Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje televizní Kráska - 1. kapitola

07.05.2010 (19:30) • RobSten13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1971×

1. Kapitola

Bella

Přijela jsem domů a rovnou se odebrala do svého pokoje, kde jsem si z tašky vyndala učebnice. Úkoly byly lehké, takže jsem je měla brzy za sebou. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je pět. Je na čase udělat Charliemu večeři. Uvařila jsem jenom rizoto, aby mi to netrvalo moc dlouho a mohla si jít lehnout. Zítra mě čeká perný a nudný den. Zase ty jejich pohledy. Ale to jsem nevěděla, že zítra to nebude takové, jaké jsem očekávala.

Potom, co jsem se probudila a zašla do koupelny, kde jsem se vysprchovala, vyčistila zuby a učesala, jsem šla nazpět do pokoje, vzala si staré džíny, černé tričko s hlavou plakající dívky a tmavě šedou mikinu s kapucí. Mrkla jsem se na sebe do zrcadla a usoudila, že i  přes depresivní oblečení mi to docela sluší. Šla jsem do kuchyně, nasnídala se – rohlík namazaný máslem s medem a k tomu citrónový čaj – a hnala se do chodby, vzala si černou bundu a opět vyšla ven, zasednout do auta a vyjet směr škola. Ale samozřejmě, jak u mě bylo zvykem, jsem se na prahu málem rozplácla.

Když jsem zastavila na parkovišti, všechny pohledy se opět stočily na mne, někteří se dívali pohrdavě, někteří lítostivě a jiní zase lhostejně nebo s opovržením. Jejich pohledy mi dělaly problémy, nevím sice proč, ale je to tak. No, stejně s tím nic nenadělám, a tak jsem se vydala do školy na první hodinu dějepisu. Vešla jsem do třídy a zkoprněla úžasem. U mě v lavici seděl krásný kluk. A v dalším okamžiku mi došlo, že to vlastně žádný kluk není, ale že je to upír. Je to zvláštní, ale najednou jsem dostala vztek. Copak nemůžu mít alespoň chvíli klid? V tu chvíli se na mě podíval a já viděla jeho oči. Byly zvláštně hnědé až do červena. Takže tu byly dvě možnosti. První možnost byla, že je novorozený a začal se živit zvířecí krví, ta druhá byla mnohem hrozivější a to taková, že má čočky. Doufala jsem, že je to ta první alternativa, ale nebyla jsem si naprosto jistá. Zrovna zazvonilo a já se loudala k mé – teď už naší – lavici. Posadila jsem se a akorát vešel ředitel školy. Chvíli uklidňoval rozrušenou třídu, a pak pronesl ta slova.

„Tak, jak už jste si zajisté stačili všimnout, máme tu nový přírůstek,“ řekl a ušklíbl se na nás. Periferním viděním jsem pochytila, že všichni začali rychle přikyvovat a já jen tupě zírala na „člověka“ vedle mě. Pak řiditel pokračoval a vysloužil si tak, mou pozornost.

„Postavte se, pane Cullene a řekněte nám něco o sobě,“ promluvil řiditel. No prima, takže další Cullen. Myslím, že se odstěhuji zpátky k mamce, ale to bych se už nikdy nemohla podívat k nim domů, ale co když tam teď bude bydlet ten nový Cullen? Ach jo, to je dilema.

„Jmenuji se Peter Cullen. Mám rád hudbu, rád si skládám písničky, které pak vydávám na CD a hraji na kytaru. Miluji adrenalin, své bratry, rychlá auta.“ Jak jinak, říkala jsem si sarkasticky, „krásné dívky a červené víno,“ uzavřel a při tom na mě mrkl. Co ten o mně věděl?

Pak se třídou rozeznělo šuškání o Cullenovi, ale ředitel je zase utišil, protože jak se zdálo, měl na srdci ještě jednu věc. A taky, že jo.

„Chtěl jsem vám jenom sdělit, že tento rok se bude pořádat školní ples. Bude samozřejmě v párech a také potřebujeme nějakou skupinu, nebo zpěváka či zpěvačku, kteří by nám zpříjemnili náš dlouhý večer. Tak, to je myslím vše. Pro větší podrobnosti se dostavte do ředitelny,“ dopověděl a odkráčel. Mezi tím do třídy vcházel učitel, ale jelikož nám už zbývalo jen asi čtvrt hodiny, měli jsme si něco přečíst v učebnici a doma z toho vypracovat esej na dvě stránky A4. No bezva, tak to mám do zítra co dělat. Ušklíbla jsem se a dál se věnovala článku.

Po zazvonění jsem se vydala na další hodinu - angličtinu. Ve třídě ještě nikdo nebyl, a tak jsem přemýšlela nad plesem, o kterém řiditel mluvil. Myslím, že to risknu. Odpoledne půjdu do ředitelny a zeptám se na to, jestli by mě brali jako hudebnici a zpěvačku. Nejspíš bych tam hrála tu smutnou píseň z mého snu, jestli mi to povolí. Páni, to bude ples, místo toho, aby tam tancovali, budou brečet, tak to se mi líbí. Zahraji a půjdu domů. Pak jsem se sama pro sebe usmála. To jsem zvědavá, jestli to vyjde.

Zrovna jdu po dlouhé a široké chodbě, jejíž zdi jsou už zažloutlé, protože už tu dlouho nikdo nevymaloval, očividně je to moc nezajímá. Prosmýkla jsem se mezi dvěma partičkami lidí a stála před ředitelnou s rukou sepjatou v pěst, abych mohla zaklepat, když mi někdo zaťukal na rameno. Instinktivně jsem se otočila a v tu ránu zapomněla slova, která jsem si cestou sem opakovala pořád dokola.

Prolog → 2. kapitola

Shrnutí

Co na to říkáte? Já vím, tahle kapitola se mi nějak nepovedla. Takže očekávám kritiku :D.

Autor: RobSten13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje televizní Kráska - 1. kapitola: