Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moji Andělé 3

13.05.2009 (15:00) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4640×

O 18 let později

Dneska je tomu osmnáct let co jsme se sem přistěhovali za tu dobu se toho mnohé stalo. Jednoho dne jsem poprosila Viktorii jestli by neodjela do Forks a neřekla Charliemu že mě roztrhala puma nebo něco podobného. Holky mi vyrostli do krásy i když jsem na nich viděla že jim chybí otec nestěžovaly si. Děvčata měla velmi zvláštní nadání Krev jim nevoněla prý smrdí jako rez a sůl. Mě vlastně taky tak smrdí. Akorát Viky to má o hodně těžší. Potom ti také můžou předávat různé myšlenky, obrazy co si vymyslí, ale také ti hledat v minulosti a nacházet různé lidi které neznají.

Když bylo holkám sedm let ale vypadaly na patnáct ke mně přišly a ptaly se přes jejich dary bylo zábavné je sledovat jak každá druhou ve vypravování doplňuje detailami.

„Mami kdo to je?" zeptaly se mně Renesme a Carlie unisono.

„To je zlatíčka váš táta."

„Vyprávěj nám o něm" zašeptala mi Carlie.

„Jistě máte právo to vědět jen počkejte minutku." Přikývly

„Viky chceš to taky slyšet." Zeptala jsem se Viky.

„Moc ráda si to poslechnu. Už jsem tě o nich neslyšela vyprávět věčnost naposled na louce v Seattlu když jsme se potkali." Řekla a posadila se na gauč. Už za tu domu co se známe věděla že když vysloví jejich jména tak to neuvěřitelně bolí. Hodila jsem po ní děkovným úsměvem a ona mi ho oplatila takový tím nemáš zač.

Tak jsem začala s vypravováním, jak jsme se poprvé setkaly, první dotek,polibek, první milování. Ale také jsem jim řekla jak mě opustil, ale hlavně jsem jim řekla všechna jména rodiny Cullenů. Holčičky měli každá položenou ručičku z jedné strany mého krku a když jsem jim ten příběh vyprávěla tak se jim tak trochu promítal i s pocity. Aby Viky nebyla pozadu tak když jsem skončila přehráli jí to celé od znova. Skončilo to u rodinného obětí.

Dnes je Renesme a Carlie osmnáct let. Vyrostli do krásy a půvabu už v sedmnácti letech se jim stárnutí zastavilo takže můžeme všechny žít nesmrtelně. Po nějaké době mé přeměny jsem objevila svoje schopnosti můžu okolo sebe vytvořit štít jak psychický tak fyzický takže se mě ani mé rodině nemůže nic stát. Ale také jsme zjistila že můžu komunikovat myšlenkami. Ze začátku jsem se mohla spojovat jenom já ale jak jsem později všimla mohu tuto schopnost naučit i někoho jiného který mít schopnost nemusí. Tak jako správná hlava rodiny jsem tuto schopnost naučila Renesme, Carlie, a Viktorii.

Takže teď můžeme komunikovat skrz myšlenky kdy chceme a třeba i debatovat všechny čtyři najednou.

„Děvčata máte sbaleno?" zařvala jsem do domu.

„Ano maminko máme." Ozvala se Carlie.

„Za pět minut odjíždíme na Dortmund. Těší te se?" zeptala jsem se jich.

„Už se nemůžu dočkat nového prostředí." Zavýskla tentokrát Renesme. My jsme se všechny zasmáli a stejně jako já tak ani Renesme nemá ráda když se jí někdo směje. Tak hrála uraženo a zalezla do pokoje.

„Renesme omlouváme se." Řekla jsem. Renesme otevřela dveře usměv od ucha k uchu.

„To nic tak jedme už?" zeptala se. Jelikož jsme s Viky sfalšovaly doklady tak jsme museli pořídit i nějaký řidičáky holkám.

„Dobře já pojedu první, vy pojedete za mnou a žádné závody. Kdyby něco buďte všechny spojené ano?" všechny tři přikývly ale bylo poznat že Renesme a Carlie u toho zákazu závodění se ušklíbli.

Na dálnici jsem jim dovolila závod jelikož měli stejná auta takže závod byl vyrovnaný. Cestou jsme si s Viky povídaly co a jak zařídíme protože jsme veškerý nábytek nechali v Chicagu a brali jsme si s sebou jen oblečení a auta. Když jsme dorazily k našemu novému pokoji řekla jsme dívkám aby si každá našla jakýkoliv pokoj chce a pak ho předěláme k mému překvapení se přidala i Viky.

„Jak malá." Holky v domě se zasmáli protože věděli na koho je to směřováno. Na druhý den jsme jeli všechny mým autem se zapsat na přednášky. Vybrali jsme si všechny to samé.  Jak jsem si všimla nebyli jsme jediné s dobrými auty. Na další dny se mě holky zeptaly jestli by mohli jet vlastnímy auty protože se chtějí pochlubyt

„Mami můžeme jet zítra každá svým autem? Chtěly bychom se pochlubit našimi miláčky." Žadonily unisono.

„To víte že ano. A nezapomeňte na škole mi budete říkat Bello, jsme sestry Swanovy pamatujte."

„Jasně dík mami, na to bychom nezapomněli." Vložila se do toho Carlie.

„A co ty Viky pojedeš se mnou nebo se chceš taky pochlubit miláčkem?" zeptala jsem se jí a zachichotala sem se.

„Já pojedu s tebou. Miláčkem se mi tam moc nechce už takhle na sebe strhneme moc pozornosti." Poučovala mě.

„Já vím ale chci aby byli šťastné." Postěžovala jsem si. Viky jasně vycítila kam tím směřuji tak ke mně přišla a objala mě.

„Díky."řekla jsem po chvilce a odtáhla se.

„Tak co holky půjdeme nakupovat?"zeptala jsem se ale jasně jsem věděla že tohle si nenechají utéct.

„No jasně že se vůbec ptáš mami." Řekla Renesme a protočila oči.

„Hele nebuď drzá ano?" usadila jsem jí. Viky spolu s Carlie se zachichotali a Renesme se ušklíbla.

„Tak co čím pojedem?" zeptala jsem se

„Můžeme jet prosím mím?" ptala se Viky. Mi jen přikývly protože jsme věděli že k holkám bychom se nenaskládali. Můj miláček si musí trošku odpočinout. Tak jsme jeli s Viky protože ta zítra autem nejede.

Holky si sedli do zádu jak správné boháčky tam vyskočily já si sedla na místo spolujezdce a Viky řídila. Dojeli jsme k obchoďáku zaparkovali jsme a vešly jsme dovnitř. Šli jsme v řadě jasně jsme slyšely lidi okolo říkat To jsou bohyně vypadají překrásně. Tomu jsme se každá zasmála a některý klukům se podlomila kolena tak jsme vyprskly smíchy. Když jsme si každá vybrala nábytek podle svého vkusu šlo se na oblečení každá si koupila co jí přišlo na oči. Když jsme šli směrem k spodnímu prádlu tak mě do nosu praštila neznámá vůně ale taky hodně známá......tak jsem přemýšlela co to je.......pak mě to trklo.....upír.

„Viky."zkřičela jsem v myšlenkách

„Cítím upíra a ne jednoho." Řekla jsem jí už nahlas ale jen tak aby to zachytily uši upíří.

„Co že?"zeptaly se holky unisono opět bylo mi jasné že dvojčata se v nich nezapřou.

„Ano já metaly cítím ale zatím nevíme kdo to je tak to zatím necháme ale mějte se na pozoru a buďte spojené." Všechny jsme přikývly Viktoriinu plánu. Měla pravdu v dosahu lidí nás nenapadnou. Jsme došli ke spodnímu prádlu chystali jsme se vejít dovnitř a do nosu nás zase praštila ta vůně.

„Mějte se na pozoru a kdyby se cokoliv stalo dejte ihned vědět."řekla jsem jim v myšlenkách. Vešli jsme dovnitř nikoho jsem zatím neviděla tak jsem se šla prohrábnout nějakými věcmi. Jak jsem tak sledovala holky si Carlie šla vyzkoušet nějaké prádlo. Pak se stalo něco nečekaného.

„Mami?" zavolala na mě Carlie.

„Ano miláčku?" došla jsem k ní s usměvem s tím že chce můj posudek. Vykulila jsem oči stála tam .....Alice má bývalá nejlepší kamarádka.

„Bello....?"zašeptala.

„Holky dejte všechno zpátky jdeme HNED." Poslala jsem jim vzala Carlie za ruku a lidskou rychlostí ji táhla k autu. Viky už měla nastartováno a s Renesme čekala připravená okamžitě vypadnout. Věděla jsem že jde za námi ale ignorovala jsem jí. Došli jsme k autu naskočily a jak nejrychleji jsme mohli vypadly.

„Do háje co tu chtějí?" vřískala jsem cestou.

„Bello, klid." Utěšovala mě Viky. Já jsem si složila hlavu do dlaní a rozvzlykala jsem se. Carlie která seděla za mnou mi dala ruce na krk.

„Mami to bude dobrý jen neplač." Utěšovala mě.

„Já vím. Děkuju." Odpověděla jsem a usmála teda asi jsem se neusmála ale ušklíbla.

„Holky mohla bych vám každé doma předat část mého štítu aby vám Edward nemohl číst myšlenky? Ale ty myšlenky které mu budete chtít říct samozřejmě budete moct." Všechny přikývly protože chápali proč to chci udělat. Zbytek cesty jsme strávily v tichosti. Bylo jasné že každá přemýšlí o tom co bude dál. Ale ten štít jim nechci předat jen kvůli myšlenkám ale také kvůli pachu aby nás nemohli vystopovat a taky kvůli Alici aby nemohla vidět do budoucnosti.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moji Andělé 3: