Máte tu další kapitolku, je tu pohled Edwarda i Isabelly. Z jejího pohledu je tam hlavně důvod bitky, jak to vlastně začalo. Užijte si to a prosím o komentáře :-)
04.09.2009 (21:00) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2628×
Edwardův pohled:
Zvuk nás dovedl až ven před dům. Rose stála ve dveřích a se smutkem v očích se dívala před sebe. Napodobil jsem její pohled. Když jsem to uviděl, nevěřil jsem tomu co vidím....
Iss a Alice stály naproti sobě a divoce na sebe vrčely. To ale nebylo to, co mě překvapilo nejvíce. Issabella byla ta, která útočila. Alice se jen bránila.
Podíval jsem se na Rose, Emmetta i Jaspera. Všichni měli ve tváři smutek, ale nikdo z nich se je nesnažil zadržet. Jen se na ně dívali. Nechápal jsem to. Bylo to snad u nich normální?
Udělal jsem krok k nim, Iss a Alice si toho nevšimli, dál stály proti sobě. Rose mě chytila za paži, aby mě zastavila. Můj pohled na ni říkal: Děláš si ze mě srandu? Ta jen zakroutila hlavou a podívala se před sebe.
Najednou se Iss vrhla na Alici a narazila do ni takovou silou, až Alice zavrávorala o kousek do zadu. Alice vyskočila na nohy a varovně zavrčela, tak jako Jasper vedle mě. Nejspíš mu dalo hodně práce, aby mezi ně nevtrhl. Ale proč se vlastně perou?
Iss znovu skočila po Alici. Obě spadli na zem a začali se tak rychle bít, že nebylo poznat kdo je kdo.
Udělal jsem zase pár kroků a chtěl mezi ně vrhnout a ukončit tu nesmyslnou bitku. Tentokrát mě zastavil Emmett. ,,Tohle si musí už konečně vyřídit. Je to jen mezi nimi. Nepleť se do toho!´´ zamručel na mě.
Cítil jsem, jak se na mě Rose snaží působit svojí silou. Zatřepal jsem hlavou ve snaze ji odpudit. ,, Vyřídit? Tím že se navzájem zabijí?´´ zeptal jsem se ho hystericky a přitom nespouštěl oči z boje předemnou.
Najednou všechno ztichlo a boj ustal. Iss se skutálela z Alice a lehla si vedle ní na zem. Měla zavřené oči a ve tváři zmučený výraz. Alice se dívala na nebe a přitom se mračila. Obě měli roztrhané oblečení, že jsem se divil, jak ještě může držet pohromadě. Jasper se k nim okamžitě rozběhl. Následovali ho všichni ostatní až na mě. Já nemohl.
Pohled Isabelly:
Stála jsem na terase před domem a dívala se na jezero. Zhluboka jsem se nadechla a do plic nasála vzduch. Ani nevím proč, ale chtělo se mi brečet.
Z domu se ozvalo dupání po schodech a hned na to se za mnou otevřely dveře. Alice se na mě dívala smutným pohledem. Stoupla si vedle mě, položila mi ruku kolem ramen a, stějně jako já, se podívala na jezero.
,,Je tu vážně krásně.´´ pronesla po chvíli ticha. ,,Ano to je.´´ odpověděla jsem a dál ji nevnímala. Neměla jsem na ni ani nikoho jinýho teď náladu. Hlavou mi zvonu problesk nápad, že bych se na nějaký čas vydala sama na toulky po Kanadě. Alice vedle mě stuhla. Právě měla vizi o mém rozhodnutí.
,,Tohle nemyslíš vážně, že ne?´´ zeptala se s pohledem upřený na moji tvář. Mračila se při tom jako sto čertů. ,,Myslím.´´ zašeptala jsem a její ruku, kterou měla pořád kolem mých ramen setřepala.
,,Nedovolím ti odejít.´´ řekla odhodlaně a tím upoutala moji pozornost. ,,Ne? A jak mi v tom zabráníš hm?´´ zeptala jsem se ji s kapkou arogance v hlase. ,,Klidně tě tu udržím násilím. Prostě pryč nepůjdeš. Nebudeš pořád utíkat!´´ pronesla tvrdým rozhodným tonem.
,,Neříkej mi co mám dělat! Na to nemáš žádný právo!´´ zakřičela jsem na ni, jako smyslů zbavená a vydala se k jezeru. Chytila mě za ruku a strhla zpátky k sobě.
,,Kam si myslíš že jdeš?´´ prskala naštvaně. ,,Kam asi? Pryč!´´ vytrhla jsem ji ruku a postavila se k ní čelem.
Mezi dveřmi se objevila Rose a chvilku po ní i ostatní. Moc jsem je nevnímala, celá moje pozornost směřovala k Alici. Začaly jsme na sebe vrčet a cenit zuby.
Věděla jsem co teď přijde. Nedělo se nám s Alicí často, že bychom se praly, ale teď nebyla jiná možnost, jak tohle vyřešit. Viděla jsem jak se Alice brání, nechtěla na mě zaútočit. Moc jsem to neřešila a vrhla se na ni.
Narazila jsem do ní a trochu ji odhodila. Hned vyskočila na nohy a zavrčela na mě. Znovu jsem po ní skočila a chvíli se s ní prala na zemi. Když mi došlo, co tu vlastně provádím, svezla jsem se z ní a lehla si na záda. Zavřela jsem oči a přemýšlela proč jsem to vlastně udělala.
Po chvíli jsem slyšela dusot nohou jak k nám běží. U našich hlav se jako první objevil Jasper. ,,V pořádku?´´ zeptal se s obavou. Alice zamumla že jo, já jen přikývla.
Hluboký nádech a výdech. Postavila jsem se na nohy a otevřela oči. Všichni se na mě překvapeně podívali. Podala jsem Alici ruku, abych ji pomohla se zvednout. Přijala ji. Hned když stála na nohou, s opatrností, jako bych ji mohla snad ublížit, jsem ji objala.
Silou mi objetí opětovala. Snažila se mě tím zadržet doma, ale já už byla rozhodnutá. ,,Promiň.´´ zašeptala jsem a vymanila se z její náruče.
Rozběhla jsem se do domu, do svého pokoje sbalit věci na cestu....
Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Minulost a budoucnost se jednou potkají...tohle se jen tak nevidí:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!