Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje proměna - 2. kapitola

11.01.2011 (18:30) • astefany • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1156×

Děkuji Lelientunce, že mě popostrčila a já to mohla dopsat. A zároveň se jí omlouvám za Bellinu „menší" aférku mezi tím, co je Ed pryč. Doufám, že se na mě nebudeš zlobit, protože aspoň podle toho, co jsme plánovaly :D, to bude něco ošklivého ze strany jedné osoby, kterou ale neprozradím, abyste se měli, na co těšit.

Jak už je v perexu, další kapitolka začíná přesně tam, kde minulá skončila. Žádný posun na jiné místo a nebo podnadpis „o pár hodin později" se nekoná. Takže jenom malé shrnutí: Edward někam odjel a Bella netuší kam ani proč. Ve škole se dohodne s Jessicou, že pojedou do Port Angeles nakupovat. Jessica chtěla jet hned po škole, ale Bella chce po škole zajet do La Push za Jacobem, jestli by se jí nepodíval na auto, které ji zlobí. Takže se s Jess dohodne na další odpoledne po škole.

(Pro jistotu jsem znovu napsala poslední větu minulé kapitoly)

Moje proměna - 2. kapitola

Když se podívala směrem, kterým jsem koukala já, došlo jí, že jsem viděla, jak k nám jde Erik.

Na triku měl nápis: Jsem maturant, který se učil, tak se mě na nic neptejte!!!

Teď už jsme se smály obě.

„Ahoj, krásky! Taky máte tak vymytý mozky? Já jsem se učil celý víkend a z pokoje jsem vyšel akorát do koupelny, a když jsem si šel pro něco k jídlu do ledničky.“

„Já jsem byla s rodičema v horách. Ale Bella se doma učila...“

„Čau, lidi!“ To přišel Mike a myslím, že jsem viděla, jak se na mě podíval, ale pak rychle odvrátil oči k Erikovi.

Ještě pořád, po dvou letech, se asi nesmířil s tím, že je jen můj kamarád.

„Cos dělal ty, Miku?” začala hnedka zapáleně debatu Jessica. A já jsem se mohla aspoň nepozorovaně vypařit do třídy a připravit si knížky.

(…)

„Tak zítra, Bell. A nezapomeň, že po škole pojedeme nakupovat!” To na mě ještě pokřikovala Jessika, když jsem po škole nasedala do auta na parkovišti.

Batoh jsem si hodila na sedadlo spolujezdce a vyndala jsem si mobil, abych mohla zavolat Charliemu, že možná přijedu domů později, protože pojedu za Jacobem.

„Co se děje, Bells?” řekl hned Charlie, když to zvedl.

„Neboj nic se nestalo. Akorát jsem ti chtěla zavolat, že dneska přijedu domů později, protože chci zajet za Jacobem do La Push, jestli by se mi nepodíval na ten startér. Nevadí ti to? Možná se to protáhne…”

„V pořádku. Jsi hodná, že voláš. Zavolej mi, až budeš odjíždět, ano?”

„Jasně. Tak zatím, tati.”

Nastartovala jsem na podruhé a vyjela jsem do La Push.

Emmett mi namontoval nové stereo, takže jsem mohla poslouchat písničky. Tentokrát jsme ho vybírali spolu… No, Emmett ho vybral a já přispěla příslušnou sumou na koupi. I když jsme se dlouho hádali, kdo to zaplatí, myslela jsem si, že je fér si ho zaplatit sama. Protože nechat Emmetta, aby mi kupoval další stereo jen tak, to mi nepřipadalo moc slušné. Vzhledem k tomu, jak jsem už jedno úspěšně zdemolovala. Takže po zuřivé hádce – samozřejmě v dobrém – jsme se dohodli, že ho Emmett vybere, domluvíme se na ceně (upřímně nedohadovala jsem se s ním, prostě jsem mu oznámila, že zaplatím větší polovinu) a Emmett mi ho pak namontoval do auta.

V přihrádce jsem našla CD, které mi Edward dal k mým osmnáctým narozeninám. Byly na něm nahrané skladby, jeho skladby. Vzpomínka na to, jak mi je Edward hrál, mi připomněla, že tu není… Zatřepala jsem hlavou, abych tyhle špatné myšlenky, co se děje, proč mi nic neřekl atd., vypudila z hlavy.

(…)

Ok, už jsem tady. Takže, jak se to říká? Aha! Vzhůru do jámy lvové… V mém případě by to správně vystihovalo spíš do jámy vlčí nebo vlkodlačí.

Nemyslela jsem tím, že bych se Jacoba bála nebo tak něco, ale to, že jsem se dobrovolně rozhodla se nejdříve podívat k Emily a Samovi, protože přece jenom teď Jacob tráví nejvíc času se smečkou. A jet se dobrovolně na kluky podívat, je opravdu něco jako „sebevražda", pokud si, ne jako já, libujete v dlouhém objímání, pošťuchování a jiných srandičkách, které kluci vždycky dělají, když za nimi přijedu.

„Ahoj, Bello,” běžela ke mně hnedka Emily. V ruce držela zahradnickou lopatku a na rukách měla navlečené ochranné rukavice. Vytušila jsem tedy, že se asi snaží upravit zahrádku kolem domku, ve kterém se Samem bydlela a často se z něj stávalo i takové doupě, když potřebovali kluci ze smečky přespat.

„Ahoj, Emily. Upravuješ zahrádku?”

„Ano, je to tu už trochu zarostlé,” usmála se a  rozmáchla se rukou, aby opsala půlkruh kolem domu, kde se rozkládalo její nynější zahradnické království. „A jak ses měla? Dlouho ses za námi nepřijela podívat, už jsem si skoro začínala myslet, že jsi na nás zapomněla,” pokračovala a pořád se usmívala.

Byla to pravda, dlouho jsem tu nebyla. Edward si nepřál, abych sem jezdila, přece jenom Jacoba moc nemusí a nevěří ani ostatním. Kdybych si nedala slib, že Edwarda nebudu zbytečně rozčilovat, klidně bych sem zajela, protože vím, že ani Jacob ani nikdo jiný ze smečky by mi nikdy nic neudělal. Chtěla jsem ale, aby Edward viděl, že umím držet slov, nebo aspoň plnit jeho přání, a on pak také musel splnit svůj slib. A to přeměnit mě.

„Měla jsem se dobře, ale mám to teď trochu hektické. Všechen ten shon okolo maturity je podle mě trochu přehnaný. Je mi líto, že jsem se tu dlouho nezastavila, ale dneska jsem si říkala, že když už chci jet za Jacobem, tak se rovnou stavím i tady. A hlavně jsem myslela, že tady Jay bude.”

„Ne, není tu a nejsou tady ani ostatní kluci. Všichni odjeli do města se podívat po nějakém novém filmu na DVD, to, co tu mám já se Samem, jim nepřipadalo dost… mmm, jak bych to řekla. No, asi mysleli, že bude lepší něco trochu víc krvavějšího.”

„Jo, to znám,” odpověděla jsem.

„A co jsi mu vlastně chtěla, třeba bychom to spolu nějak zvládly,” ptala se Emily dál.

„No, to asi ne. Poslední dobou mě to moje autíčko trochu zlobí a Jay ho zná lépe než kdo jiný, když ho sestavoval on. Takže mě napadlo nejdřív zajet za ním, jestli by mi s tím něco neudělal,” vysvětlovala jsem svoji situaci s autem.

„To je pravda, s tím ti asi nepomůžu. Ale než kluci přijedou, tak bys tu mohla zůstat, ne? Už jsou to tak dvě hodiny, co odjeli, takže počítám, že tak nanejvýš do třiceti minut jsou zpět.”

„Určitě, já bych klidně zůstala i déle, ale to by pak zas vyváděl Charlie. A nechceš s něčím pomoct, když už jsem tady?”

„Ne, to je dobré. Jsem ráda, že jsi přijela. Nedala by sis čaj, kávu, nebo džus?”

„Díky, čaj by byl super.”

Vešly jsme do domku a jako vždy tu bylo až skoro neuvěřitelně uklizeno. Nechápu, jak to Emily zvládá, když si představím, jak se chvíli co chvíli sem chodí kluci najíst a Emily pro ně vždycky má něco nachystaného, nebo když se sem přijdou vyspat, jímá mě hrůza, jak dlouho musí chudinka zůstat vzhůru, než všechen ten svinčík po nich uklidí.

Prosím o komentíky, co zlepšit, nápady na zápletky a jiné připomínky. Jsem ráda, že jsem mohla vydat další kapitolu. První kapitolu najdete případně zde: Moje proměna - Prolog a 1. kapitola

Autor: astefany (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje proměna - 2. kapitola: