Takže v tomhle dílku se dozvíte, proč přišli Jane a Demetri. Doufám, že se vám bude líbit.
10.09.2009 (16:30) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2692×
Pohled Edwarda:
Oni našli Iss a přivedli ji zpátky k nám, domů. Kdyby tady nebyli z nějakého důvody, který nám nejspíš ublíží, objal bych je a poděkoval jim. Iss šla v čele, jakmile byla blízko nás, stoupla so po boku Jaspera a sledovala příchozí, tak jako my.
,,Dobrý den Carlisle a ostatní Cullenovi.´´ řekl přívětivým hlasem muž. ,,Dobrý den Demetri, Jane.´´ odpověděl jim Carlisle.
,,Máte nové přírůstky.´´ pronesl Demetri jen tak, ale bylo jasně vidět, že tohle ho zajímá ze všeho nejvíc. ,,Ano, někteří z nás jsou noví.´´ Doufám, že diplomacie je Carlislova silná stránka.
,,Myslím, že bychom tohle setkání měli posunout trochu dál. Takže proč jste se rozhodli poctít nás vaší návštěvou?´´ zeptal se jich Carlisle narovinu. Fajn tak asi žádné divadlo nebude.
,,Chtěli bychom některým z vás nabídnout spolupráci s Arem, tedy místo v jeho gardě.´´ odpověděla malá upírka a mile se usmála. Nevypadala zrovna přívětivě. Podívala se na Dariu a pak pohledem střelila ke mě a mrkla. V duchu jsem se ušklíbl. To mi tak ještě scházelo, aby se do mě zamilovalo děcko.
,,Komu?´´ zeptala se Rose naštvaně. Myslím, že je neměla ráda. Ale podle výrazů rodiny, by se asi těžko hledal někdo, kdo je má rád.
,,Edwardovi a Darii.´´ odpověděl Demetri. ,,Takže Edwarde, nechceš vstoupit do gardy královské rodiny?´´´zeptal se s nadějí v hlase a jiskřičkama v očích. Jak rád kazím lidem radost. ,,Ne děkuji nechci. Zůstanu se svojí rodinou.´´
Jeho výraz posmutněl. ,,Dobře.´´ odpověděl a pohled za měřil na Dariu. ,,A ty Dario? Nechceš jít s námi a stát se jednou z Volturiů?´´ zeptal se ji a bylo vidět, že si nedává žádnou naději na úspěch.
Daria přelétla pohledem nás všechny a pak sklonila hlavu k zemi. Vypadala, že se rozmýšlí. Překvapeně jsem se podíval na Rose, která stála vedle mě. Jen pokrčila rameny a podívala se na Dariu, která se už rozhodla.
,,Půjdu s vámi.´´ řekla pevným hlasem. Překvapeně jsem vydechl a nebyl jsem jediný. Demetri se usmál a Jane si odfrkla. Nejspíš teď bude mít konkurenci. Vystoupila z naší řady a podívala se Carlislovi do tváře. ,,Děkuju vám za všechno. Dali jste mi domov, když jsem ho potřebovala, ale teď je nejspíš čas jít dál. Tahle rodina je už úplná, už mezi vás nepatřím´´ Objala ho a následně i Esme. Na nás ostatní jen kývla hlavou. Myslím, že teď budou všichni šťastní.
Otočila se k Volturiům a čekala co bude. My všichni jsme čekali. ,,Dobře, takže se vydáme domů. Mějte se Cullenovi a zase se někdy uvidíme.´´ řekl Demetri s malým úsměvem. ,,Sbohem.´´ odpověděl mu Carlisle.
Návštěva se společně s Dariou rozběhla lesem pryč. Jakmile už nebyli vidět, oddechli jsme si a uvolnili napjaté postoje. Tak tohle bylo zvláštní setkání. Esme začala potichu vzlykat a tak ji Carlisle objal a tiše konejšil. My ostatní jsme se vydali do domu.
Až když jsem se unaveně sesunul na křeslo, uvědomil jsem si, že Iss je doma. Podíval jsem se po pokoji a našel ji jak stojí kousek od dveří s hlavou skloněnou a provinilým výrazem.
Zvedl jsem se a šel k ní. Pohladil jsem ji po tváři a ona zvedla obličej. Podívala se mi do očí takovou silou, že se mi málem podlomili kolena. Slyšel jsem, jak nahoře bouchly dveře, nechali nám trochu soukromí, i když všechno uslyší.
,,Promiň.´´ zašeptala a zase odvrátila pohled. Chytil jsem její obličej do dlaní a jemně ji políbil. Lekla se, ale hned když se uklidnila, mi začala polibek oplácet. Snažil jsem se do něj vložit všechny pocity z posledních dní. Zlobu, bolest, lásku, štěstí. Prostě všechno co jsem cítil.
Odtrhla se odemně, zabořila mi hlavu do hrudi a začala potichu vzlykat. Obmotal jsem kolem ní ruce a přitiskl ji celou svojí silou k sobě. Už nikdy jsem ji nechtěl pustit, už nikdy jsem nechtěl být bez ní.
Stáli jsme tak dlouhou chvíli, ale pak se dolů přiřítila Alice a vytrhla mi ji z náruče. Zavrčel jsem na ni, ale ona se jen zasmála a začala Iss drtit ve své náruči. ,,Seš ten nejtvrdohlavější upír na světě. Nejradši bych ti něco udělala, ale myslím, že mi to Edward nedovolí.´´ na důkaz jsem zavrčl. ,,Promiň.´´ řekla ji Iss, tak jako mě.
,,Na to zapoměň. Tohle ti odpustím jedině, když spolu půjdeme nakupovat.´´ odpověděla ji naštvaným hlasem. ,,Alice uhni, taky se s ní chceme přivítat!´´ křikl na ni Emmett a odhrnul ji jako nějaký sněžný pluh od Iss. Zvedl ji do vzduchu a otočil se s ní dokolečka. Iss se zasmála. Jak mě ten její smích chyběl.
Když se přivítala i s ostatními, omluvila se, že je unavená a vydala se k sobě do pokoje. Než stihla položit nohu na první schod vyhoupl jsem si ji do náruče a odnesl ji tam sám. Celou cestu se smála. Vypadala šťastně.
,,Chyběl jsi mi.´´ zašeptala mi do ucha, když jsem za námi zavřel dveře jejího pokoje. ,,Ty mě víc.´´
Položil jsem ji na postel a lehl si vedle ní. Co víc bych si teď mohl přát?
Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Minulost a budoucnost se jednou potkají...nemám zájem, přesto děkuji.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!