Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mít dobré srdce nestačí - 3. kapitola

23.01.2012 (20:45) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1426×

3. kapitola

„To nemyslíte vážně,“ vrčela jsem na vrchní zdravotní sestru.

„Je mi to líto, ale nový vedoucí chirurgie nám řekl, že máte dělat jen obyčejné věci. Stejně jako ostatní dobrovolníci,“ informovala mě a já se naštvaně zvedla ze židle, kam mě posadila.

„Jo, jako by jich tu bylo víc,“ rýpla jsem si a zamířila si to ke dveřím.

„Kam jdete?“ vyjekla na mě zdravotní sestra a byla naprosto rozhozená z mé reakce. Jo, dneska jsem válela už od rána. Nejprve to vystoupení s Mikem, pak jakési seznámení s Edwardem a na závěr se setkám s novým vedoucím chirurgie, kterému s radostí vysvětlím, že nejsem jen obyčejná dobrovolnice, nýbrž budoucí paní doktorka! Zním namyšleně? Vím to, ale já se ženu za svým cílem hlava nehlava a nějaký doktůrek mě přece nepošle zase zpátky k základům.

„Vyřídit si to osobně s tím vaším miláčkem, do kterého jste tak paf,“ vybafla jsem na ni, protože takhle se mnou nezacházela nikdy a vždycky porušovala a zlobila starého vedoucího chirurgie, co to šlo. Tohle musel být asi nějaký fešák, jinak se její chování nedalo vysvětlit.

Došla jsem naštvaně před kancelář vedoucího chirurgie, zaklepala a nečekala na vyzvání. Vtrhla jsem tam a v druhý moment mě spalovala bolest v krku. Tohle bylo podruhé za dnešní den, co jsem bolest nečekala a já se málem svezla na zem.

„Promiň,“ ozvalo se najednou odněkud z místnosti a já poznala hlas Edwarda, na kterého jsem se podívala. „Nečekal jsem, že to budeš zrovna ty,“ prohodil jen tak mimochodem a šel se nadechnout k oknu a tím mi zároveň ulevit od bolesti.

„Co tady děláš?“ vyjela jsem na něj. Byla jsem opravdu v ráži. Celý den se snažím překlenout přes všechno, co ho trápí, a pak když mám chvíli oddych, potkám ho znovu. Tohle fakt musí být osud.

„Táta operuje. Čekám tu na něj. Chtěl jsem si s ním promluvit,“ vysvětlil mi a já ihned přemýšlela nad tím, zda by mi Edward nějakým způsobem nemohl pomoci ukecat jeho otce.

„A co ty tu vlastně děláš?“ zjišťoval Edward a já se rozhodla mu říct pravdu. Už zase? Ten kluk se o mně dozví za celý den daleko víc věcí, než můj vlastní otec během mého života.

„Ale, jen jsem naštvaná na tvého tatíka, protože kvůli němu nemůžu pomáhat zdravotním sestrám, jak jsem to vždycky dělávala. Teď mi chce vrchní zdravotní sestra povolit jen obyčejné věci pro dobrovolníky,“ stěžovala jsem si.

„Aha,“ přitakal Edward. „A nevadí ti tady všude všechno to utrpení?“ zjišťoval a já věděla, že se mu budu muset zase svěřit, když jsem mu prozradila nějakou část mých tajemství.

„Dělá mi dobře, když někomu pomůžu,“ vysvětlila jsem a doufala, že nic dalšího po mně vědět nebude chtít a překvapivě nechtěl.

„Promluvím o tom s tátou a uvidím, co pro tebe budu moct udělat,“ řekl najednou a já měla chuť mu skočit do náruče a dát mu za to pusu. Ale moc dobře jsem si pamatovala, jak moc ho bolí v jeho krku moje přítomnost, a raději jsem se stále držela dál.

„Můžu tu na tvého tátu s tebou počkat? Nebude ti to vadit?“ zeptala jsem se pro jistotu a doufala, že budu moct zůstat v jeho přítomnosti. Nechápala jsem se, ale i přes to všechno, co jsem v jeho přítomnosti opravdu musela vytrpět, jsem u něj chtěla být. Nevěděla jsem, zda tyhle pocity patří mně nebo jemu. Nadechl se u okna a nechal ho otevřené, potom se vydal ke mně.

„Budu rád, když mi tu budeš dělat společnost. Jen mě omluv, když se občas otočím a nadechnu se čerstvého vzduchu od okna,“ odpověděl mi elegantně a v mém hrudníku se rozbušilo srdce jako o závod. Mé reakce na něj byly naprosto nepochopitelné a každým krokem, co se ke mně přibližoval, jsem byla jako omámená. Ani nevím jak, ale najednou byl Edward za mými zády a já ztuhla, protože jsem necítila žádnou bolest v krku. Asi nedýchal ale úplně jinou. A to mi vůbec nepřidávalo na soustředěnosti. Cítila jsem, když udělal krok blíž ke mně a já jen pootočila hlavu za ním, kde jsem spatřila černý pohled probodávající mě, jen tentokrát z úplně jiného důvodu. Nakonec udělal ještě jeden krok, kterým se na doraz ke mně přiblížil. Natočila jsem hlavu zpátky dopředu a čekala, co udělá dál. Tělem se mi proháněl jeho chtíč po mém těle s mým a já nevěděla, kdy jsem si ani přiznala, že je tahle přitažlivost oboustranná. Tušila jsem, čím si teď prochází, ale připadala jsem si, jakoby mě připravil o rozum, protože jsem se celým tělem opřela o něj a lehce pootočila hlavu.

Moje reakce ho asi překvapila, trochu ztuhl, ačkoliv nakonec si mě ke svému tělu přitiskl víc a obmotal svou ruku kolem mého boku. Hlavu zaklenul za mé pravé rameno a já tím uhnula kousek hlavou doleva a dala mu tak prostor k výhledu na můj krk.

Cítila jsem, jak se pomalu nahýbá k mému krku a nadechl se. Tělem mi projely najednou dva chtíče. Jednomu jsem rozuměla a druhému ne. Ten druhý mě spaloval zevnitř, jenže ten první ho tentokrát neskutečně moc zaštitoval a bolest ustupovala. Byl to ohromný zážitek a já se s ním o něj musela podělit.

„Edwarde,“ vydechla jsem a on mi jen zabručel do ucha. „Je to zvláštní, cítit ten rozpor. Jakoby se jedna tvoje část se mnou chtěla pomilovat a ta druhá mě chtěla k večeři?“ prohodila jsem jen tak mimochodem a ucítila, jak se Edward přiblížil k mému krku. Trochu se pozastavil a asi čekal na mé svolení, ale nakonec přitiskl své rty na můj krk a já pod jeho studeným dotykem jeho rtů vzdychla. Jenže jsme museli být vyrušeni:

„Edwarde!“ A to Edwarda probudilo natolik, že ode mě odskočil a já letěla z nedostatku rovnováhy k zemi. Naštěstí měruce blonďatého muže zachytily dříve, než jsem se stihla střetnou se zemí. Dotyčný mě postavil na vlastní nohy a já, celá zkoprnělá šokem, jsem poslušně stála jako loutková panenka a sledovala další vývoj situace.

„Carlisle, vůbec to není, jak to vypadalo,“ snažil se Edward hájit naši předešlou pozici a já trochu přemýšlela nad tím, jak to vlastně mělo podle toho blonďáka být. Ale bylo vidět, že ho Edward nepřesvědčil, a proto jsem se hodlala do debaty vmísit taky.

„On za to opravdu nemůže,“ zastávala jsem se ho a muž oslovený Edwardem jako Carlisle se na mě otočil a pravděpodobně čekal na vysvětlení. Jenže Edward vrtěl hlavou ze strany na stranu a já se to rozhodla vzít do svých rukou.

„Jen jsem Edwardovi ukazovala, že je divné, jak byla napadena ta žena včera večer u hospody,“ vybavila jsem si případ, o kterém táta včera prohodil pár slov, a Carlisle mě chvíli skenoval pohledem a pak zkoumavě přejel i Edwarda, který mu všechno s radostí odkýval. Potom si povzdychl a usoudil, že momentálně se asi spletl. Jen já jsem si na další setkání s Edwardem připsala, že ho budu muset zpražit jako malé dítě. Vždyť si mě chtěl dát k večeři! došlo mi zpátečně. Nebo ne? Který z těch chtíčů by vyhrál?! A hlavně to nejdůležitější. On mi nevyvrátil, když jsem vtipkovala, že si mě dá k večeři! Počkat! Já jsem pro něj jídlem! Tahle všechna zjištění mě docela dostávala do kolen, ale potlačila jsem všechen šok a zaměřila se na Carlislea. Vůbec nevím, kde se najednou ve mně vzala ta vlna klidu, ale začala jsem se soustředit převážně na to, proč jsem do téhle kanceláře vůbec vstoupila.

„A vy jste kdo?“ zeptal se najednou Carlisle.

„Bella Swanová, pane,“ sdělila jsem mu a on jen pokýval hlavou na srozuměnou a nahlas mě zařadil: „Jediná dobrovolnice v nemocnici.“

„Ano, pane doktore,“ dodala jsem a usoudila, že to bude asi opravdu Edwardův otec a zároveň nový vedoucí chirurgie. Pak se na mě otočil a konečně se mi představil.

„Jak si už asi pochopila, tak já jsem Carlisle Cullen,“ pronesl mile a dodal: „Edwarda už asi znáš,“ s kamennou tváří a já mu chtěla jen přitakat, ale trochu jsem se s tím ztrapnila:

„Ano, chodím s ním…,“ na což mě zarazil pohled doktora Cullena a já znejistěla, proto jsem až po chvíli dodala, „… do školy.“ A na doktorovi šlo vidět, že se mu ulevilo. Copak? Nelíbím se mu snad? A než jsem stihla jakkoliv zareagovat, začal se do našeho rozhovoru mísit i Edward.

„Bella by tě chtěla požádat, zda bys pro ni nemohl změnit stanovisko pro dobrovolníky,“ vybalil na něj a já raději zmlkla a čekala, co se bude dít dál. A doktor Cullen si mě změřil pohledem, protože asi nečekal, že i Edward bude na mé straně.

„Proč bych něco takového dělal?“ pronesl a já teď přemýšlela nad miliony argumenty, ale jen pár z nich bylo v tuto chvíli použitelných. Jenže Edward mě zase předběhl.

„Protože už tady má napracováno spoustu hodin a hodilo by se jí to do přihlášky na vysokou školu,“ uvedl Edward důvod, který mě ani nenapadl, a doktor Cullen si mě měřil pohledem o to víc. Nakonec se na mě usmál a pronesl:

„Zajímalo by mě, čím jste Edwarda zaujala, slečno Swanová. Ne každá dívka okouzlí mého syna natolik, aby se za ni u mě přimlouval,“ vysvětlil a já zrudla, jak rajče. Joo, pane doktore, to kdybyste věděl, asi byste nadšený nebyl. Jenže mě zase předběhl Edward a udělal něco, čím mě naprosto vykolejil. Přistoupil ke mně a přitáhl si mě k sobě za pas. Byla jsem z jeho chování úplně vykolejená, a tak jsem nijak nereagovala. Nevím, čím tím vším chtěl docílit, ale doktor Cullen zareagoval na jeho další pohyb jen vykulenýma očima. Mně šlo v hlavě jediné: „Co si, zatraceně, o tomhle mám myslet?“ - a hned potom „Zatraceně! Nemůžeš přestat dýchat?“

2. kapitila 4. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mít dobré srdce nestačí - 3. kapitola: