Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Milovat nebo nenávidět? kapitola 1. - Šok

16.08.2010 (15:15) • Eris • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1609×

Kapitola 1. - šok

Bella:

Stmívalo se a já šla rychle domů. Docela jsem se bála. Nikdy jsem nebyla nikde tak dlouho a sama. A obzvlášť v lese ne.

Zaslechla jsem za sebou, jak křupla větvička. Ztuhla jsem, přestala dýchat, jak moc jsem se bála. Takhle jsem tam stála asi minutu. Když jsem popadla dech, nedalo mi to a musela jsem se otočit. Nikdo tam nebyl, a proto jsem se bála ještě víc.

Začala jsem utíkat. Cestou jsem zakopávala jak o kořeny stromů, tak i o vlastní nohy.

Konečně jsem se dostala k silnici. Moc aut tu nejezdilo, a tak jsem se vydala po ní. Jak jsem viděla náš dům, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Ale nikde nebylo rozsvíceno. Přišlo mi to divné, aby Charlie (můj otec) spal. Měli u nás být Blackovi a koukat se na zápas baseballu.

Když jsem přišla k domu, šla jsem hned ke dveřím a vzala za kliku s tím, že budou otevřené. Ale narazila jsem do dveří. A tak jsem nahmatala klíč, který ležel jako obvykle pod rohožkou, a odemkla dveře. Už jsem byla uvnitř a chtěla rozsvítit. Jenže v tu chvíli se něco pohnulo přede mnou. Viděla jsem obrysy postavy, jak se zastavila, když šla.

Ztuhla jsem. Ani jsem nedýchala. Najednou se rozsvítilo a já ho poprvé uviděla. Byl jako anděl. Měl bílou pokožku, bronzové vlasy a zlatavě hnědé oči. Krásné mužské rysy. Postavu měl vypracovanou, jeho svaly byly vidět i přes tričko co měl na sobě.

Díval se na mě tak krásně, že se mi podlomila kolena, a kdyby mě nechytl, tak bych se skácela. Zničehonic se usmál a mě poskočilo srdce. Pak jsem pohlédla za něj. To, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. Na podlaze ležel Charlie. Nehýbal se... Nedýchal... A ve tváři měl výraz zděšení.

Pohlédla jsem na Anděla. Najednou se změnil jeho výraz. Pustil mě, nahrbil se a z úst mu vycházelo vrčení. Svaly se mu napjaly a skočil na mě…

S trhnutím jsem se posadila na postel a těžce oddechovala. Cítila jsem, jak mi tečou kapičky potu po tváři a krku. Podívala jsem se na budík. Byly 4:00 ráno. Dnes jsem měla jít poprvé do školy. Toto teda pěkně začíná! Pomyslela jsem si.

Vstala jsem a šla do koupelny. Po cestě jsem ze skříně sebrala spodní prádlo a tašku s hygienou. Zalezla jsem do sprchy a nechala jsem se skrápět teplými kapkami vody. Věděla jsem, že kdybych zavřela oči, viděla bych anděla, co na mě vrčel a pak na mě skočil. Zatřepala jsem hlavou, abych to z ní dostala pryč.

Se sprchou jsem nijak nepospíchala. Asi deset minut jsem jen tak stála ve sprše a nechala na sebe téct vodu. Když sem prodělala uklidňující sprchu a udělala ostatní hygienu, zjistila jsem, že je šest ráno. Rychle jsem vypadla z koupelny, aby měl Charlie prostor udělat ranní hygienu. Šla jsem do pokoje a zastavila se před skříní. Čučela jsem do ní asi pět minut a přemýšlela, co na sebe. Nakonec jsem si vzala černé rifle, černé tílko s bílým nápisem, černou mikinu a pohodlné černé botasky. Lehce jsem se namalovala, jen tužka a řasenka. Rychle jsem si vzala náušnice a pádila do kuchyně.

Překvapilo mě, že tam Charlie není. Na ledničce na bločku, kde si necháváme vzkazy, bylo napsáno:

Promiň, musel jsem odjet brzo do práce, máme naléhavý případ v Port Angeles.

Užij si první den ve škole! Mám tě rád.

Charlie

Nasnídala jsem se a šla si připravit věci do školy. Měla jsem ještě půl hodiny čas, takže jsem nepospíchala.

Přijela jsem ke škole, a když jsem sesedala z mé Ducati, všichni na mě koukali. Bylo mi to nepříjemné, a tak jsem radši opustila moje zlatíčko a rychle si to namířila do přijímací kanceláře.

Vešla jsem dovnitř a za starým stolem jsem uviděla postarší paní, jak zvedla hlavu a podívala se na mě. Přišla jsem blíž a paní na mě promluvila:

„Ahoj, s čím bych Vám mohla pomoci?“ zeptala se a usmála na mě. Úsměv jsem jí oplatila a řekla:

„Dobrý den, jsem Isabella Swan a jsem tu poprvé.“

Na to paní za recepcí přikývla hlavou, jakože rozumí a hledala složku s mým jménem. Když ji našla, podívala se na ni, pro sebe si kývla a vyndala z ní papíry. Řekla, že jeden mám teď podepsat a vložila mi do rukou tři papíry s tím, že je to rozvrh, plánek školy a papír, který mi mají podepsat všichni učitelé na hodinách. Plánek prý abych se tu neztratila, ale já byla schopna se ztratit i s plánkem. Jen jsem se pro sebe usmála, podepsala papíry a šla ven.

Do začátku hodiny jsem měla ještě 15 minut, takže jsem nemusela spěchat. Na parkovišti už bylo více aut, moje motorka sem moc nezapadala. Auta tu nebyla nějak zvlášť luxusní, až na tři. Stály vedle sebe. Bylo to žluté Porsche, stříbrné Volvo a červený Jeep. U aut stálo pět lidí. Všichni stáli čelem ke mně, až na jednoho, ten byl ke mně otočený zády.

Všichni byli neuvěřitelně krásní. Měli bílou pokožku, zlatavě hnědé oči… Zarazila jsem se. Takhle podobně vypadal tem muž z mého snu. To je ale blbost! Říkala jsem sama sobě. Nechala jsem to být a šla směr škola. První hodinu jsem měla matiku v budově č. 3. Bylo docela lehké to najít, až jsem se divila. Vešla jsem do třídy a cítila na sobě pohledy, nechala jsem to být. Jsem tu nová, tak ať se všichni kouknou, říkala jsem si.

Po zazvonění jsem dala učiteli podepsat papír, ten mě následné představil třídě a já si šla konečně sednout na poslední volné místo. Bylo vedle kluka, který patřil k té skupince, co měli ta krásná auta. Sedla jsem si a ten hoch se na mě podíval a následně usmál. Úsměv jsem mu oplatila, vyndala si učení z batohu a věnovala se učiteli. Po pěti minutách mu to nedalo a otočil se na mě.

„Ahoj. Já sem Emmett Cullen,“ předsatvil se. „Ty si Isabella…?“ Na konci to stočil do otázky, i když to věděl z toho, jak mě představoval učitel.

„Ehm… Jo jsem, ale říkej mi pouze Bella,“ odpověděla jsem a on přikývl. Zbytek hodiny mlčel, a tak jsem se mohla soustředit na látku. Nemohla jsem si ho ani pořádně prohlídnout, protože když jsem se na něj koukla, on se otočil a usmál se. Riskla jsem to naposled a podívala se na něj. Teď se na mě nepodíval. Pořádně jsem si ho prostudovala a odvrátila pohled. Měl krátce střižené, černé vlasy, zlatavě hnědé oči a byl hrozně svalnatý.

Zazvonilo, já se sním, rozloučila a šla na další hodinu. To byla Angličtina v budově č. 5. Tu jsem našla hned. Prodělala jsem šarádu s představováním, dala podepsat papírek a šla se posadit. Byla tam volná lavice, tak jsem si tam sedla. Pět minut po začátku hodiny se vřítila do dveří jedna dívka, omluvila se učiteli a šla si sednout ke mně. Byla malá, měla černý, rošťácký účes a bledou pleť. Hned, jak jí učitel nevěnoval pozornost, se ke mně otočila.

„Ahoj, já jsem Alice. Alice Cullenová. Ty si Bella, že?“ řekla a já jen přikývla, překvapilo mě, odkaď to ví, ale přestala jsem to řešit. Povzbudivě se na mě usmála a poprosila mě, abych jí ukázala rozvrh. Vyndala jsem ho z tašky a podala ji ho. Chvíli se na něj dívala, a pak radostí zajásala. Pak do něj ještě chvíli zírala. Já jsem se na ni tázavě podívala a ona mi odpověděla, že máme hodně hodin spolu a s ostatníma z její rodiny taky. Zazvonilo, Alice mi vrátila rozvrh a doprovodila na další hodinu, co jsme měly spolu. Hodina proběhla jako obvykle: šaráda s představováním, podepsat papírek a následně si sednout. Sedla jsem si k Alici a celou hodinu prokecaly.

Pak následoval oběd. Chtěla, abych si sedla k ní a k její rodině. Nejdřív jsem řekla, že nechci otravovat a že si sednu radši sama, ale to na mě udělal psí oči, a já svolila.

Koupila jsem si zeleninový salát a minerálku a následovala ji. Jak jsem byla asi metr od stolu, jsem ztuhla. Seděl tam Anděl z mého snu. Zírala jsem na něj, a on na mě. Ostatní těkali pohledem mezi mnou a jím. To není možné! Jak by mohl existovat! Je to jen výplod mé fantazie... Zavřela jsem a otevřela oči. Pořád tam byl! To je k nevíře. Já sním, i když jsem vzhůru... Takhle jsem přemýšlela, dokud mě z mého rozjímání nevyrušila Alice.

„Bello? Bello! Co se děje? Bello, jsi v pořádku?“ Jen jsem pokývala hlavou a sedla si k nim. Postupně jsme se představili, a konverzace začala na novo...