Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluji tě, ale musím tě zničit (3)

12.11.2010 (21:30) • Veronixika • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1358×

Hřbitov

  Další den jsem se rozhodla, že zajdu na hřbitov za mamkou. Nikdy jsem tam nebyla, myslela jsem si, že mamka nás jen opustila a dělala, že je mrtvá a i kdyby byla, neodpustila bych ji za to, že nás opustila. Dnes jsem ji už, ale chápala a tak jsem šla. Už se setmělo a tak jsem bratra nechala v autě. Byly dušičky a tak hřbitov svítil bílými a červenými světélky. Najednou jsem si vzpomněla na upíry. Loví hlavně v noci a mají červené oči. Najednou jsem se lekla každého červeného světélka za keřem. Děsila jsem se jich. Bylo to hrozné, všude jsem si představovala bledé postavy z červenýma očima a vraženým úšklebkem. Vzala jsem tedy svíčku a škrtla zápalkou, když se rozhořela, zapálila jsem svíčku a položila ji na hrob. Když jsem se otočila málem jsem dostala infarkt. Přede mnou stála, bílá kůže, červené oči a byla v nich chuť po pomstě, její rudé vlasy vlály v nočním větříku, usmála se na mě a přišla o krok blíž. Věděla jsem, že kdyby chtěla, byla bych už mrtvá, ale nejspíš na něco čekala, všimla jsem si, že jsem přestala dýchat a zastavilo se mi srdce a tak jsem se znovu nadechla. Její vůně byla líbezná, celkově byla krásná. Nádherný anděl smrti. Pomyslela jsem si a pak jsem si uvědomila, že se jen tak vzdát svého života nesmím, bratrovi by to zlomilo srdce, nedokázal by se ani dostat z auta a ona by ho jistě dostala, tak snadná kořist, mohla by prostě jen nechat vybouchnout auto, nebo by ho v něm přimáčkla a on by neměl šanci. V tom jsem si uvědomila, že mám v ruce zápalku, škrtla jsem ji, ale věděla jsem, že ji to nevyděsí, ani jsem v to nedoufala a ona jen roztáhla svůj úsměv a promluvila:

 „Neboj maličká, už brzy bude po všem. Dej to pryč, myslíš, že mě tohle zastaví?“ usmála se, „nebuď vtipná,“

  A tak jsem zápalku pustila a vyběhla, zápalka spadla přímo na suchá jehličí, které bylo po celé délce chodníku, který byl ohraničen zdí. Upírka se zastavila a já už byla v autě a odjížděla pryč. V autě jsem se pořádně nadechla a vysvětlila vše bratrovi, který se velice zlobil za mou nezodpovědnost. Věděla jsem, že tam musela čekat, věděla, že přijdu, musela to vědět. Vypadalo to, jako by na mě čekala. Bylo to prostě divné. Dál už jsem se tím, ale nezaobírala a  už si přála, abych byla také tak mocná jako můj starší bratr. Pak bych ji mohla zničit. Ta by se divila kdybych před ní vystoupila jako pes a pak bych ji jednoduše roztrhala na kousíčky a spálila.

  Těšila jsem se, až budu také jednou z lovkyní upírů, chovala jsem k upírům dosti nenávisti a těšilo mě, že již brzy je budu moci lovit, budu nepřemožitelná a také samozřejmě nesmrtelná, nebudu stárnout a budu moci zničit všechny upíry kteří běhají po světě. Usmála jsem se a pak jsem šla spát.

 „Bello!“ zavolala na mě maminka. Ihned jsem poznala, že je to sen, ale byla jsem ráda, že se mi zdá.

 „Ano mami,“ odpověděla jsem na volání.

 „Bello, postarej se o Thomase, buď zodpovědná a pokus se dokončit to co jsem začala,“ řekla mi maminka a já věděla, že toto přání ji splním z radostí.

 „Ano maminko, dokončím tvou práci, vyplním naši budoucnost,“ usmála jsem se.

 „A ještě jedno, dceruško,“ řekla maminka, „nezapomeň, že na světě nesmí zbýt byť jediný upír, jinak zůstaneme prokleti,“ dodala.

 „Osvobodím bratra, ani jeden upír nepřežije, to ti slibuji,“ slíbila jsem.

 „Vím, že si myslíš, že je to skvělé, ale počkej až se zamiluješ, pak to bude teprve hrůza,“ řekla mi, ale já ji nevnímala, věděla jsem, že to abych se zamilovala je hloupost, vždyť už jsem se zamilovala, do lovení upírů a hodlám tomu zasvětit celý život, nebo klidně celou existenci, žádného upíra při životě nenechám!

Autor: Veronixika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě, ale musím tě zničit (3):