Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Midnight 5.část

20.05.2009 (13:00) • WWewa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1574×

5.LEGENDY

Jacob se usadil na kraj mé postele a prosebně se mi díval do očí. Něco za tím pohledem bylo, ale nedovedla jsem to vyčíst. Seděla jsem tiše v tureckém sedu a čekala, až začne. Moc dobře jsem si uvědomovala, že je něco jiné. Trvalo hodnou chvíli, než konečně promluvil. „Nessie?" Zvedla jsem hlavu výš, abych lépe viděla jeho výraz. „Ano?" Zdálo se, že neví, jak začít. To bylo zvláštní, Jacob měl talent na vyprávění. Zvlášť když mě obeznamoval s historií a příběhy jeho kmene. Zhluboka se nadechl. „Slyšela jsi někdy o otisku?" To mě trochu zarazilo. Pamatovala jsem si pár příběhů, ve kterých se o tom zmínil Billy, když byl ještě mezi námi. Silná láska na první pohled. V Samově smečce bylo šest vlků, kterým se to už stalo. Jen jsem nechápala, o čem mi tu chce vyprávět. Myslela jsem si, že Jacobovi celá ta věc připadá směšná a přehnaná. Nikdy sám o otiscích nezačínal. Nikdy jsem od něj nic na to téma neslyšela. „Ano, párkrát u ohně." Odpověděla jsem, když jsem si uvědomila, že stále čeká na mou odpověď. „Tak dobře." Řekl spíš sám pro sebe a znovu chvíli mlčel. „Nech mě ti tedy vyprávět příběh." Posadil se blíž ke mně a už poněkolikáté nabral vzduch do plic. Těšila jsem se na to vyprávění, protože mi nikdo konkrétně o otiscích nic neříkal. Vždy to byla jen chabá zmíňka.

„Takže." Začal naprosto vážně. „Víš, že jsme si s tvou mámou byli opravdu hodně blízcí, že ano?" Jen jsem přikývla. Mezi Jakem a mámou bylo nevysvětlitelné přátelství, které trvalo i po její „smrti". K žádnému upírovi neměl Jake tak blízko. Dokonce ani drobná Alice se nemohla s Bellou v tomto případě rovnat. A to bylo co říct. Každý zbožňoval Alice. „Takže. Dá se říct, že jsem se s tvou mámou znal od dětství." Pokačoval Jacob. „Jezdila do Forks téměř každé léto a já jsem se s ní většinou prostřednictvím Rachel vídal. Tehdy jsme nebyli nejlepší přátelé, ale stačilo to na to, abych si ji pamatoval, když se přistěhovala k Charliemu." Překvapilo mě, že mě zavádí až do svého raného dětství. „Když se tu po třech letech znovu ukázala, vstoupil jí do života Edward. Potom ji ale opustil a ona našla útěchu ve mě. Mohl jsem jí dát všechno. Chtěl jsem, aby se vzpamatovala. Aby zůstala se mnou. Bylo to poprvé, co jsem někoho doopravdy miloval." Uvědomila jsem si, že tuhle část máma vždy vynechala. Nikdy se nezmínila o tom, že by k ní Jacob cítil něco víc, než přátelství. Napnula jsem uši, abych slyšela, to co se mi, jak se zdá snažila zatajit. „Táhlo mě to k ní víc než to bylo správné. Když jsem se díval, jak ji jeho odchod ničí, strašně mě to zraňovalo. Nedovedl jsem si to vysvětlit." To co mi tu teď říkal, se zdálo být, jako příznaky otisku. S hrůzou jsem si uvědomila, k čemu se dostává. „Potom-„ Jacob si jak se zdálo, nevšímal mého rozrušení a pokračoval. „-se vrátil. Snažila se mít nás oba, ale to bylo nemožné. Trvalo mi strašně dlouho, než se mi podařilo přinutit ji uvědomit si, že mě taky miluje. Povedlo se to, ale nestačilo to. Bojoval jsem o ni. Chtěl jsem ji. Ale její láska ke mně neporazila tu, kterou cítila k němu."

