Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Modelka a upír - 1. kapitola

03.04.2011 (15:00) • Kejty • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3550×

1. kapitola

„Bello, nechceš si to ještě rozmyslet?" přemlouvala mě maminka, když jsem položila tašky a kufry na letištní podlahu.

„Mami," zamumlala jsem a pořádně ji objala. Bude se mi po mamince stýskat, i po tátovi, ale příležitost je prostě příležitost. A taková, co byla nabídnuta mně, se neodmítá. Dnes letím na Aljašku a snad se stanu novou tváří časopisu Alaska women.

„Budeš mi každý den volat, že jo?" prosila mě a mateřsky se na mě koukala.

„Renée, tak už ji nech. Osmnáct jí už bylo," připomněl táta mámě a také mě objal. Pak mě jenom poplácal po ramenou a popřál mi hodně štěstí. Na příliš velké vyjadřování citů totiž člověk jako můj táta, nebyl stavěný.

„Mějte se hezky!" Zamávala jsem naposledy rodičům a pak neochotně položila kufry a tašky do odbavovacího prostoru. V letadle jsem si sedla na své místo a zavřela oči. Už jsem chtěla být na Aljašce a věnovat se tomu, co mě baví. Zavzpomínala jsem si, jak to všechno začalo...

„Bello! Bello! Volá nějaký pán a chce s tebou mluvit," zavolala maminka a já rychle seběhla k telefonu. Před několika hodinami jsem totiž dokončila konkurz na reklamní modelku. K tomu mě přesvědčila má babička. Říkala, že mám prý andělskou tvář, ale bohužel na molo nejsem stavěná. I modelky mají své "háčky". V mém případě je háček v mé chůzi. Jsem totiž strašně nešikovná, když se mám přesunout jakýmkoli způsobem z místa na místo.

„Prosím?" špitla jsem do telefonu.

„Isabello Swanová, ukázali jsme vaše fotky agentuře na Aljašce, která dělá časopis pro ženy, který se jmenuje Alaska women. Přáli by si vás jako modelku. Líbí se jim vaše přirozeně bledá pleť a pak také další přednosti. Bohužel teď mají mnoho práce s hledáním nových modelek, takže nemají čas na to, aby vám zavolali osobně. A já se vás za ně ptám, zda tuto práci nechcete vzít?"

Pusa se mi otevřela dokořán, ale odpověděla jsem: „Jasně!" A od té doby to začalo. Telefonáty z Aljašky a naopak, domlouvání příjezdu, kde budu bydlet a všechno možné.

„Slečno, zapněte si, prosím, bezpečnostní pásy. Budeme přistávat. Před chvílí to hlásili." Pousmála se na mě letuška a já si urychleně zapnula pás.

Na letišti jsem si vzala svá zavazadla a nasedla do taxíku. Poprosila jsem řidiče, aby mě dovezl na místo, kde se měla nacházet agentura módního časopisu Alaska women. Už jsem se těšila, zároveň se ale bála, jak se ke mně budou chovat, co budu muset nafotit a tak dále. Hlavně mi vrtalo hlavou, kde budu bydlet. Mamka mi domluvila, že spolu s další modelkou prý budeme bydlet u někoho s agentury, takže to bude všechno ok.

„Jsme tu," oznámil řidič. Vtiskla jsem mu do rukou bankovky a vystoupila z auta. Z kufru jsem si s pomocí řidiče vyndala všechny tašky a kufry a vydala se vydlážděnou cestičkou k vstupním dveřím. Vevnitř mě přivítala milým úsměvem postarší paní.

„Vy musíte být Isabella Swanová."

„Ano," přikývla jsem.

„Už na vás všichni čekají. Běžte chodbou a pak do jediných, otevřených dveří," podala mi instrukce a šla se věnovat své práci.

Šla jsem přesně tak, jak mi poradila, než jsem došla k otevřeným dveřím, za kterými se ozývaly různé hlasy. Zaklepala jsem a vešla dovnitř. Rázem všichni ztichli a otočili se ke mně.

„Vítej u nás. Ty musíš být Isabella." Usmála se žena středního věku a napřáhla ke mně ruku.

Stiskla jsem ji a řekla: „Jen Bella, prosím. Těší mě."

„Mě také, Bello. Jsem Mary, tvá šéfka." Mrkla na mě a pak se rozesmála. Usmála jsem se a seznámila se i se všemi ostatními v místnosti.

„Nemusíš mít strach," otočila se ke mně Mary, má šéfka, když jsem si se všemi úspěšně potřásla rukou. „Dnes už fotit nebudeme. Za chvíli dorazí Edward, náš úžasný fotograf, u kterého budeš bydlet." Trochu vyjukaně jsem se na ni podívala. Nikdo se mi nezmínil o tom, že budu bydlet s chlapem!

