Další kapitolka. Myslím, že se nade mnou slitujete a napíšete nějaký komentář a já vám zveřejním další a tím předposlední (druhou předposlední) kapitolku. Vím, bude to krátká kapitolovka, ale mě se líbí. Tak doufám, že vám taky! :)
07.06.2010 (17:30) • RobSten13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2335×
2. kapitola
(pusťte si písničku od Michaela Jacksona - Cry)
Bella
Protože jsem venku zaslechla jeho auto, rychle jsem na sebe hodila ten, který jsem měla v ruce, takže vyhrál ten první.
Jakmile film skončil, jeli jsme do restaurace. Objednala jsem si jen zeleninový salát, měla jsem podivně stažený žaludek. Jako kdyby se mělo něco stát, jako by se mělo něco pokazit. Rychle jsem depresivní myšlenky zahnala někam do kouta a dál se věnovala našemu společně strávenému večeru.
Před naším domem, asi v půl jedenácté, jsme se objali a políbili tak, jako kdyby to bylo naposledy, co jsme takhle blízko sebe. A taky bylo.
***
Dnes jsem do školy jela sama, a protože jsem měla trochu zpoždění, snažila jsem se co nejrychleji přeběhnout parkoviště a jít na první hodinu. Ve třídě už všichni byli, a tak jsem se posadila vedle Edwarda a čekala na učitele. Jenže kdybych věděla, co se stane, rozhodně bych dnes nešla do školy, abych se té hrůze mohla vyhnout.
Opět jsem měla žaludek stažený, strachem a nevím čím ještě. Byla jsem jak na trní. Cítila jsem hrůzu, která se neúprosně blížila. Učitel nám rozdával výsledky ze včerejšího určování krevních skupin plus nějaké podrobnosti, díky kterým jsem zjistila tu strašlivou věc…
Edward
Když jsem dostal vlastní výsledky z krve, a předtím jsem si prohlídl ty Belliny, nestačil jsem se divit. Naprosto jsem přestal dýchat, hýbat se a reagovat. Přestal jsem vnímat okolí a ponořil se do té agonie, která mě postihla. Bella, moje Bella, celoživotní láska už mou láskou nesměla být, protože… Nemohl jsem si to ani pomyslit. Moje sestra? To není možné! Nemůže být! Nesmí být! Tomu nevěřím! Ale leží to přede mnou černý na bílém. Pomalu jsem se dostával do reality a uvědomoval si, že to je pravda. Krev přece nelže. Ach, moje Bella už není láska, ale jen sestra. Ne, ne, ne, ne!
Rychle jsem se na ni podíval. Byla bílá jako stěna. Mlčela a vůbec se nehýbala. Pak z ničeho nic po mně švihla pohledem, který jasně dával najevo její zdrcenost. Po tvářích jí stékala jedna slza za druhou a každá další se neúprosně tlačila ven zpod víček.
Tohle se přece nestalo. Doufal jsem, že je to jen moje noční můra, ale bylo vidět, že o to se pokouší i Bell. Prosila, aby to byl jen špatný sen a to mě utvrzovalo v tom, že tohle se opravdu děje, není to sen, ale realita. Učitel procházel třídou a u naší lavice se zastavil.
„Nevěděl jsem, že se něco takového stane. Je mi líto, ale je to tak,“ pověděl nám a se svěšenou hlavou došel až za katedru, kde se usadil a němě kroutil hlavou sem a tam, pod náporem nevěřícnosti.
„Ne,“ zakřičela Bella a vyběhla ze třídy. Podíval jsem se na její prázdné místo a na lavici byla obrovská louže od jejích slz. I já měl na krajíčku, ale zatím jsem se držel.
***
Musel jsem si s Bellou promluvit. Když jsem přijel k ní domů, její otec mi řekl, že se ještě nevrátila. Měl jsem o ní strach. Snad si něco neudělala.
Jessica
„Pane učiteli, dal byste mi prosím klíče od naší třídy? Zapomněla jsem si tam sešit,“ zeptala jsem se, když jsem ho potkala na školní chodbě.
„Jistě, tady. Pak mi ho přines do kabinetu,“ řekl a já se vydala na mou misi.
Ve třídě jsem si sedla za katedru. A přesně jak jsem potřebovala, tu na stole ležely ještě nedodělané výsledky z krve. Vzala jsem ty Edwardovy a Isabelliny a trochu pozměnila výsledky. Poupravila jsem barvu krve a značky. Tak a teď to jen vytisknout a bude to. Od teď jsou to bratr se sestrou, což znamená, že je Edward volný a brzy bude jen můj. Miluji Tě. Pomyslila jsem si a s velmi širokým úsměvem se vydala do kabinetu. To bylo až moc lehké, ale co, teď mám alespoň víc času se psychicky připravit na Edwardovo utěšování ze ztracení jeho lásky a nalezení nové sestry. Ach, Jess, ty jsi prostě jednička.
„Děkuji a nashledanou,“ řekla jsem, když jsem vstoupila do kabinetu, a hned na to zase zmizela.
„Není zač, nashledanou,“ odpověděl a věnoval se telefonátu.
Autor: RobSten13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Moje sestra? To není možné! - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!