Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje televizní Kráska - 6. kapitola

30.05.2010 (07:00) • RobSten13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1805×

6. kapitola

Bella

Po několika minutách jsem se přece jen přinutila se pohnout a šla jsem znovu do koupelny, abych nastavila noční praní, – Charlie se zmiňoval o tom, že nemá nic na sebe- a pak jsem si šla už konečně lehnout.

Přemýšlela jsem o dnešku. S Peterem mi nebylo tak mizerně, ale říkala jsem si, že je to tím, že s ním můžu mluvit o všem, no téměř o všem. Moji lidští přátele nic o upírech neví, vlastně já lidské kamarády ani nemám. Jediná Angela mě nenechala ve štychu, právě když jsem potřebovala, když to pro mě bylo dost těžké. Přetočila jsem se na bok a povzdechla si. Během půl hodiny jsem usnula.

Poté, co jsem se vzbudila, zalezla do koupelny a následně sešla dolů do kuchyně sobě a tátovi nachystat snídani, jsem se opět ocitala v koupelně a vyndavala mokré oblečení z pračky. Venku bylo docela teplo, a tak jsem mokré prádlo nesla v košíku až ven k sušáku. Když jsem klepala svoje kalhoty, abych je narovnala, z kapsy mi vypadl lístek. No jasně lísteček, který jsem včera našla v knížce. Rychle jsem kalhoty hodila zpět do košíku a vrhla se na papírek.

Byl přehnutý a na přední straně bylo něco napsané, ale po vyprání to bylo téměř k nepřečtení. První písmenko bylo „B“ pak něco rozmazaného, ale vypadalo to jako „Belle“. Z té trošky barvy propisky, co na papírku zbyla, jsem nějak rozpoznala, že by to mohl psát Edward. A proto se mi začaly třást ruce. Rozložila jsem papírek a moje teorie se potvrdila, musel to být Edward. Jeho styl písma bych rozpoznala mezi miliony. Ale i přes to, že vím, že to psal on, jsem z papírku ničemu nerozuměla. Bylo to oprané a já byla na sebe tak naštvaná, že jsem lístek vztekle zmuchlala a hodila ho na zem. Než jsem se ale uklidnila a chtěla se pro lísteček sehnout, vzedmul se vítr a papírek mi před očima někam zmizel. Rozeběhla jsem se za ním. Hledala jsem ho asi půl hodiny, ale nikde nebyl. Hlouběji do lesa jsem se neodvážila, bála jsem se, že bych se ztratila. Vykašlala jsem se na něj, otočila se a šla pověsit to prádlo. Ale když jsem se otočila…

Edward

Dnes zase po dlouhé době sedím u klavíru a hraji její ukolébavku. Ta bolest, která mě sžírá jak zevnitř, tak zvenku, se každou minutou zvětšuje. Cítím to. A každá minuta je jako celé století od odloučení mé jediné lásky. Každou další minutou mě opouští sebeovládání, které mě tu drží. Ale jaká je prevence proti „drogám“? Mít pevnou vůli a umět říct „Ne“. A já se snažím, moc se snažím. V hlavě se mi míhají vzpomínky a za každou vzpomínkou je pevné a tvrdé „Ne“, ale čím déle jsem bez ní, moje vůle se zmenšuje.

„Chudák Edward, tohle si nezaslouží. Trpět. On ne. On nesmí trpět. To je tak nespravedlivé! Vždyť on je ten, který si to nejméně zaslouží! Tak proč trpí? Nevytrpěl si už dost? Můj synek,“ pomyslila si Esme a poté vzdychla. Viděl jsem na ní, že jí to opravdu tíží, že je smutná, protože jsem smutný já, ale ona nemusí být smutná, i když je to máma. Nikdo by neměl být tak smutný. Copak nevidí, že je to pro mě pak mnohem těžší? Číst  jejich myšlenky mě občas dokáže srazit na kolena, tak proč mi to pořád dělají? Rozhodl jsem se.

„Prosím, chci něco říct,“ křikl jsem jemně na celý dům. Když se všichni sešli v kuchyni, dívali se na mě nedočkavě a obezřetně, ale i za těmito emocemi se v jejich očích zračil smutek a Jasperovi lítost (pořád si to vyčítá). Řekl: „Nikdy nebudu schopný si to odpustit!“ Ale já jsem mu to už odpustil, mohlo se to stát komukoli, a navíc díky tomu jsem pořádně pochopil, že jsme pro ni přespříliš nebezpeční a mohl ji tak opustit. Opustit, a tím jí ochránit před naším světem. Opustit, a nechat jí na živu. Opustit, a dát jí možnost žít tak, jak má. Šťastně a hlavně lidsky. Bude mít lidského přítele, který bude jejím manželem a otcem jejích dětí. Bude babičkou až její děti dospějí a ony budou mít své děti. Bude mít to, co já nikdy neměl, a nikdy mít nebudu. Bude mít něco, co si zaslouží. To jediné jsem jí mohl nabídnout, ale já se ani nezeptal, jestli s mojí nabídku souhlasí. Neptal jsem se na její názor a udělal to, co jsem měl udělat hned na začátku, odejít a už se nevrátit, ale díky tomu že jsem se vrátil, jsem našel pravou lásku svého – ne – života. A za to jsem vděčný. Z mých myšlenek mě dostal až Carlisle.

„Děje se něco synu?“ zeptal se a já se postupně každému podíval do obličeje. Všichni, až na Alici, se tvářili hlavně nechápavě a podle jejich výrazu očekávali to nejlepší. Mysleli si, že se vracím za Bellou. Alice jako jediná  už věděla, co mám v plánu, a proto se na mě mračila a v myšlenkách mi to vymlouvala. Nesvolal jsem je proto, abych se jich ptal, ale abych jim to oznámil jako jasnou věc.

Peter

Bella. Dívka, tak roztomilá, krásná a hlavně nemotorná. Byla něco víc a šíleně mě to k ní táhlo, ale to si nemůžu dovolit. Aro by mi dal, kdybych si s ní něco začal, avšak ona by mi to nejspíš ani nedovolila. Vždyť chodila s mým „bratrem“. To je taky vůl. On jí nechal, kvůli tomu, že jí chtěl dát lidský život. Kdyby o něj stála, tak s ním nebude, ne? Ale poté, co jsem našel ten lísteček, kde píše Belle důvod jeho odchodu, jsem se tak rozzuřil, že jsem ten jeho apartmán zlikvidoval. Jestli pochopí, proč jí opustil, bude to o dost těžší, takže se to nesmí dozvědět. A zrovna včera to bylo skvělý, myslím, že mi začíná důvěřovat. Jenže, když jsem šel nahoru, že ten lístek vezmu a spálím, aby se to nedozvěděla, nebyl tam. Tak jsem jí dnes ráno sledoval a když ho hodila vztekem na zem a vítr ho odvál mým směrem, měl jsem šanci. Vzal jsem ho ze země a dal do kalhot.

Takže ti chytří pochopili co se stalo, když se Bella otočila, nebo alespoň tuší! :)
(Věřím, že jste na to přišli všichni! :D)

Moc prosím o komenty v minulých kapitolkách jich bylo šest, sedm a já pak nwm jestli mám pokračovat. Takže očekávám minimálně 15 komentů OD VÁS!

Děkuji

5. kapitola → 7. kapitola

Shrnutí

Autor: RobSten13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje televizní Kráska - 6. kapitola: