Bella se začne zabydlovat a postupně se zase skamarádí se svojí novou rodinou. Tentokrát to bude z pohledu Edwarda. Přeji hezké počteníčko. Vaše Zira
22.07.2010 (07:30) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3191×
6. kapitola – Přiznání
Edward:
Zastavili jsme a já vypnul motor. Bella se hned rozletěla do lesa. Upíří rychlostí jsem ji následoval. Za mnou byli Jasper s Emmettem a až daleko za nimi byl Carlisle. Holky zůstaly doma, aby pomohly Esme to tam trošku zútulnit a taky proto, že neměly žízeň. Bella se hnala jak mířená střela přímo na cíl. Zahlédl jsem pumu a hnal se za ní, ale nebyl jsem jediný, kdo ji zahlédnul. Bella už ji držela a zlomila jí vaz. Hlasitě jsem zavrčel na důkaz, že byla moje. To už jsem ale uviděl srnku a ve vteřině už jsem pil její krev. Neměla nejmenší šanci. Krev byla sice sladká, ale pořád to nebylo ono. Když jsem skončil, zahrabal jsem ji pod strom. Po chvilce jsem ucítil další vůni. Uviděl jsem pumu a o tuhle jsem už nechtěl přijít. Viděl jsem, jak Bella běží, aby si ji vzala, ale já ji předhonil a napil se. Bella zaprskala a běžela jinam. Pak jsem běžel za Bellou po jejím pachu. Chtěl jsem vidět, jak loví. Byla velice brutální. Sála tu tekutinu a po chvilce tam nechala ležet tělo a sedla si vedle něho. Zdálo se mi to, nebo si začala povídat s tou srnkou, která byla už jaksi mrtvá? Ne… ona si mluvila pro sebe.
„Měla jsem… ne, neměla. Neměla. Neměla jsem báječný život. Teda vlastně měla. Byla jsem s mámou, a pak jsem přijela sem a všechno se zhoršilo. Myslela jsem si, že v tomhle zapadákově zkysnu navěky… ale… potkala jsem jeho a všechno se hned změnilo. Jako by vysvitlo slunce, i když je tma… byla jsem tak šťastná… a on určitě taky. Jenže pak se stala ta nehoda a on mi řekl, že mě nemiluje a opustil mě. Nejdřív jsem nenáviděla jeho, ale pak si řekla, že bych měla spíš nenávidět sebe nežli jeho, jelikož on za to nemůže. Jacob mi trošku pomohl, ale nikdy nedokázal zahojit tu ránu… kterou mi Edward uštědřil. Pak se stala ta nehoda a já jsem řekla Jacobovi, že ho miluji.“ To jsem se trošku naštval a odešel jsem.
„Jenže já jsem ho nemilovala.“ Když jsem to uslyšel, vrátil jsem se zpátky.
„Řekla jsem mu to jen proto, aby se dokázal uzdravit, ale jeho zranění byla příliš vážná a on umřel. Když umřel, zhroutil se už celý můj svět. Pak jsem se stala upírkou a znovu ho potkala… a nevím, jestli mu mám zase věřit, co když mě znovu opustí. On sice tvrdí, že si vymýšlel v tom, když mi říkal, že mě nemiluje, ale jak mu mám věřit. Miluji ho, ale jak mu mám věřit. Musím to risknout. Ne… já už nevím.“ Dala si hlavu do dlaní a já k ní přišel. Zvedla hlavu a zděsila se.
„Ty si to slyšel?“ zeptala se mě. Já jen přikývl.
„Já… se ti omlouvám… ježiši, co jsem ti to provedla. Co jsem to říkala? Neměla jsem nic říkat.“
„Já jsem rád, když vím, jak na tom jsme. Já tě taky miluji a musíš vědět, že ti dám, kolik času budeš chtít. Jak už jsem říkal, na tebe stojí za to počkat. Já vím, že mi nemůžeš hned věřit, ale jedno ti řeknu jistě. Nikdy jsem tě nepřestal milovat a nikdy tě nepřestanu milovat,“ řekl jsem, dal jí pusu na čelo a odešel.
„Počkej.“ Vzala si srnku na ramena, hodila ji pod strom a pak mě vzala za ruku. Šli jsme spolu k našemu domu a zatím si povídali. Nebylo to nic podstatného. Jen tak jsme si povídali. Když jsme došli k domovu, tak už tam stálo stěhovací auto. Chtěl jsem jí to vynosit nahoru, ale ona si tam nejdříve potřebovala vymalovat. Nejdříve si tam nalepila vzory, pořádně je zadělala a pak celý pokoj přestříkala. Když s tím byla hotová, tak jsme ještě tři hodinky počkali a pak jí to společně s bratry vynosili vše nahoru… i tu postel a pak jsem uviděl, že si koupila i klavír. Vynosil jsem jí ho až nahoru.
„Ty sis koupila klavír?“
„Ano… chci se na něm naučit hrát,“ řekla a všichni si dole vzdychli. Šla za nimi dolů.
„To je skvělý… to tady zase bude nováček. Všichni jsme bydleli po hotelích, než se náš Edwardíček konečně naučil hrát na klavír,“ řekl Emmett a začal si balit věci.
„Takže potřebuji osušku, kartáček na moje zoubečky…“
„Emmette, sklapni,“ okřikla ho Rose.
„Opovaž se hrát příšerně, nebo ti ten klavír rozbiju.“ Koukla se na mě Rosalie vražedným pohledem.
„To je hezký. To tě naučil Emmett, dělat si z lidí srandu?“
„Naučil jsem to jedině Jaspera, ona si totiž nedělá srandu,“ řekl Emmett.
„Neboj se, půjde mi to jako po másle.“
„V tom případě spolu nebudeme mít žádný problém. Pokud ti to ale nepůjde, tak padáš z domu.“ Pak se usmála a táhla Emmetta do svého… jejich pokoje. Alice zase táhla Jaspera do pokoje.
„Miláčku… nechceš taky,“ naléhal Carlisle na svoji manželku.
„Neruš, miláčku, mám teď spoustu práce.“ Viděla jsem, jak Jasper se na mě usmál a pak upřel svoje kukadla na Esme. Ta se najednou vrhla na Carlislea do pokoje. Carlisle upřel oči na Jaspera, se slovy děkuji. Zůstali jsme v pokoji sami a já nevěděla, co mám říct. Ticho prolomil až Edward.
„Nechceš pomoct, s tím přestěhováním pokoje?“
„Jo… klidně,“ řekla jsem a šla s ním do mého pokoje. Předělávali jsme to asi milionkrát. Teda, on to předělával… já mu jen říkala kam. Když jsem skončila, tak jsem si lehla na postel a pobídla ho k tomu, aby si lehl ke mně. Lehl si ke mně a navzájem jsme se dívali do očí. Dívali bychom se určitě celý den, kdyby nás nevyrušilo klepání u dveří. Okamžitě jsem popostrčila Edwarda tak, aby spadl z postele. Ten se usmál a lehl si na taburet. Já seděla na posteli.
„Dále?“
Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Moje srdce nikdy nebude slepené - 6. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!