Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje minulost se odráží v mých písních... 12. kapitola

08.03.2010 (08:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3405×

Edit: Článek neprošel korekcí.

12. kapitola

Další píseň, další vzpomínky...

Dozpívala jsem a podívala jsem se na ostatní. V očích měli bolest a smutek. Přesně tyhle pocity jsem měla, když jsem tuhle píseň psala a mám je vždy, když tuhle píseň hraji nebo zpívám. Tyhle pocity jsou to jediné, co mě drží, Co mi dovolí vzpomínat. Protože, v mých písních se odráží moje minulost. Každá píseň vždy dopodrobna vypráví o určitém období mého života. Jako tahle, když odešel a já si až teď uvědomila, že bez těch písní, bez zpěvu, bych nedokázala žít, jelikož, ty písně mi připomínají ty krásné věci na minulosti, ale zároveň mi připomínají strašlivá smutek, který si nosím v srdci a bez něj bych nebyla nic, ale proč tak trpět?

Život je krutý, zažila jsem to na vlastní kůži. Nejdříve mi sebral rodinu a já zůstala sama. Potom jsem ale dostala ten nejkrásnější dárek k sedmnáctým narozeninám – novou rodinu. Lásku mého života a přátele. Dostala jsem to po čem jsem tolik, tolik toužila a co mi život odepřel. Splnil se mi i můj velký sen. Teď, ale stojím na hraně a nevím jak se rozhodnout. Pokládám si dvě otázky a ani na jednu si neumím odpovědět. Mám si vybrat to co mě tolik baví, ale být bez  lásky mého života? Nebo mám radši svolit k tomu, abych žila i nežila a zůstat se svou láskou?

Rychlostí blesku jsem zahnala tyto myšlenky a usmála jsem se na ostatní.

„Tak co jí říkáte?“ zeptala jsem se.

„Bylo to krásné!“ vydechla Esme.

„Sestřičko, ty jsi prostě ta největší skladatelka na světě!“ řekl mi Emm.

„Krása,“ řekla Rose.

„Excelent!“ zvolala Alice.

„Nádhera,“ řekla Carlisle

,,Nemám slov,“ dovršil tu pochvalnou řeč Jasper.

„Děkuji,“ řekla jsem jen. Věděla jsem, že oni ví moc dobře o kom se v téhle písni zpívá. Skrývali tu bolest a smutek, jen proto, aby mi udělali radost, aby mě ušetřily vší té bolesti, která zaplavuje moje srdce a drásá je, drásá, že už je rozdrásané do krve a jen tak, tak se drží aby nepřestalo bít.

„Pokud by vám to nevadilo, šla bych si lehnout. Zítra přijede Miley a musíme donahrávat tu píseň a já bych měla koncem tohoto týdne odjet do New Yorku, ale jen na pár hodin a předat nahrávky agentuře, potom by jsem to měla mít hotové a za dva týdny představím své druhé CD. Po úspěchu toho prvního, snad bude i tohle stejně dobré,“ usmála jsem se na ně.

„Jak ho pojmenuješ?“ zeptal se mě Jasper.

„Moje minulost se odráží v mých písních,“ řekla jsem prostě.¨

„Je to dobré nebo ne?“ zeptala jsem se jich nejistě.

„Je holčičko. Tvé písně vyzařují tím, co jsi prožila a co prožíváš. Je to skvělý název,“ řekl mi táta. Vděčně jsem se na něj usmála. Upřímně jsem byla velmi ráda za to, že svou rodinu mám,  že mi tak pomáhají, bez nich bych to nezvládla.

Když jsem se ráno probudila cítila jsem, že dnes přijde něco velkého, netušila jsem co, ale bude to hodně, hodně velké.

„Alice!“ zavolala jsem z mého pokoje. Věděla jsem, že to uslyší. Je to přeci jen upír. Rozrazily se dveře do mého pokoje a ona v nich stála jako vždy připravena na vše, co bych po ní mohla chtít.

„Jde se na to!“ vyhrkla na mě. No jo, vždy´t ona vidí budoucnost. Vstala jsem tedy a udělala jsem vše podle toho jak mi přikázala.

Nejprve mi do ruky dala nějaký šampón a řekla mi, ať se jdu osprchovat a ať si umyju vlasy tím šampónem, který mi dala. Vše jsem udělala podle jejich pokynů a když jsem byla umytá, tak jsem, mimochodem jen tak v ručníku, vešla zpět do mého pokoje, kde byli momentálně všichni a když jsem vešla stočili svůj pohled zpět ke mně. Alice si toho nevšímala a dělala jako, že nic.  Přišla ke mně a prohlídla si mojí tvář.

„Tohle si obleč a potom přijď sem,“řekla mi a tak jsem se otočila na podpatku – i když jsem žádný neměla – a odkráčela jsem zpět do koupelny.

Podívala jsem se na to, co mi to ten upíří skřítek vymyslel a málem jsem omdlela. Nechtělo se mi ale protestovat a hádat se s ní a tak jsem si to na sebe přeci jenom oblékla. Dala mi černé krajkové prádlo. vyšla jsem z koupelny jen v tom prádle, zapomněla jsem, že tam jsou všichni a tak mě viděli jen v podprsence a kalhotkách. Neřešila jsem to.

„Alice, co tam pro mě ještě máš?“ zeptala jsem se, ale to jsem fakticky neměla. Moje miloučká sestřička mi přinesla bílí vak, jen na moment jsem vypustila, že ta osoba, která stojí přede mnou je Alice, pozdě bycha honiti, jak se říká. Alice vytáhla z vaku krátké černé šatičky a já v tu chvíli co jsem je spatřila, jsem myslela, že ji zabiju!

„Měl by sis odvést svou manželku pryč Jaspere, jelikož za sebe neručím!“ vyštěkla jsem a popadla ty šaty, ze stolu jsem vzala nůžky a rozstříhala jsem je na maličké kousíčky.

„To nevadí Bells, viděla jsem, že to uděláš a tak jsem koupila radši dvoje,“ řekla Alice jako by nic. S těmi šaty jsem udělala to samé jako s těmi předchozími.

„Pro jistotu jsem vzala i třetí,“ zazubila se na mě Alice a to jsem toho měla k sakru plné zuby. jednoduše jsem ji obešla a zamířila jsem do šatny. Otevřela jsem skříň, ale všechno oblečení bylo pryč. a ne jen z této skříně, ale ze všech, které jsem v šatně měla.

Rozzuřeně jsem se vrátila do pokoje a zamířila jsem rovnou k Alice do skříně, taky tam nic nebylo a tak samo to bylo i se skříní od Rose a Esme. Vrátila jsem se tedy do pokoje a rezignovaně jsem si od Alice ty šaty vzala a následně jsem si je oblíkla. Byli bílé, takže mi pod nimi šlo vidět spodní prádlo a dokonce byli i dosti průhledné.

Alice mi podala černé boty na vysoké platformě s nápisem Sexy Bitch. Myslela jsem, že ji snad zabiju, ta platforma měla snad deset centimetrů. Řekla bych ale, že nějaké prohledávání mého nebo jiného botníku by stejně byla jen ztráta času a tak jsem si ty boty vzala. Byla jsem vysoká jako Rosalie. Možná ještě vyšší.

„Krok tří!“ vypískla Alice a ukázala mi na židli, z toho jsem usoudila, že chce, abych si na ni sedla. Udělala jsem tak a Rose s tím malým nepopsatelným kolem mě začaly skákat se štětečky a hřebeny.

Asi po půl hodině to bylo hotovo a já se konečně mohla podívat do zrcadla, když jsem se uviděla myslela jsem, že je to nějaký vtip a že na tom zrcadle je jen nějaký plakát modelky, ale když jsem se pohla obraz udělal přesně to samé co já. Ten účes byl excelentní a nalíčení ještě lepší. Všichni v pokoji zatleskali Alice, která se klaněla kde mohla.

„Tak jo, dosti potlesku pro Alice, já jsem tady hvězda a teď ke všemu ještě krásná, takže bych chtěla slyšet nějakou tu lichotku,“ řekla jsem jim naoko nasupeně.

„Naše královno, hvězdo všech hvězd, ty jsi ta nejkrásnější a nejtalentovanější bytost, jaká se kdy po zemi prošla, dovol, abych ti směl ruku políbit,“ řekl Emmett a uklonil se mi.

„Smíš, pokud to Rose nebude vadit,“ řekla jsem a Em mi políbil ruku.

„Vypadáš, no prostě… zkrátka a dobře nádherně, sestřičko,“ řekl mi Jasper. Než jsem stačila odpovědět, Emm se začal hihńat.

„Tos nemohl říci něco ušlechtilejšího?“ zařval na Jaspera.

„Jako ty? Ty Hamlete!“ okřikl ho Jasper.

„Emh, emh. Pokud vím, tak krásná panna jsem tu já a máte se hádat o mě a ne o to, kdo řekl co lépe!“ řekla jsem jim a oni oba dva se poklonili.

„Naše královno,“ řekli dvojhlasně. „Přijela za Vámi na návštěvu jistá osoba, Miley Cyrus za dvě minuty bude vystupovat z limuzíny,“ řekli.

„Fajn, takže jdeme dolů a zahrajeme si divadélko na lidi. Pardon, vy si zahrajete divadélko a já budu přirozeně krásná. Přivítáme Miley a my potom začneme nahrávat. Prosím tě, Alice, mohla bys mi vrátit oblečení? Mám tam už oblečení do klipu. Takže všem je vše jasné,“ řekla jsem a oni jen přikývli a to jsem se ani neptala. Upíří rychlosti mě vzali do náruče a běželi dolů.

Ani ne za setinu vteřiny jsem stála pod schodama a ostatní zahájili činnosti normální rodinky. Za nedlouho se ozval zvonek a tak jsem šla otevřít.

„Sabel!“ vykřikla Miley a objala mě.

„Taky tě ráda vidím Miley, jsem tak ráda, že jsi tady. Pojď, abych ti mohla představit mého tátu a zbytek rodiny,“ řekla jsem.

„Sab, kam mi má šofér odnést věci?“

„Nech to tady potom to uklidíme,“ řekla jsem jí a táhla jí přes obrovskou halu do obýváku.

„Haló všichni, přijela Miley!“ řekla jsem do domu. Asi po dvou minutách už byli dole všichni.

„Rodino, tohle je Miley. Miley tohle je moje rodina. Táta Carlisle, máma Esme, Bráchové Jasper a Emmett a sestry Rosalie a Alice,“ ukazovala jsem na jednotlivé členy rodiny.

„Ráda Vás poznávám, Sab mi o Vás hodně vyprávěla a moc děkuji, že mě tady necháte na ten týden bydlet,“ řekla Mil.

„Nemáš zač, chovej se zde jako doma,“ řekla Esme.

„Tý brďo! U nás v obýváku stojí Hollywoodská hvězda a bude tu s námi bydlet!“zařval Emm.

„A já jsem vosk?“ ohradila jsem se na něj.

„Né, ty jsi ségra, ten nejmilejší tvor v této místnosti, ale tohle je Miley!“ zaječel znova.

„Tak a teď máš smůlu!“ řekla jsem mu.

„Ukáži Mil pokoj. Omluvte nás,“

„Zatím naschle,“ řekla Mil a věnovala se pouze mě.

„Tohle je tvůj pokoj,“ řekla jsem jí a otevřela dveře pokoje, který byl hned vedle mého.

„Tvým rodičům to nevadí?“ zeptala se mě po chvíli co si prohlédla pokoj a začala si vybalovat z kufrů oblečení.

„Ne, oni jsou rádi, že mám nějaké přátele a že tady se mnou někdo je. Táta je často v práci a sourozenci ve škole a já jsem tu skoro sama, až na mámu, která ale zařizuje domy a tak tady někdy není,“ řekla jsem jí.

„Máš fajn rodinu. Kolik je tomu svalovci, co se tak chechtal?“

„To bys ráda věděla, co?“

„Já?“ udělala na mě obličej : Je mi totálně ukradenej! Zase nevíš o čem mluvíš! Začala jsem se tomu smát. Ty její obličeje mě fakticky vždy dostaly.

„Emmovi, tomu je… když já vlastně ani nevím. Minutku,“ řekla jsem jí a otevřela dveře.

„Emme, kolik ti je?“ zařvala jsem do chodby. Za chvíli se ozval smích.

„Osmnáct!“ o minutu později.

„Tak jsi to slyšela,“ řekla jsem jí a to už měla všechno vybalené.

„Chci slyšet ten song. Prosím,“

„Tak pojď,“ řekla jsem jí a táhla ji ke mně do pokoje.

„Tohle je můj pokoj,“ řekla jsem jí.

„Tady je nahrávací místnost,“ uvedla jsem jí do obrazu a otevřela jsem dveře. Zůstala stát jako opařená.

„Vím, je to šok, ale ne zas taková hrůza. Rodino, chtěli jste si to poslechnout, tak pojďte!“ řekla jsem ještě a asi tak za minutu už tam všichni byli.

„Tvůj text je zeleně, můj modře,když zpíváme spolu červeně,“ jen přikývla a tak jsem začala hrát.

Hudba

(Text je můj, tak prosím omluvte případné chyby v překladu. Děkuji.)

Story of my life / příběh mého života

is very fail  / je velice nezdařilý

I am experience hell / prožívám peklo

at the same time / přitom

I love fire / miluji oheň

which me burning / který mě pálí

You suppose then know / vy si myslíte, že víte

but you nothing know  / ale nevíte nic

I am surffer / trpím

but all slony it gather / ale snáším to

I am suppose / myslela jsem

then let me /  že mě necháš

ouuu

All per it / vše za to

so that / abych

I can forget / mohla zapomenout

aaaaa

In my mind / v mé mysli

in memory / ve vzpomínkách

you is and I can´t you releave / ty jsi a nemohu se tě zbavit

I wait in to the life anymore / čekám od života něco více

so much turment / tolik trápení

and on nothing / a na nic

I stand on the dance floor / stojím na parketě

and I haven´t whit whom to dancing / a nemám s kým tančit

I wait into the life anymore / čekám od života něco víc

and I gave only fall / a dostala jsem jen zklamání

yeh, yeh

only fall  / jen zklamání

You promised me / sliboval jsi mi

fifth over the nineth / páté přes deváté

and I believed / a já uvěřila

it was this mistake / to byla ta chyba

I am sorry to say/ bohužel musím říci

then until now / že až teď

I it know / to vím

I don´t know what is tru / nevím co je pravda

and what only lie / a co jen lež

already it from selft / už to od sebe

I can´t tell apart / od sebe rozeznat

You are took me / vzal jsi mi

My sixth sense / můj šestý smysl

this radar / ten radar

whitch me don´t warn / který mě nevaroval

All per it / vše za to

so that / abych

I can forget / mohla zapomenout

aaaaa

In my mind / v mé mysli

in memory / ve vzpomínkách

you is and I can´t you releave / ty jsi a nemohu se tě zbavit

I wait in to the life anymore / čekám od života něco více

so much turment / tolik trápení

and on nothing / a na nic

I stand on the dance floor / stojím na parketě

and I haven´t whit whom to dancing / a nemám s kým tančit

I wait into the life anymore / čekám od života něco víc

and I gave only fall / a dostala jsem jen zklamání

yeh, yeh

only fall  / jen zklamání

Our love,
my trust,
I might as well take a gun and put it to my head,
Get it over with.
I don't wanna remember,
Anymore,ooooooh,anymore.

I wait in to the life anymore / čekám od života něco více

so much turment / tolik trápení

and on nothing / a na nic

I stand on the dance floor / stojím na parketě

and I haven´t whit whom to dancing / a nemám s kým tančit

I wait into the life anymore / čekám od života něco víc

and I gave only fall / a dostala jsem jen zklamání

yeh, yeh

only fall  / jen zklamání

„Bože! Tos napsala sama? Je to bomba, nádhera!“

„Klid Mil. Neproraz nám střechu,“ řekla jsem jí a tak přestala skákat.

„Promiň,“

„Neomlouvej se. Slyšela jsi první zkoušku, ale zdá se mi, že tam budeme muset poopravit čas zpívání, tak trochu to někdy zní jako kanón ne jako duet,“

„Neblázni, bylo to krásné!“

„To sice jo, ale-“

„Žádné ale, holčičko bylo to vynikající. Nemusíš zpravovat vůbec nic,“ řekla mi Esme.

„Tak dobře. Nahrajeme to tedy na ostro?“ zeptala jsem se s Emm zahvízdal.

„Tak jsem to nemyslela, troubo. Potřebovala bych klavíristu, který nás doprovodí,“ řekla jsem a v tu ránu byla Rose u klavíru.

„Jsem zde hvězdy,“ řekla s úsměvem.

„Ok, tak začneme,“ řekla jsem a začali jsme nahrávat první zkouškovou verzi…

Promiňte, že jste si museli počkat, ale nechtěla jsem tu dávat nějaké texty od jiných interpretů a navíc se mi nic nelíbilo a ani se mi to sem nehodilo, takže ten text je doopravdy můj.

Prosím, prosím udělejte mi radost a dejte mi sem nějaké ty komentáře...

Předchozí Oo. SHRNUTÍ .oO Další

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje minulost se odráží v mých písních... 12. kapitola: