Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Minulost a budoucnost se jednou potkají...vše je v pořádku. Vážně?

Paul


Jsem samotář, a samotáři potřebují být sami... Myslím, že tahle věta vystihuje děj téhle kapitoly


Pohled Isabelly:

I přesto všechno co se mezi mnou a Edwardem stalo, jsem chtěla odejít. Tím, že byl Edward pevně rozhodnutý být se mnou, Alice neměla sebemenší šanci vědět o mých rozhodnutí. Což bylo vážně skvělý. Čím míň lidí o tom ví, tím míň mě jich zastaví.

Další odpoledne po tom co mě Edward zadržel v útěku se všichni rozhodli jet na lov. Tedy až na mě, Dariu a Carlisleho. Nebyla jsem si úplně jistá svým rozhodnutím, ale něco jsem s tím vším musela udělat. Potichu jsem zaklepala na dveře a čekala, jestli se někdo ozve. Po chvíli jsem se dočkala a s tichým ,,Dále.´´ jsem vešla.

Bylo to tu malé, ale přesto útulné. Velká rozkládací pohovka s malým stolkem, který byl zaplněný nějakými papíry se nacházela uprostřed. V levém rohu byl psací stůl. A za ním seděla osoba, kterou jsem hledala.

Jakmile si všimla, že stojím na jednom místě, zvedla hlavu od výkresů. ,,Isabello! Tak tebe bych tu nečekala. Potřebuješ něco?´´ zeptala se Daria a se zájmem si mě prohlížela. ,,Mohla by jsi se jít se mnou projít, prosím? Potřebovala bych s tebou mluvit, ale ne tady v domě.´´ zeptala jsem se ji nesměle a doufala, že mě neodmítne. Jen přikývla. A tak jsme se vydali předními dveřmi pryč od jezera, od domu.

Tady bylo to místo, kam jsem šla dnes v noci. Zastavila jsem a Daria mě napodobila. ,,Tak o čem se mnou potřebuješ mluvit?´´ zeptala se mě zvědavým hlasem. ,,Odcházím.´´ řekla jsem a sledovala, jak se ji na tváři mihlo překvapení. ,,Potřebuju se proběhnout po Kanadě a urovnat si přitom myšlenky. Za pár dní se vrátím a mezitím bych byla ráda, kdyby jsi nikomu neřekla, kam jsem šla. Prosím.´´ dodala jsem na konec. Přikývla. ,,Slibuješ?´´ ,,Slibuji.´´ řekla a já se na ni vděčně usmála.

,,Děkuju.´´ objala jsem ji, otočila se k ní zády a přešla k jednomu stromu. Za jeho kmenem byl můj batoh, který jsem měla už dávno připravený a schovaný tady v lese, aby můj útěk byl snažší. Dala jsem si ho na záda a podívala se na Dariu.

Stála pořád na stejném místě. ,,Měj se.´´ řekla jsem ji a rozběhla jsem se pryč. Cíl cesty: neznámý.  



Pohled Edwarda:

Musel jsem pořád myslet nad tím co jsem udělal. Políbil jsem ji a ona se tomu nebránila, což mě překvapilo, samozřejmě mile. Vypadalo to, jako by ji ten útěk přešel a já si namlouval, že je to díky mě.

Museli jsme na lov, tedy až na Iss, Dariu a Carlisleho. Nechtěli jsme jezdit moc daleko a tak to bylo jen pár kilometrů na sever. Bylo tam více divoké zvěře.

Ulovil jsem si dva medvědy a čekal na ostatní. Jako první doběhla vysmátá Alice s Jasperem. Zamilovaně se na sebe dívali a byla z nich cítit taková radost, že jsem se musel usmát.

Najednou Alice ztuhla a na tváři se ji objevil nepřítomný výraz. Okamžitě jsem zpozorněl. Veděl jsem, co to je - vize.

Jako by dostala elektrický šok, se probrala a teď se pro změnu tvářila vyděšeně. ,,Sakra! A já si hloupě myslela, že ji to přešlo!´´ vykřikla naštvaně a přitom vytáčela nějaké číslo na mobilu.

,,Co se děje Alice?´´ zeptal jsem se nervozně. ,,To Iss. Neviděla jsem její budoucnost, protože jsi chtěl být s ní. Ale ona se teď rozhodla utéct, teď když nejsme doma!´´ řekla naštvaně. V telefonu se ozval hlas Esme.

Nic víc jsem už neslyšel, protože jsem byl na cestě domů. Musím ji v tom zabránit. Ještě není pozdě. Stihnu to.

Doběhl jsem k domu a vydal se po její vůni. Vedla pár kilometrů dál po příjezdové cestě směrem od domu. Před sebou jsem uviděl Dariu. Zastavil jsem kousek od ní.

,,Kde je Iss?´´ zeptal jsem se zmateně. ,,Pryč, odešla.´´ řekla jen. Chytil jsem ji za ramena a prudce s ní trhl k sobě. ,,Ty jsi ji nechala jít?´´ procedil jsem skrz zuby. Pomalu jsem se přestával ovládat.

,,Edwarde pusť ji. Ona za to nemůže. Isabella se tak rozhodla sama.´´ promluvil za mými zády Carlisle s autoritou v hlase a o chvilku později mi tlakem sundal ruce z Dariiných ramen. ,,Promiň.´´ řekl jsem. Na nic víc jsem se nezmohl.

Ona mě opustila. Nechala mě tu. Nerozloučila se se mnou. Prostě se sebrala a odešla, kdo ví kam.

Padl jsem na kolena a začal tiše vzlykat. Nedokázal jsem tomu uvěřit. Ucítil jsem, jak mi někdo položil ruku kolem ramen. Rosalie. Byli tu všichni jen můj anděl chyběl.

,,Edwarde, pojď domů, tady stejně nic nezmůžeme.´´ zašeptala. Setřásl jsem její ruku a poslal je všechny pryč. Chtěl jsem alespoň pro teď být sám.

 

 

Shrnutí povídek

 

Předchozí

Následující

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Minulost a budoucnost se jednou potkají...vše je v pořádku. Vážně?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!