„Bydlí u něj ale i naše další modelka. Je ve tvém věku a jmenuje se Melanie. A randí s naším Edwardem." Tu poslední větu zašeptala. Ještě lepší, pomyslela jsem si, budu zaclánět dokonalému párečku!

V tom okamžiku vešel do dveří jeden dokonale vypadající pár. Sexy kluk s bronzovými vlasy a sexy postavou, společně s krásnou holkou, která musela být modelka. Měla štíhlou postavu a dlouhé blonďaté vlasy.

„Tak tohle je Edward," ukázala Mary na toho dokonalého kluka, který se na mě usmál pokřiveným úsměvem, a mně se rozběhlo srdce rychlostí blesku. Blondýna nad tím jenom pokroutila očima.

„A tohle je Melanie." Ukázala na blondýnku, která mi podala ruku.

„Edwarde, Mel," otočila se Mary k těm dvou, „můžete Bellu odvézt domů? A postarat se o ni? Děkuji."

„Tak pojď, Bello," promluvila Melanie zvonivým hláskem. Edward už byl pryč. Šla jsem společně s Melanií zpátky ven.

„Nechceš pomoct?" Usmála se Melanie.

„Jo, to bys byla moc hodná," poděkovala jsem a podala jí do ruky svoji tašku. Ochotně mi ji vzala.

„Takže, jak se ti tu líbí?" zeptala se mě.

Zasmála jsem se. „Je to tu hezké, ale moc jsem toho tady neviděla."

„Ale Edward hezký je, viď?" zachichotala se. Přišla mi docela fajn.

„C-cože?" vykoktala jsem a pocítila, jak začínám rudnout.

Zasmála se ještě více a mávla rukou. „Já jsem zvyklá, ale pokud ti Mary nakecala, že spolu chodíme, tak jo, ale jenom na oko," mrkla na mě. Nechápavě jsem se na ni podívala.

„Prostě jsem s ním jenom kvůli sexu." Pokrčila rameny a podržela mi dveře. „Buď v klidu, nejsem nějaká nymfomanka nebo tak něco. Edward to má tak stejně."

„Aha," zamumlala jsem a víc se k tomu radši nevyjadřovala. Edward už čekal u auta a pomohl mi s věcmi.

„Rád tě poznávám, Bello," řekl tak nějak uličnicky a zeširoka se na mě usmál. Byl tak krásný, škoda že to byl frajírek.

Nastoupila jsem do auta a pozorovala krajinu. Melanie s Edwardem si něco mumlali, ale já je radši neposlouchala. Navíc se to nehodilo.

„A jsme tady," zašeptal Edward a vystoupil z auta. Ochotně mi vyndal z kufru všechny věci a sám je vzal.

„Díky," pípla jsem a šla za ním do domu.

„Hlavně se tu chovej jako doma." Ohlédl se Edward. Dům byl veliký a celý prosklený. Už zdálky jsem viděla moderní nábytek a velké prostory. Vešla jsem do domu hned za Edwardem a rozhlédla se.

„Páni," vydechla jsem, „to je luxus."

„Jo, já vím. Edward si na luxus potrpí," zachichotala se a zmizela někde v kuchyni.

„Bello!" ozval se Edwardův krásný hlas z prvního patra. „Můžeš, prosím, sem?"

Vyšla jsem schody - velice opatrně při mé nešikovnosti - a šla za hlasem. Edward byl v zadním pokoji, hned vedle koupelny - jak jsem ostatně poznala pomocí otevřených dveří.

„Tohle je tvůj pokoj. Doufám, že se ti líbí," řekl mi mile a pousmál se. Rozhlédla jsem se po pokoji. Také byl moderně vybavený a sladěný do fialové, mé oblíbené barvy. Edward se mezitím přemístil ke dveřím.

„Zítra jedeš do práce s námi," řekl ještě mezi dveřmi.

„V kolik mám vstávat?" zeptala jsem se, abych nezaspala. Edward se plácl do hlavy, jako by mu něco uniklo, a pak jen odpověděl: „V sedm."

„Dobře."

„Teď už tě nechám samotnou. Koupelna je hned vedle, ale to sis asi už všimla." Usmál se a zavřel za sebou dveřmi. Plácla jsem sebou do nadýchané postele a vytáhla si mobil. Slíbila jsem mamce, že jí hned zavolám, tak aby nevyváděla.

Doufám, že se Vám první kapitola líbila a že Vás snad i tato kapitolovka zatím trochu zaujala.

Další kapitola

Autor: Kejty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Modelka a upír - 1. kapitola: