomunikoval. Byl na ní naštvaný. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že je to kvůli vztahu mezi ní a Edwardem. Měl jí rád, hodně rád. Viděla jsem mu to na očích, když se na ní díval. Nejhorší na tom bylo, že jsem ho nedokázala litovat, měla jsem škodolibou radost, že s ní Jake nemůže být. Že ho mám stále jen pro sebe a nemusím se o něj dělit s nikým jiným. I když jsem sama trpěla při pohledu do jeho očí, ze kterých přímo vycházela potlačovaná bolest.
"Lilly?" zvedla jsem hlavu od kreslení na mamku, když jsem zaslechla svoje jméno.
"Pojedem se podívat za tátou, ano?"
Nebyla jsem zrovna nadšená, to Jeremy ho chtěl vidět. Já jsem ho nepotřebovala. Nikde jsem nepozorovala prázdné místo, ve kterým by mi chyběl. Milovala jsem La Push víc než cokoliv jiného, nikdy bych se dobrovolně nevzdala života tady.
"No... dobře," kývla jsem a odevzdaně se zvedla ze země. Viděla jsem na mamce, že ho chce vidět, i když jsem to dost dobře nechápala. Ublížil jí a navíc si myslím, že nemůže být tak úžasný, jaký byl v máminých očích. Ale kdo ví, třeba to jednou pochopím, až se zamiluji.
Před barákem jsem se eště otočila a zamávala Jacobovi, který seděl na schodech před domem. Také mi zamával a usmál se. Nevědomky se mi koutky také roztáhly do širokého úsměvu. Pak jsem si nasedla do auta a nechala se zapnout do autosedačky. Jeremy seděl vedle mě a mamka si sedla za volant. Celou cestu jsem sledovala, jak ubíhá krajina za oknem. Projeli jsme kolem pláže a útesů v La Push. Dostali jsme se za hranice území a mířili si to do Forks. Když jsme sjeli ze silnice na lesní cestu, necítila jsem se dobře. Byla bych nejradši, kdyby to mamka otočila a vrátili jsme se domů. Bylo tu moc upířího pachu, v téhle situaci mě neuvěřitelně dráždil.
Zastavili jsme před proskleným domem. Na můj vkus byl až moc světlý a moderní, byla jsem zvyklá na domky v La Push, které měly mnohem víc kouzla, než toto.
Chytla jsem se mamky za ruku stejně jako Jerry a vešli sme dovnitř. Nakrčila sem nosík, ten pach mi opravdu nebyl dvakrát příjemný. Vystoupali jsme schody, načež jsme se ocitli ve dveřích pokoje. Edward ležel na posteli a vypadal jako by spal. Najednou otevřel prudce oči a vypadal překvapeně.
"Sophie?" vydechl a trochu fascinovaně si nás prohlížel. Bylo mi jasné nad čím dumá a mamce zřejmě taky, "Mají v sobě vlkodlačí růstový hormon, nediv se."
"Aha," kývnul a jeho výraz byl docela srandovní. Vypadal jako by dostal ránu.
"Tohle je Lilly," řekla máma šoupla mě před sebe. Pronikavě jsem se na něj zadívala dokud neuhnul očima. Dělalo mi to dobře, přišlo mi, jako bych mu naháněla strach.
"A tohle Jeremy," ukázala na bráchu, který si zvědavě prohlížel pokoj.
"Jsou krásný.... Přišla si, protože..."
Ihned jsem věděla na co myslí, "ne," odpověděla jsem okamžitě a poměrně ostře. Když své oči stočil ke mě, pobaveně jsem se usmála. Otřásl se při mém pohledu.
"Co ne?" tvářil se jako dítě, kterému seberete jeho oblíbenou hračku. Byl to ještě kluk, i když už žil spoustu let, pořád v něm dětská naivita zůstala.
"Nevrací se... jen sme tě chtěli vidět. V La Push se nám líbí," usmála jsem se při vzpomínce na to místo, které miluji. Zalapal po dechu a podíval se na mamku, ta jen přikývla. Jeremymu spadly z ruky CDčka, která prohrabával, ale s Edwardem to ani nehnulo. Zhluboka dýchal a díval se jako by mamku nikdy předtím neviděl.
Najednou jsem ucítila známý pach, uhodil mě přes nos, nebyl upíří. Byla to Bella.
"Měli bysme jít," podívala jsem se na mamku a vzala jí za ruku, "je tu člověk." Otočila jsem se na Edwarda, který zřejmě zatím nic necítil.
"Sbohem.. tati," řekla jsem to skoro pohrdavým tónem, nikdy pro mě nebude otec, nikdy.
Okamžitě jsme zmizeli, vyhnuli se Belle a nasedli zpátky do auta. Konečně jsem se vracela domů. Zaplavila mě vlna štěstí.
Stavili jsme se ještě ve Forks na nákup a chvíli se zdrželi v hypermárketu, protože mamka potkala starého kamarádka, tak se zapovídala. Nevadilo mi to, prohlížela jsem si věci kolem sebe a chvílema poslouchala jejich tlachání, které mě ovšem moc nezajímalo.
Najednou jsem se prudce chytla jednoho regálu u kterého jsem stála. Můj prudký pohyb a jeho překvapivá síla ho strhla, ale mě to bylo jedno. Přišlo mi jako by mi někdo do srdce zabodl něco hrozně ostrého a ještě s tím točil, aby mi způsobil ještě větší bolest, než způsobila samotná rána. Lapala jsem po dechu a snažila se tu nesmyslnou bolest potlačit. Nevěděla jsem, co se děje, ale bylo mi jasné, že někdo strašně trpí.... jen jsem nevěděla kdo a proč.
Autor: Weri (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Mezi ohněm a ledem - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!