Snažila jsem se dýchat a pospojovat si všechno dohromady. Nedávalo to smysl. Bylo to, jako když rozsypete dvě různé skládačky a smícháte je. Potom nejdou k sobě, ať se snažíte sebevíc. Dokud je znovu neroztřídíte. A já jsem měla v hlavě dvě naprosto odlišné skládačky, které jsem nebyla schopna vytřídit. „Když se vzali a odjeli na líbánky, měl jsem pocit, že si Bella kus ze mě vzala sebou. Nevěděl jsem, jestli to zvládnu, protože jsem věděl, že po líbánkách ji promění a už to nikdy nebude moje Bella." Odmlčel se a v očích jsem viděla všechnu tu bolest, kterou si procházel znovu a znovu. Všechny jeho vzpomínky mu ubližovaly. Viděla jsem to a hlavně cítila. „Ty ses..." Snažila jsem se pochopit. „..otiskl do Belly?" Ta slova zněla zvláštně vyslovená nahlas. Ale uvědomila jsem, si že jestli je to pravda, musí ho to zabíjet. Být jí takhle nablízko, aniž by ji mohl mít. Vidět ji šťastnou s Edwardem. „Ne. A to jsem nedokázal pochopit." Ulevilo se mi, že něco tak bolestivého neprožívá. Že nemusí trpět, kvůli Belle. Věděla jsem, že kdyby to tak bylo, nedokázala bych se jí znovu podívat do očí. Nenáviděla jsem všechno a všechny kdo ubližovali Jacobovi. „Nechápal jsem, proč se neotisknu, když ona je ta jediná, kterou dokážu vidět. Myslel jsem na ni. Neustále. A přesto jsem se to nestalo." Teď mluvil naprosto tiše. Jeho hlas téměř splýval s tichem v pokoji. Mohla jsem slyšet tlukot mého i jeho srdce. „Potom se vrátili a já jsem zjistil, že je Bella těhotná a její srdce stále bilo. Nutkání ji chránit bylo větší a větší. A tak, když dal Sam rozkaz zničit tebe, protože v tobě celá smečka viděla nebezpečí, rozhodl jsem se vzepřít, protože zničit tebe by znamenalo i zničit Bellu a to mi bylo kapku proti srsti. Rozhodl jsem se ji chránit." To že mě celá La Pushská smečka chtěla zabít, mě rozhodilo.

