Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje televizní Kráska - 13. kapitola

26.10.2010 (11:00) • RobSten13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1127×

13. kapitola

Bella

Neměla jsem tušení, zda-li by mi to k něčemu bylo, pokud by to byl upír, můj běh by mi k ničemu nebyl, natož rychlejší chůze, ale i tak jsem se cítila lépe, že jdu o něco rychleji než obvykle.

Domů jsem se dostala s předstihem a mohla si tak po náročném a úspěšném dni oddechnout a odpočinout na pohovce u telky. Nebyla jsem sice jejím fanouškem, ale cítila jsem, že potřebuji povolit. Než jsem se usadila na pohovku, šla jsem do kuchyně, udělat si kakao. Vzala jsem si ho do obýváku a položila na malý, přeplněný stolek. Usedla jsem do měkkých polštářů a pustila televizi. V první minutě hledání něčeho zajímavého, na co bych se mohla dívat, jsem zahlédla reklamu, ve které byl viděn Thomas Alechandro. Okamžitě jsem to vrátila na předešlý kanál a dál sledovala reklamu.

… a tak jsme konečně našli tu, kterou jsme tak usilovně hledali. Je to naprosto dokonalá dívka se jménem Isabella Swanova (moje fotka se ukázala na obrazovce), která navštěvuje střední školu ve Forks. Je jí teprve 17 let a teď už víme, že se svým pěveckým talentem to dotáhne velmi daleko. Její první píseň, jako ochutnávka alba, bude vydána do několika týdnů. Připravte se na pořádný nášup emocí.

A pak byl konec reklamy. Nemohla jsem se pomalu ani nadechnout, jak jsem byla zaskočená, co všechno se událo během jednoho dne… Ten Thomas asi musí být pořádně bohatý, když dokázal během jednoho dne dostat svou reklamu na dívku, kterou sotva našel, do televize v podobě několikaminutové reklamy.

Neříkám, že by se mi to nelíbilo, i přes to, že jsem o sobě věděla, že jsem stydlivka, momentálně jsem se cítila víc než šťastná, že jsem byla v televizi.

První song během několika týdnů…? To mi přijde moc uspěchané, ale co já vím, nejsem odborník. Nesmím zapomenout na tu Angelu… možná, že by jí nevadilo, kdybych jí nepoděkovala, ale zdálo se to jako dobrý nápad, ale konec konců všichni dobře víme, že vyjadřování pocitů není moje parketa…

Po večeři jsem se šla osprchovat a došla si na toaletu. Omyla si obličej po jemném nalíčení a poté se vydala do svého pokoje, kde jsem ulehla do postele. Otočila jsem se na bok směrem k oknu. A jako za dávných časů jsem měla pocit, že mezi větvemi protějšího stromu, mě pozoruje jeden pár očí.

S Edwardem jsme šli ruku v ruce stmívajícím se parkem. Postupně jsme došli až na konec nějakých skal a společně se dívali na západ Slunce. Bylo to tak romantické, že jsem se neudržela a téměř po Edwardovi skočila a začala ho všude líbat. On dělal to samé. Šeptali jsme si do ucha slova lásky a byli neskonale šťastni. Pak se ale něco stalo, Edwardova tvář se začala měnit v obličej Matta…

Celá zpocená s hlasitě bušícím srdcem jsem se na posteli vyhoupla do sedu. Lekla jsem se, když se za okny mihla nějaká postava, ale moc jsem na své smysly nedávala, přece jenom ten sen mě oněměl. Potřebovala jsem se uklidnit, a tak jsem se vydala do koupelny a opláchla si obličej studenou vodou. Když jsem se vrátila do pokoje, bylo půl třetí ráno, a tak jsem si opět zalezla pod peřinu a snažila se usnout. Nebylo to vůbec lehké a nakonec jsem usnula až k ránu.

V půl sedmé jsem se probudila, došla do koupelny, kde jsem vykonala potřebnou hygienu, a vrátila se zpět do pokoje. Dodělala jsem si domácí úkol z matematiky, který jsem včera před večeří nestihla a pak už se mi do něho nechtělo, protože jsem byla ospalá, hodila ho do batohu a  sešla schody. V kuchyni mi Charlie připravoval snídani a já se posadila ke stolu.

„Dobré ráno, Bells,“ zašeptal a podal mi palačinky s burákovým máslem.

„Dobré, jak si se vyspal?“ optala jsem se.

„Šlo to, ale měl jsem pocit, že okolo našeho domu pořád někdo slídí,“ řekl a ve mně hrklo. Je možné, že by tu někdo opravdu byl? Mně se také zdálo, jako by mě někdo pozoroval, navíc ta hýbající se silueta, kterou jsem zahlédla po mém snu… Nemohla to být všechno jen náhoda? Momentálně jsem si přála, aby to tak bylo, jen náhoda.

„Chtěl bych jít zítra na ryby s jedním mým známým, nevadilo by ti to?“ zeptal se omluvně.

„To je v pohodě, jen klidně jdi. Jeden den to tu sama přežiji,“ odpověděla jsem mu. Ale v jeho očích jsem zahlédla něco, co mi napovídalo, že to není vše…

„No vlastně by to bylo na celý víkend, ale myslel jsem, že bys jela taky. On má syna, a tak byste tam mohli spolu blbnout…“ povídal dál, ale já jet nechtěla, co je mi po tom, že má syna. Tím mi jako táta chtěl říct, že bychom spolu mohli být, když mi můj první vztah nevyšel? Děkuji nechci.

„Prosím, Bello. Nechci tě tu nechávat samotnou, bude to jako za starých časů. Pamatuješ si přece, jak jsme jezdili na ryby a ty jsi se vždy válela u řeky a když jsi pak byla celá mokrá, nastydla jsi…“ vyprávěl mi moje dětství s ním, ale já ho utnula.

„Dobře, tak já tedy pojedu. Vidím, že ti na tom opravdu záleží,“ řekla jsem a v tom samém momentě bych si nafackovala. Rybaření jsem nesnášela, obzvlášť, když tam bude někdo, koho neznám. Když jsme byli jen já a Charlie, tak to bylo úplně něco jiného.

„Děkuji ti. Mimochodem, co je to za reklamu v té televizi?“ zeptal se.

„Nevěřil bys, co pro mě Angela udělala. Víš, zpívala jsem na plese a Angele se moje píseň tak moc líbila, že zavolala nějaké agentuře, která hledá mladé talenty, aby přijeli, že u nás na škole je jedna dívka, která takový talent má, samozřejmě tím myslela mě. A když přijeli, tak si mě v tělocvičně poslechli, jak zpívám a v podstatě okamžitě mě přijali mezi sebe. Pochop tohle by mohlo změnit náš život. Byla to neuvěřitelná šance, jak poznat, jestli na to mám, jestli ve mně něco je…“ Mluvila bych dál, kdyby mě Charlie nepřerušil.

„Chceš říct, že by se z tebe stala zpěvačka?“ zeptal se nevěřícně. Trochu mě to urazilo, proč bych se nemohla stát zpěvačkou?

„Nevím, je to možné,“ odpověděla jsem zběžně a vstala od stolu. Byl nejvyšší čas jet do školy.

Dnes naopak škola nějak vázla. Netušila jsem čím to je, jestli jsem se tak netěšila na zítřejší rybaření, nebo jestli to mělo něco společného s dnešní návštěvou nahrávacího studia v Seattlu.

To mi připomnělo, že si nejspíš zabalím až zítra ráno. Protože jak se znám, večer padnu do polštářů a hned usnu. Takže to abych si ráno přivstala, jinak to nestihnu a Charlie si bude zbytečně myslet, že mě to nehorázně obtěžuje – jet s ním na ryby - a to by bylo zbytečné, ho takto nervovat.

Škola skončila v půl čtvrtý a já měla být v Seattlu za hodinu a půl. Nevěděla jsem, jestli to stihnu, tak jsem sešlápla plyn téměř až na podlahu auta, i přes mou averzi k rychlému řízení, ale na druhou stranu, už jsem na to byla zvyklá…

V Seattlu jsem tak díky rychlé jízdě byla o něco dřív, než jsem měla, a tak jsem si zašla do nejbližší cukrárny a objednala si čaj s příchutí lesní směsi a jeden čokoládový rohlík z listového těsta. Zatímco jsem přežvykovala jedno sousto pečiva, připravila jsem si čaj; čajový pytlík vyndala z papíru a vložila ho do hrnku, přisypala cukr a zamíchala lžičkou. Seděla jsem v nejvzdálenějším koutě u okna celé cukrárny a pozorovala rušné město. V cukrárně topili na můj vkus až příliš, a tak jsem se vysvlékla jen do trička. A zjistila jsem, že jsem si ráno vzala to černé s obličejem s červenýma očima. Pousmála jsem se a začala zahánět vzpomínky, které se neúprosnou rychlostí draly na povrch. Nechtěla jsem na něj znova myslet, protože to by znamenalo, že bych se nakonec do vzpomínek vložila natolik, že bych zmeškala schůzku. Ale tohle byla jen výmluva, kterou jsem vymyslila narychlo. Hluboko uvnitř mého já jsem věděla, že by to mohlo dojít až k slzám a nakonec bych se tu složila, navíc jsem si řekla, že už nechci ztrácet čas zbytečným očekáváním a připomínáním něho.

Když jsem dopila poslední doušek čaje, který byl mimochodem moc dobrý, byl nejvyšší čas se zvednout a vydat se na cestu. Nehledala jsem dlouho a studio našla. Vešla jsem dovnitř. Vyjela výtahem do třetího patra a poté se zastavila v nějaké recepci, kde mě mladá slečna oznámila Thomasi. Sotva jsem se posadila do křesla, že počkám, ve dveřích své pracovny se objevil Thomas velice přívětivým úsměvem.

„Dobrý den, Bello, rád vás opět vidím,“ přivítal mě Thomas a lehce mě objal. Zatímco mě objímal, jsem pohlédla do jeho kanceláře, kde to vypadalo tak nádherně, jak obývák nějaké hollywoodské hvězdy, byla naprosto dokonalá a uprostřed celé té nádhery stál samolibě usmívající se Matt. Dnes mu to moc slušelo a vypadal o mnoho mladší než včera, ale 19 let přece nic není. Jak směšně a trapně mi najednou bylo. Kdyby tu byl Edward, 19 let by mi nikdy být nesmělo, nechtěla bych to, všemožně bych se tomu vzpírala a snažila se to nějak vysmlouvat… Zahanbeně jsem sklopila zrak k zemi a přerušila naše objetí. Thomas se zasmál a já s jistotou věděla, že za to mohly rudé tváře a uši, které téměř horkostí hořely. I když oni o upírech a o mém životě neměli ani tušení, i před nimi jsem se styděla za své smýšlení ohledně věku.

12. kapitola → 14. kapitola
Shrnutí

Líbila se 13. kapitola? "_"
Prosím o komentáře!!!

Autor: RobSten13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje televizní Kráska - 13. kapitola: