Takže, další kapitolka pojednává o tom, jak se Belle žije, jaký život žije teď, když si z bratrem udělala „dovolenou“ a šli stanovat do lesa. Co chystá? Kde se uchýlí? Vrátí se ještě někdy? Dopadne tahle povídka dobře nebo bude konec smutný?
Připomínám, že toto není konec povídky, ale už se ten konec blíží, tak se připravte!
25.12.2010 (10:15) • Veronixika • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1550×
Dovolená
Probudila jsem se jako obrovská tygřice v lese na louce. Tato malinká louka byla mým novým domovem, zde žiji, už dva dny žiji nocí. Bratr se mi diví, on sám v noci spí. Potlačuje své psí já, stejně jako já potlačuji to lidské. Rozhodla jsem se žít život lovkyně, ale bratr mě nechápe.
„Nezajdeme do města?“ zeptal se bratr, když postavil stan na této malé louce uprostřed lesa.
„Ne, jdu spát,“ odpověděla jsem mu v klidu.
„A co chceš dělat v noci?“ zeptal se mě bratr výsměšně. „Spala jsi celou cestu sem,“ dodal.
„Lovit, co jiného?“ zeptala jsem se naoko udiveně. „Nepřišla jsem tu, abych žila jako člověk, to jsem mohla zůstat ve Forks,“ dodala jsem.
„Proč to děláš?“
„Dělám co?“
„Lovíš a ničíš upíry.“
„Je to má práce.“
„Miluješ ho.“
„Hloupost, je to upír.“
„Nejsou tak špatní.“
„Jsou to upíři, musí být špatní!“
„A co když ne?“
„Ty Carlislea nedokážeš zničit,“ pochopila jsem.
„Ne, ty jsi tam nebyla, on lidi zachraňuje!“
„Hloupost, je to upír, pije krev!“ Byla jsem naštvaná, on brání upíry! Celý svět se zbláznil.
Ano, takhle to vypadalo, když jsem naposledy mluvila z bratrem. Dnes jsem to ale nechtěla řešit. Vstala jsem na všechny čtyři nohy. Za dva dny jsem zesílila své tygří já a city k Edwardovi byly pryč, i když jsem byla člověkem. Byla jsem opět mocnou lovkyní, ještě mocnější než kdysi. Zaposlouchala jsem se do zvuků lesa, uslyšela jsem potůček tekoucí nedaleko odtud, lesní zvěř pasoucí se na trávě, ale také vlka, který se plížil kousek odtud k již zmiňovanému stádu zvěře. Já ale hledala něco jiného, hledala jsem další upíry. Za ty dvě noci jsem jich už ulovila dost, ale žádný se zde dnes netoulal. Měla jsem hlad a tak jsem vlezla do stanu hlavou a prohledala batoh uvnitř stanu. Sakra! Povzdechla jsem si, bratr totiž nekoupil nic a tak jsou tu jen konzervy, které svými velkými tlapami neotevřu. Co bych dala za nějaký pohozený sáček chipsů. Vrátila jsem batoh do stanu a vyšla ven.
Proč si něco neulovíš? Zeptal se mě vlk za mými zády v myšlenkách.
Radši mi kup nějaké sušenky a neprovokuj. Řekla jsem nabručeně. Ten mi tu tak chyběl, on si snad myslí, že budu lovit zvířata, fuj!
Když život tygra, tak úplný ne? Zeptal se mě bratr, jen aby mě rozčílil.
To bych radši umřela hladem! Vyštěkla jsem na něj naštvaně, bratr radši zmlkl a zmizel ve stanu. Za chvíli se objevil a v tlamě nesl mou spásu, sáček sušenek. Hodil mi je a zase zmizel.
Dík. Poděkovala jsem za snídani v myšlenkách. Drápem jsem otevřela sáček a snědla všechny sušenky. Byly skvělé, čokoládové.
Když jsem dojedla sušenky, stále jsem měla hlad. Přeci jenom, tygrovi nestačí za den sníst jen sáček sušenek, ale šla jsem stejně do lesa, škemrat u bratra se mi nechtělo. Potkala jsem to stádo jelenů, a když jsem šla dál, abych je nevyplašila, vyrušil mě ten vlk, vystartoval z křoví kousek ode mě a hnal se za stádem vyděšených zvířat. Po chvíli jednoho jelena skolil. Připadalo mi, že ho musím pokořit. Byla jsem velice soutěživá a tak jsem se rychlostí blesku přesunula k utíkajícímu stádu a bez námahy skočila po největším jelenovi. Šelma ve mně byla dost silná a tak jsem úplně přestala myslet jako člověk, teď už jsem se jako člověk necítila. Protože jsem měla velký hlad, spořádala jsem jelena a utřela si tlamu a tlapy do trávy. Najednou mi to vůbec nepřipadalo nechutné. Jsem připravena. Pomyslela jsem si a vrátila se zpět ke stanu. Jen co dopadly první paprsky slunce na zem kolem mě, proměnila jsem se opět v člověka.
Snad se vám kapitolka líbila. Možná je vám ještě špatně z toho lovu jelenů, ale snad to vydýcháte a přečtete si další kapitolku. Prozradím, že se dozvíme něco více o lovcích a už brzy se vrátíme do Forks. Jinak, dosti mě překvapilo, že jeden komentář byl výhraně pro to, aby Edward zemřel a jeden výhradně proti. Jinak mám další kapitolky v hlavě, takže moc je ovlivnit nemůžete, ale kdyby bylo hodně lidí, kteří by chtěli jiný závěr než mám vymyšlený, určitě můžu vše ještě změnit.
Byla bych ráda, kdyby bylo alespoň pár komentíků, protože čím víc komentářů najdu pod tímto článkem, tím víc se mi bude chtít psát dál.
Jinak jsem moc vděčná za kritiku, já vím, že se vám zdálo jen pět kapitolek málo, ale nebojte, chystám pro vás ještě další překvapení.
Autor: Veronixika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Miluji tě, ale musím tě zničit (14):
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!