„Trávit čas s ní. Vidět jak ji trháš zaživa, to bylo bolestivé. Nenáviděl jsem tě." Bolestně jsem mu oplácela jeho výraz. Nemohla jsem uvěřit tomu, co právě řekl. Jako by ho vzpomínky týrali k smrti. Nevěděla jsem, že se příbeh zaplete až do mé osoby. „Když ses narodila a Edward křísil Bellu, jejíž srdce to mělo spočítané, věděl jsem přesně, co chci udělat." Podíval se mi do očí. „Pomstít ji." Jeho hlas nabral děsivý podtón. Jestli jsem předtím nevěřila jeho slovům, nevím co se dělo teď. Byla jsem vykolejená, nešťastná a nechtěla jsem vědět, jak ten příběh bude pokračovat. Nechtěla jsem znát jeho konec. „Jediné co jsem v tu chvíli viděl a plně si uvědomoval bylo to , že Bella zemře a viděl jsem Rosalie držící tě v náručí. Bylo to perfektní, protože byla nesoustředěná. Neschopná tě chránit. Chtěl jsem tě zabít. Za to cos Belle provedla." Slzy se mi kutálely po tvářích a nechtěla jsem tomu uvěřit. Doufala jsem, že ještě spím, a tohle je jedna z mých nočních můr. Bylo mi jasné, že kdyby to tak bylo, tohle by byla jedna z těch nejhorších. A potom jeho oči zněžněly. Natáhl se, aby mi utřel slzy, ale já jsem ucukla. „Je mi líto, že ti ubližuju, ale potřebuješ znát celý příběh." Povzdych si a oči měl, jako skleněnky. „Zkazila si mi to." Nechápavě jsem si ho prohlížela. „Jak?" Zavzlykala jsem. „Podívala ses na mě." Usmál se. „Ten kus srdce, který jakoby mi někdo vyrval z těla, když jsem ztratil Bellu, se mi vrátil dvakrát tak velký, když ses na mě podívala přes Rosaliino rameno svýma teplýma hnědýma očima. V tu chvíli se můj svět přestal točit kolem své osy a začal se točit kolem mého vlastního středu vesmíru-tebe." Slova splývala dohromady, a když jsem si konečně uvědomila, co to všechno znamená, pokračoval. „Pochopil, jsem, co mě celou tu dobu táhlo k Belle. Celou dobu to bylo něco v ní a z toho něčeho ses vyklubala ty." „Ty..." Ztěžka jsem polkla. „...ses do mě otiskl?" Jacob němě přikývl. Tím se mi hodně věcí vyjasnilo. Třeba proč se všichni chovali tak zvláštně a proč mě všechno co mu ubližuje ničí. Potom se mi vybavila slova, která jednou pronášel Billy, když mluvil o otisku. Ochránce, bratr, přítel . . . milenec. Moc dobře jsem věděla, kam to povede. Vyčetl mi to z tváře. Ani jsem si neuvědomovala, jak čitelná jsem asi musela být. „ Dýchej Nessie. Nic se nezmění. Vše bude jako dřív."Nechápala jsem, jak jen to mohl říct. „ Ale změní. Vím moc dobře, kam to povede. Nesnaž se mé domněnky svést ze správné cesty!" Skoro jsem křičela. „Nic nikam nepovede. Dokud to ty sama nebudeš chtít." „Ale já to chtít nikdy nebudu! Já tě nechci! Ne takhle!" Bylo pozdě, když jsem si uvědomila, jakou ránu mu ta slova zasadila. Slabě přikývl „Jen mi prosím neubližuj a nech mě ve svém životě. Nech mě být ti přítelem." Znovu jsem plakala. Přikývla jsem. „Odpusť mi to." Teď jsem ho mučila. Bolest v jeho o čích byla patrná. Ať už čekal jakoukoli reakci, tahle to zajisté nebyla.

Vždy jsem ho viděla jako bratra. Nikdy jsem ho nechtěla takhle. Nikdy jsem na něj takhle ani nepomyslela. On mě chtěl a já jsem ho zraňovala. Nejhorší na tom bylo, že mě začal brát do náručí a utěšoval. „Není co odpouštět. Já jsem nepočítal s tím, že si mě vybereš. Jen chci, abys věděla, že jsem tady. Nemůžeš mě vymazat." Zavzlykala jsem. „Já tě mazat nechci. Byl jsi tu a taky tu budeš, ale ne takhle." Vysvětlovala jsem mezi vzlyky. „Ale ty přeci můžeš...najít si nějakou jinou. Nějakou, která tě bude chtít a nebude ti ubližovat." Cítila jsem, jak zavrtěl hlavou. Hlavu jsem měla opřenou o jeho hruď a slova která řekl jsem slyšela naprosto zřetelně. Byla to slova, ostrá jako břitva i když byla pronesena s něhou a láskou. „Pro mě existuješ jen ty. Nejsem schopný vidět tváře jiných dívek. Jsi můj středobod vesmíru. A tak to bude přinejmenším navěky." „To není fér." Kroutila jsem hlavou. Chtěla jsem se probudit. „Ale je. Stojí mi to za to. To mi věř. Ani nevíš, jak jsem rád, že je to venku. A že vím, že mě chceš. Alespoň částečně. Když tě omrzím jako přítel, můžeš mě brát jako domácího mazlíčka." Zasmál se, jemně mě zatlačil do polštářů a přikryl mě silnou teplou dekou. „I potom co jsem ti dnes řekla...budeš tu pro mě?" Němě přikývl a odcházel ke dveřím.

Uvědomila jsem si, jak těžké to pro něj musí být. Vědět, že mě nikdy nebude mít tak, jak by chtěl. Stejně tak jako nemohl mít Bellu. Byly jsme si s mámou až moc podobné. Jablko nepadlo daleko od stromu. Smutně jsem si uvědomila, že stejnou nenávist, kterou jsem cítila k Belle, když jsem si myslela, že se do ní otiskl a ona chtěla Edwarda, jsem teď cítila sama k sobě. Nevěděla jsem, jestli se sebou dokážu žít. Jeho bolest, byla vždy i mojí bolestí. A o to víc to bolelo teď, když jsem mu tu bolest sama působila. Na okamžik mi problesklo hlavou, že by bylo lepší, kdyby mě smečka zničila. Mnoha existencím by se tak ušetřila spousta bolesti. „Kdybys něco potřebovala, budu u sebe." Řekl, než za sebou zavřel dveře. Nic jsem nepotřebovala tolik, jako padnout do bezvědomí. A nic jsem nechtěla tolik, jako to, aby zůstal se mnou. Byla jsem to nejsobečtější stvoření na světě. A taky jsem byla celou tu dobu naprosto slepá. Měla jsem poznat, že nás váže něco víc, než obyčejné přátelství. Ale na to bych nesměla být hloupá. Chtěla jsem usnout. Věděla jsem, že spánek mi pomůže k chvilkovému zapomnění. Dlouho jsem se jen převalovala v posteli, než jsem si uvědomila, že ho chci mít u sebe, víc, než kdy jindy.

Po další hodině se z chtíče stala potřeba a já jsem cítila, že už to nevydržím. Byla jsem natolik sobecká, že jsem vstala a vydala se k Jakovi do pokoje. Pootevřela jsem dveře. Pohled na něj jak sedí u stolu s hlavou v dlaních, mi podlamoval kolena. Nevěděla jsem, jestli cítí stejnou prázdnotu jako já, ale vypadal, že se cítí hůř. Když zvedl hlavu, na čele měl hluboké vrásky a pod očima kruhy. Taky nespal. Stejně jako já. „Neruším?" Můj hlas už nebyl tak rozvzlykaný a slzy na mých tvářích uschly. Zakroutil hlavou. „Potřebuješ něco?" Sklopila jsem oči. Nevěděla jsem, co mě to napadlo. „Tebe." Zašeptala jsem do přítmí pokoje a zavřela oči. Čekala jsem, že tím jedním slovem pohár přeteče. Čekala jsem na křik. Čekala jsem na to, že mi vynadá, za to jak jsem mu ublížila. Jediné co jsem slyšela, bylo to, že vstal. Semkla jsem víčka pevněji k sobě, hlavu sklopenou a čekala jsem na to, co přijde. Připravovala jsem se na nejhorší. Na to, že mi možná půjde otevřít dveře a pošle mě domů. Řekne mi, že mě už nechce vidět. Měl na to právo a to jsem dobře věděla. Vykreslovaly se mi v hlavě nejrůznější scénáře toho, co by mohl udělat, takže jsem si uvědomila, že přešel pokoj a stojí u mě, až když se mi jedna z jeho rukou omotala okolo pasu a druhá mi lehce podsmekla nohy v kolenou. Čekala jsem všechno možné, ale ne to, že si mě něžně přivine do náručí. Otevřela jsem oči plné slz a hlavu jsem si opřela o jeho hruď. Když mě houpavou chůzi nesl zpět do mého pokoje, trochu jsem se bála, že si to, co jsem řekla, vyložil špatně, ale potom mi to bylo jedno. Jediné co jsem vnímala, byla jeho teplá náruč.

Autor: WWewa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Midnight 5.část: